21 Cdo 1470/2014 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1470/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 9. 2015 Spisová značka:21 Cdo 1470/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.1470.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odměna advokáta Náklady řízení Dotčené předpisy:§ 24 odst. 1, § 25 odst. 1, § 137, § 140 odst. 1, § 142 - § 150 a § 2 o. s. ř. čl. 37 odst. 2 předpisu č. 23/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:4. 12. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1470/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Mgr. J. Š., zastoupeného Mgr. Jiřím Veselým, advokátem se sídlem ve Varnsdorfu, Karlova č. 687, proti žalovaným 1) Libereckému kraji se sídlem Krajského úřadu v Liberci, U Jezu č. 642/2a, IČO 70891508, zastoupenému JUDr. Jakubem Svobodou, Ph. D., advokátem se sídlem v Praze 1, Dušní č. 8/11, a 2) Gymnáziu a Střední odborné škole Jilemnice, Tkalcovská 460, příspěvkové organizaci se sídlem v Jilemnici, Tkalcovská č. 460, IČO 00856037, o neplatnost odvolání z funkce, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 8 C 99/2011, o dovolání žalovaného 1) proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. října 2013, č. j. 20 Co 111/2013-438, takto: I. Usnesení krajského soudu se ve výroku II. o náhradě nákladů řízení žalovaného 1) mění takto: Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 25.621,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 10.647,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jakuba Svobody, Ph. D., advokáta se sídlem v Praze 1, Dušní č. 8/11. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 968,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jakuba Svobody, Ph. D., advokáta se sídlem v Praze 1, Dušní č. 8/11; ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 20. 4. 2011 žalovaný 1) sdělil žalobci, že ho odvolává v souladu s ustanovením § 59 odst. 1 písm. i) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích ve znění pozdějších předpisů, na základě ustanovení § 166 odst. 5 písm. a) zákona 561/2004 Sb., školský zákon ve znění pozdějších předpisů, a na základě usnesení Rady Libereckého kraje z funkce ředitele příspěvkové organizace Gymnázium a Střední odborná škola Jilemnice, Tkalcovská 460, s účinností od 1. 7. 2011 pro závažné a v některých případech opakované porušení povinností jak při správě svěřeného majetku, tak v oblasti vzdělávání. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že jeho odvolání z funkce ředitele příspěvkové organizace Gymnázium a Střední odborná škola Jilemnice, Tkalcovská 460, ze dne 20. 4. 2011, je neplatné. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že zjištěné nedostatky (jak při kontrole školního vzdělávacího programu Českou školní inspekcí, tak při inventarizaci majetku odborem kontroly Krajského úřadu Libereckého kraje) neměly žádný zásadní charakter, jednalo se pouze o formální nedostatky a nepřesnosti, nikoliv o závažná pochybení, a převážná většina z nich byla odstraněna, příp. byla učiněna opatření ke sjednání nápravy. Okresní soud v Semilech rozsudkem ze dne 29. 5. 2012, č. j. 8 C 99/2011-355, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 21.645,- Kč k rukám zástupce žalobce. Dospěl k závěru, že „nebyly splněny formální náležitosti přezkumu hospodaření školy, neboť nebyl zachován postup stanovený § 18 zák. č. 552/1991 Sb. [žalovaný 1) pověřil vyřízením námitek tutéž osobu, která byla vedoucí kontrolní skupiny], proto vlastní zjištění při kontrole, jejich hodnocení a kategorizace pak zcela ustupují do pozadí“ a že „ani závěry z další kontrolní činnosti (České školní inspekce) nesvědčí závažnému porušování povinností ředitelem školy, jedná se o běžná pochybení, která nelze považovat za splnění podmínek pro odvolání ředitele školy“. K odvolání žalovaných Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 22. 10. 2013, č. j. 20 Co 111/2013-438, rozsudek soudu prvního stupně zrušil, řízení zastavil a rozhodl že žalovanému 1) se vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznává, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů odvolacího řízení 1.000,- Kč k rukám advokáta žalovaného 1) a že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ani odvolacím soudem. V průběhu odvolacího řízení vzal žalobce žalobu zpět. Odvolací soud dovodil, že žalovaní, kteří nezavinili zpětvzetí žaloby a zastavení řízení, mají vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. S ohledem na rozhodovací praxi Ústavního soudu nepřiznal odvolací soud žalovanému 1) právo na náhradu nákladů vynaložených jeho advokátem na jeho zastupování v řízení před soudy, neboť „se nejedná o účelně vynaložené náklady“. „Nic na tom nemění to, že žalovaný 1) svůj odborný právní aparát pěti zaměstnanců využívá pro jinou agendu, že jsou touto jinou agendou jeho zaměstnanci zcela vytížení, že nezastupují obvykle v řízení před soudem žalovaného 1), a že oproti zaměstnancům žalovaného 1) advokát za svou činnost odpovídá zcela“. V řízení před odvolacím soudem přiznal žalovanému 1) pouze právo na náhradu nákladů zaplaceného soudního poplatku 1.000,- Kč, neboť jsou splněny podmínky pro jeho vrácení. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu (výroku II. o náhradě nákladů řízení) podal žalovaný 1) dovolání. Namítl, že odvolací soud nepostupoval podle § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř., když žalovaný 1) nezavinil zpětvzetí žaloby žalobcem a zastavení řízení, a že žalobce byl proto povinen uhradit mu jeho náklady řízení před soudy obou stupňů. V takovém případě zákonodárce nestanovil omezení spočívající v účelnosti vynaložených nákladů. Podle článku 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod má každý právo (stát, kraj i osoba s právnickým vzděláním) na právní pomoc v řízení před soudy, každý účastník si může vždy zvolit zástupcem advokáta a za zastupování náleží advokátovi odměna a úhrada hotových výdajů. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Odvolací soud se ve svém rozhodnutí nevypořádal s důvody, pro které zasáhl do ústavně zaručené rovnosti stran a práva na právní zastoupení. Nesprávně zhodnotil, že předmětné řízení nespadá do běžné činnosti žalovaného 1) a že jeho účastenství v takovém soudním sporu je výjimečné (posouzení platnosti odvolání žalobce z funkce ředitele veřejné střední školy). Zaměstnanci s právním vzděláním žalovaného 1) se specializují na oblast správního práva, správního soudnictví, veřejných zakázek, ev. vymáhání pohledávek žalovaného 1). Odvolací soud nepřihlédl ke konkrétním okolnostem případu, tak jak judikoval Ústavní soud, ani svůj závěr o tom, že žalovanému 1) nenáleží náhrada nákladů vynaložených advokátem na jeho zastupování před soudy, neboť se nejedná o účelně vynaložené náklady, nijak neodůvodnil. Žalovaný 1) se oprávněně bránil nároku uplatněnému v rozporu s hmotným právem, jeho odborný aparát postrádal potřebné odborné znalosti, existoval možný konflikt zájmů mezi žalovaným 1) a jeho zaměstnanci, zaměstnanci úřadu připadali v úvahu jako možní svědci, při zastupování advokátem je garantována vyšší míry objektivity a neomezená odpovědnost advokáta. Navrhl, aby dovolací soud výrok II. o náhradě nákladů řízení žalovaného 1) usnesení odvolacího soudu změnil tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 52.817,11 Kč a aby mu přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení. Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného 1) zamítl, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ohledně otázky náhrady nákladů řízení je v souladu s rozhodovací praxí Ústavního soudu. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť n