21 Cdo 1276/2025 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1276/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 7. 2025 Spisová značka:21 Cdo 1276/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:21.CDO.1276.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Žaloba určovací Výkon rozhodnutí prodejem zástavy [ Výkon rozhodnutí ] Veřejný seznam (o. z.) Dotčené předpisy:§ 80 odst. c o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 91a o. s. ř. § 200z odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 984 o. z. § 985 o. z. § 218 písm. b) o. s. ř. § 229 odst. 4 o. s. ř. § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. § 243c odst. 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:5. 8. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1276/2025-329 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce J. H., zastoupeného Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem se sídlem v Praze 1, Soukenická č. 1090/14, proti žalovaným 1) T. B., zastoupenému JUDr. Romanem Rudolfem, advokátem se sídlem v Praze 9, Jandova č. 208/8, a 2) V. K., zastoupené Mgr. Jakubem Tučkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Provázkova č. 2265/20, o určení, že zástavní právo k nemovitostem svědčí žalobci, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 19 C 381/2022, o dovolání žalobce a žalované 2) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. července 2024, č. j. 26 Co 119/2024-258, takto: I. Dovolání žalované 2) se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu s výjimkou výroku I a rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 31. srpna 2023, č. j. 19 C 381/2022-75, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Trutnově k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1) Podáním doručeným soudu dne 12. 6. 2013 se žalobce domáhal nařízení soudního prodeje zástavy dle § 91a občanského soudního řádu, když u Okresního soudu v Trutnově probíhá řízení o nařízení soudního prodeje zástavy pod sp. zn. 13 Nc 1153/2012, v němž se žalovaný 1) jakožto zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy, a to pozemku parcelní číslo st. XY – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. XY (rod. dům) v části obce XY a na pozemku st. p. č. XY, pozemku parcelní číslo XY – zahrada, pozemku parcelní číslo XY – zahrada, vše zapsané na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území a obec XY, u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště XY (dále jen „předmětné nemovitosti“), proti žalované 2) jakožto zástavní dlužnici, a žalobci svědčí lepší hmotné právo k předmětným nemovitostem, neboť smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 8. 2012 uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným 1) došlo k postoupení pohledávek zajištěných zástavním právem k předmětným nemovitostem dle smlouvy o zřízení zástavního práva uzavřené dne 22. 3. 2011 mezi žalovaným 1) a žalovanou 2); spolu s pohledávkami tak přešlo i zástavní právo. Žalobce dále požadoval určení, že zástavní právo k předmětným nemovitostem ve vlastnictví žalované 2) svědčí žalobci, nikoliv žalovanému 1). Naléhavý právní zájem dovozoval ze skutečnosti, že stav zapsaný v katastru nemovitostí, dle něhož je zástavním věřitelem žalovaný 1), není v souladu se skutečným stavem. 2. Žalovaný 1) navrhl zamítnutí žaloby, neboť nároky žalobce jsou neodůvodněné. Uvedl, že dne 30. 8. 2012 se žalobcem uzavřel smlouvu o postoupení pohledávek, nicméně pro nezaplacení ceny za postoupení pohledávky byla smlouva od počátku zrušena, proto nemohl žalobce vstoupit do práv a povinností žalovaného 1) vyplývajících z existující pohledávky za žalovanou 2), nemohl tedy vstoupit ani do práv a povinností vyplývajících z uzavřené zástavní smlouvy. Žalobce dovozuje, že úplata za postoupení pohledávek byla uhrazena započtením jeho pohledávky ze směnky vlastní vystavené společností STYKU s. r. o. vůči pohledávce žalovaného 1) vyplývající ze smlouvy o postoupení pohledávek, neprokázal však ani existenci směnky, ani skutečnost převodu směnky. 3. Žalovaná 2) uvedla, že pohledávka věřitele, kterou zástavní právo k předmětným nemovitostem zajišťovalo, zanikla, neboť žalovaná 2) svůj dluh splatila, zaniklo tak i zástavní právo. Pokud neshledá soud tento důvod pro zamítnutí žaloby, navrhla, aby soud žalobě na určení zástavního práva ve prospěch žalobce vyhověl. 4. Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 31. 8. 2023, č. j. 19 C 381/2022-75, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že zástavní právo k předmětným nemovitostem ve vlastnictví žalované 2) svědčí jemu a nikoli žalovanému 1) [výrok I], a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Dospěl k závěru, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť již došlo (nepravomocně) k nařízení soudního prodeje zástavy ve prospěch žalovaného 1), žalobce může efektivně ochránit svá práva podáním vylučovací (excindační) žaloby v řízení po nařízení výkonu rozhodnutí podle § 267 občanského soudního řádu, pod sp. zn. 13 Nc 1156/2013 probíhá řízení o návrhu žalobce na nařízení soudního prodeje zástavy – hlavní intervenci dle § 91a občanského soudního řádu, kterou lze posoudit jako žalobu na plnění, přičemž na určení, zda tu právo je či není, není dán naléhavý právní zájem, lze-li se domáhat plnění. Nadto otázka, která je předmětem tohoto řízení, je řešena jako otázka předběžná v řízení sp. zn. 13 Nc 1156/2013, proto tato žaloba neslouží potřebám praktického života, ale vede jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. 5. K odvolání žalobce a žalované 2) Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 30. 7. 2024, č. j. 26 Co 119/2024-258, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II), odvolání žalované 2) odmítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III a IV). Ve vztahu k žalované 2) dospěl k závěru, že v rámci řízení z hlavní intervence mají žalovaný 1) a žalovaná 2) postavení nerozlučných společníků, žalovaná 2) není k podání odvolání subjektivně legitimována, neboť žaloba byla rozsudkem soudu prvního stupně zamítnuta. Dále se odvolací soud zabýval „existencí naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení, resp. samotnou otázkou přípustnosti žaloby z hlavní intervence v souzené věci“. Dospěl k závěru, že řízení o nařízení soudního prodeje zástavy je řízením nesporným a hlavní intervence dle § 91a občanského soudního řádu je z povahy věci vyloučena, proto potvrdil jako věcně správný závěr soudu prvního stupně o nutnosti žalobu zamítnout. Dále uvedl, že vzhledem k tomu, že se žalobce nemůže následně s ohledem na nepřípustnost hlavní intervence v nesporném řízení domáhat nařízení soudního prodeje zástavy, nemá naléhavý právní zájem ani na požadovaném určení. Ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že naléhavý právní zájem není dán také proto, že žalobce může svá práva bránit v řízení sp. zn. 13 Nc 1153/2012 cestou vylučovací žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy. 6. Proti rozsudku odvolacího soudu (výroku II) podal žalobce dovolání. Má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, a) zda „je soud v situaci, kdy naléhavý právní zájem na určovacím výroku žaloby plyne přímo ze zákona, oprávněn zabývat se otázkou existence naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 občanského soudního řádu“, a tří otázek, které dle dovolatele nebyly v rozhodovací praxí dovolacího soudu doposud vyřešeny, a to, b) zda „lze považovat uplatnění práva žalobce k věci plynoucí z jeho zástavního práva k věci prostřednictvím excindační žaloby v řízení, ve kterém se jiná osoba domáhá soudního prodeje této věci jako zástavy, za efektivní uplatnění zástavního práva ze strany žalobce“, c) zda „lze považovat za nárok uplatněný žalobcem v rámci hlavní intervence k jinému řízení takový nárok, který nebyl ve vztahu k tomuto jinému řízení žalobcem jako intervenční nárok označen ani uplatněn“, a d) zda „je soud oprávněn zamítnout nárok, jež byl uplatněn u soudu jako tzv. hlavní intervence dle § 91a občanského soudního řádu, bez meritorního zkoumání nároku v případech, kdy není hlavní intervence přípustná, nebo si má uplatnění takového nároku posoudit v rámci běžného občanského soudního řízení“. 7. Proti rozsudku odvolacího soudu (v rozsahu výroku I a II) podala dovolání i žalovaná 2). Namítá, že napadený rozsudek závisí na vyřešení právních otázek, které odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a to, zda „je účastník v postavení žalovaného oprávněn k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta jeho žaloba na určení, ačkoliv mu nebylo rozsudkem vyhověno“, zda „je možno posoudit postavení žalovaných v řízení o určovací žalobě jak