21 Cdo 1234/2001 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1234/2001 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 8. 2002 Spisová značka:21 Cdo 1234/2001 ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:21.CDO.1234.2001.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 249 předpisu č. 65/1965Sb. § 251 předpisu č. 65/1965Sb. § 15 odst. 1 předpisu č. 92/1991Sb. § 17 odst. 1 předpisu č. 92/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1234/2001 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce F. S., zastoupeného advokátem, proti žalovanému L., státní podnik v likvidaci, zastoupenému advokátem, o 103.732,- Kč a měsíční rentu 7.544,- Kč, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp.zn. 3 C 145/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. května 2001, č.j. 14 Co 258/2001-225, takto : Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 27. února 2001, č.j. 3 C 145/96-213, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Domažlicích k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal (žalobou změněnou v průběhu řízení před soudem prvního stupně), aby mu žalovaný zaplatil na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti částku 103.732,- Kč a aby mu od 1.11.1996 platil rentu 7.544,-Kč měsíčně. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dne 20.4.1984 utrpěl jako zaměstnanec národního podniku L. J. n. N. pracovní úraz, v důsledku něhož se stal plně invalidním. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 3.3.1987, sp.zn. 4 C 111/86, bylo „tehdejšímu odpůrci“ L., n.p., J. n. N. uloženo, aby mu zaplatil na náhradě za ztrátu na výdělku 19.654,- Kč s 3% úrokem „dle OZ“ a dále mu platil od 1.3.1987 „pravidelnou měsíční rentu“ 1.449,- Kč. V tomto řízení požaduje „valorizovanou rentu invalidního důchodce“ podle „vl. nař. 265/94 Sb. ve vztahu k novele ZP č. 74/94 Sb. a zák. č. 220/95 Sb. a předpisů obecně závazných“. Žalobce v žalobě původně označil jako žalovaného „SVA a.s. H., H.“. V průběhu řízení před soudem prvního stupně (u jednání dne 5.12.1996 a podáním ze dne 6.6.1997) navrhl, aby do řízení přistoupili jako další žalovaní L., s.p., J. n. N., „FNM ČR“, a L., a.s.; následným podáním ze dne 1.1.1998 vzal žalobu proti žalovanému „FNM ČR“ zpět. Okresní soud v Domažlicích [poté, co usneseními ze dne 5.12.1996, č.j. 3 C 145/96-16, a ze dne 14.7.1997, č.j. 3 C 145/96-37, připustil, aby do řízení na straně žalovaného přistoupili další účastníci – L., s.p., J. n. N. a F. n. m. Č. r., a L., a.s., rozsudkem ze dne 27.1.1998, č.j. 3 C 145/96-65, řízení o žalobě na zaplacení částky 103.732,- Kč a dále 7.544,- Kč měsíčně s účinností od 1.11.1996 proti žalovanému F. n. m. ČR, - z důvodu jejího zpětvzetí - zastavil a ve věci rozhodl mezitímně tak, že „žaloba je co do základu zcela po právu, pokud směřuje proti L., státní podnik, J. n. N.“; zároveň žalobci uložil nahradit F. n. m. ČR na nákladech řízení 1.321,60 Kč. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalobce byl od 2.7.1958 do 10.3.1985 zaměstnancem „státního podniku“ L. J. n. N. (správně jeho právního předchůdce národního podniku L. J. n. N.), že dne 20.4.1984 byl přeložen „ze závodu 09 do závodu 011“, kde téhož dne utrpěl pracovní úraz, a že rozsudkem ze dne 3.3.1987, č.j. 4 C 111/86-54, který nabyl právní moci dne 15.4.1987, bylo rozhodnuto, že „L. J. n. N. je povinen zaplatit žalobci 19.654,- Kč s 3% úrokem od 1.9.1996 do zaplacení a dále mu platit pravidelnou měsíční rentu ve výši 1449,-Kč počínaje 1.3.1987“. Protože z žádných předložených dokladů ohledně privatizace státního podniku L. nevyplývá, kdo privatizoval „závod 011“, ve kterém žalobce dne 20.4.1984 skutečně pracoval, a kde utrpěl pracovní úraz, dospěl soud prvního stupně k závěru, že za škodu na zdraví odpovídá žalobci dosud existující státní podnik L., s.p., J. n. N. K odvolání žalobce a žalovaného L., státního podniku, Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 5.10.1998, č.j. 14 Co 160/98-86, rozsudek soudu prvního stupně „v části odvoláním dotčené“, tj. ve výroku, jímž bylo rozhodnuto, že „žaloba je zcela po právu, pokud směřuje proti L. st. podnik J. n. N.“, zrušil a věc mu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení. Vytknul soudu prvního stupně procesní pochybení ve vztahu k náležitostem žaloby, označení žalovaných a k postupu při rozhodování o přistoupení dalších žalovaných do řízení, jakož i to, že nevyhodnotil skutečnost, že zde existuje pravomocný a vykonatelný rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 3.3.1987, č.j. 4 C 111/86-54, jímž byla žalobci přiznána renta ve výši 1.449,- Kč měsíčně, který nebyl zrušen, což má za následek, že předmětem tohoto řízení může být jen „částka zvýšená o valorizaci“. Protože žalobce v odvolání tvrdí, že mu každý měsíc platí žalovaný S., a.s., H. částku 1.003,- Kč a žalovaný Š. L., a.s., J. n. N. částku 456,- Kč, měly by se „tyto organizace“ vyjádřit, na jakém základě žalobci plní. Okresní soud v Domažlicích [poté, co usnesením ze dne 13.5.1999, č.j. 3 C 145/96-136, na návrh žalobce ze dne 6.4.1999 připustil, aby do řízení přistoupil jako další žalovaný Š. L., a.s., (s odůvodněním, že jde jen o upřesnění označení již dříve žalovaného, který byl v usnesení ze dne 14.7.1997, č.j. 3 C 145/96-37, označen jako „L., a.s., J. n. N.,“), a co žalobce u jednání dne 22.4.1999 prohlásil, že „činí nesporným okruh účastníků tak, že žalovanými jsou – S. H., a.s., Š. L., a.s.,, a L., s.p.,“] usnesením ze dne 17.6.1999, č.j. 3 C 145/96-159, řízení „o zaplacení částky 103.732,- Kč a dále částek 7.544,- Kč měsíčně s účinností od 1.11.1996“ zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že jde o věc rozsouzenou, neboť o náhradě za ztrátu na výdělku při plné invaliditě žalobce bylo již pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 3.3.1987, č.j. 4 C 111/86-54. Protože v žalobě chybí návrh na změnu tohoto rozsudku podle ustanovení § 163 o.s.ř., řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavil. Soud prvního stupně vyjádřil také názor, že „L., státní podnik, J. n. N. dosud existuje a za škodu žalobci odpovídá, další dva subjekty nikoliv“. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 28.4.2000, č.j. 14 Co 705/99-171, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Protože z návrhu na zahájení řízení a ze všech dalších podání vyplývá, že žalobce se domáhá zvýšení renty podle vládních nařízení vydaných vládou na základě zmocnění v ustanovení § 202 odst. 2 zák. práce, a protože původní renta byla žalobci přiznána rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 3.3.1987, č.j. č.j. 4 C 111/86-54, ve výši 1.449,- Kč vůči bývalému národnímu podniku L. J. n. N., dovodil odvolací soud, že nemůže jít o věc rozsouzenou, když nebylo zjištěno, že by o zvýšení této renty bylo již soudem rozhodnuto. S poukazem na obsah podání žalobce ze dne 3.3.2000, v němž specifikoval žalobu tak, že se dožaduje změny rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 3.3.1987, sp.zn. 4 C 111/86, a že navrhuje, aby povinnost zaplatit tam uvedenou částku a měsíční rentu byla uložena 1) žalovanému „S. H.“, a 2) žalovanému T. I., a.s., „společně a nerozdílně“, odvolací soud uzavřel, že žaloba nyní splňuje náležitosti ustanovení § 79 o.s.ř.; uvedl pouze, že „žalobce by se měl vzhledem k žalobnímu petitu vyjádřit k tomu, zda trvá na žalobě i proti třetímu žalovanému L., s.p. J. n. N.“. Za sporné však považoval to, kdo je v současné době povinen rentu žalobci platit a kdo je tedy pasivně legitimován v tomto řízení. Vycházel přitom ze zjištění, že původní národní podnik L. J. n. N. byl transformován na státní podnik L. J. n. N. a ten byl v důsledku privatizace „rozdělen“ na „S. H., a.s,“ [tehdy žalovaný 1)], na „L., a.s., J. n. N., později nesoucí obchodní jméno Š. L., a.s., a následně obchodní jméno T. I., a.s.“ [tehdy žalovaný 2)], a z toho, že státní podnik L. J. n. N. [tehdy žalovaný 3)] dosud existuje, ale jeho činnost byla omezena toliko na správu majetku určeného k restituci, neřešené privatizačním projektem, a na vypořádání hospodářské činnosti státního podniku. Žalobce poté u jednání soudu prvního stupně dne 21.9.2000 prohlásil, že „žádá, aby soud v řízení pokračoval pouze, pokud jde o L., státní podnik,“, a že „proti všem ostatním žalovaným, kteří kdy v řízení vystupovali, bere žalobu zpět a žádá, aby řízení bylo zastaveno“. Okresní soud v Domažlicích rozsudkem ze dne 26.10.2000, č.j. 3 C 145/96-195, mezitímně rozhodl, že „nárok žalobce, pokud směřuje proti žalovanému L