21 Cdo 1473/2015 – Nejvyšší soud

21 Cdo 1473/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 2. 2016 Spisová značka:21 Cdo 1473/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.1473.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Závěť Dědictví (o. z.) Dědění Dědické řízení Dotčené předpisy:§ 480 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 § 480 odst. 2 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 § 175k odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 175k odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 175o odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 175o odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 4. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1473/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala ve věci dědictví po V. Š., zemřelém dne 20. září 1996, za účasti 1) V. M., jako právní nástupkyně M. Š., zemřelé dne 8. června 1998, zastoupené Mgr. Evou Durdilovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Slezská č. 144, 2) J. W., zastoupené Mgr. Evou Durdilovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Slezská č. 144, 3) A. J., jako právní nástupkyně M. J., zemřelého dne 11.1.2004, 4) L. N. (dříve O.), jako právní nástupkyně M. J., zemřelého dne 11.1.2004, zastoupené JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova č. 48, 5) M. K., jako právní nástupkyně M. J., zemřelého dne 11.1.2004, a 6) V. Š., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova č. 48, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 18 D 1418/1996, o dovoláních V. Š. a L. N. (dříve O.) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2013, č. j. 24 Co 352/2010-1115, ve znění usnesení ze dne 4. listopadu 2014, č. j. 24 Co 352/2010-1216, takto: Usnesení městského soudu (ve znění usnesení ze dne 4. listopadu 2014, č. j. 24 Co 352/2010-1216) se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Řízení o dědictví po V. Š., zemřelém dne 20.9.1996 (dále též jen „zůstavitel“), bylo zahájeno usnesením vydaným Obvodním soudem pro Prahu 5 dne 5.11.1996, č.j. 18 D 1418/1996-1. Provedením úkonů v řízení o dědictví po zůstaviteli byla pověřena JUDr. Alena Procházková, notářka v Praze (§ 38 o.s.ř.). Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 12.11.1999, č.j. 18 D 1418/1996-255, rozhodl, že „kopie listiny označená jako Závěť ze dne 6.8.1996 není závěť ve smyslu ustanovení § 476 a § 476a občanského zákoníku“ (výrok I.) a že „ověřená kopie listiny označená jako Čestné prohlášení ze dne 6.8.1996 není odvolání závěti ve smyslu ustanovení § 480 odst. 1 občanského zákoníku“ (výrok II.), dále uložil V. Š., aby podal žalobu proti M. Š. (právní předchůdkyni V. M.), J. W. a M. J. (právnímu předchůdci A. J., L. N. a M. K.) o určení, že „závěť zůstavitele sepsaná ve formě notářského zápisu ze dne 14.6.1996 je neplatná“ (výrok III.). Uvedl, že „zůstavitel zanechal dvě závěti sepsané ve formě notářského zápisu, a to závěť ze dne 30.10.1995 obsahující odkaz veškerého majetku a závěť ze dne 14.6.1996, která rovněž obsahuje odkaz veškerého majetku a tím ruší závěť předchozí“, že V. Š. na jednání ze dne 20.5.1998 sdělil, že „existuje závěť ještě pozdější“ a dne 8.6.1998 založil do spisu kopii listiny označené jako „závěť“ ze dne 6.8.1996 a ověřenou fotokopii listiny označené jako „čestné prohlášení“ ze dne 6.8.1996, která „obsahuje mimo jiné prohlášení zůstavitele o odvolání závěti ze dne 14.6.1996“. Dospěl k závěru, že listina obsahující závěť či listina odvolávající závěť „musí být předloženy ve své originální podobě“, neboť „kopie spolehlivě neprokazují, že zůstavitel skutečně listiny vlastnoručně podepsal“ a že „listiny byly vlastnoručně podepsány i dvěma svědky“, že zůstavitel mohl „originály předmětných listin, pokud skutečně existovaly, zničit, a projevit tak svou vůli zrušit účinky těchto listin“. Protože V. Š. zpochybnil platnost závěti ze dne 14.6.1996 tím, že namítal, že „k sepsání této závěti došlo protiprávním způsobem, neboť zůstavitel byl psychicky vydírán“, soud jej odkázal k podání žaloby podle § 175k odst. 2 o.s.ř. (ve znění účinném do 31.12.2013). K odvolání V. Š. Městský soud v Praze usnesením ze dne 31.3.2000, č.j. 24 Co 61/2000-272, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12.11.1999, č.j. 18 D 1418/1996-255, „ve výroku I., kterým bylo rozhodnuto, že kopie listiny označená jako závěť ze dne 6.8.1996 není závěť“, potvrdil a „ve výrocích II. a III.“ usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně ohledně nutnosti předložení originálu závěti v dědickém řízení, neboť podle něj „okolnost, že zůstavitel originál listiny nezničil, nelze prokázat jinak než právě předložením nezničeného originálu“. V otázce odvolání závěti ze dne 14.6.1996 pozdější závětí však na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že zničením listiny, která obsahuje odvolání závěti, se platnost původní závěti neobnoví, a zavázal soud prvního stupně k doplnění dokazování ohledně zjištění stanoviska ostatních dědiců k „čestnému prohlášení“ ze dne 6.8.1996, případně k provedení výslechu svědků, kteří tuto listinu podepsali. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 18.10.2002, č.j. 18 D 1418/1996-486, uložil V. Š., aby do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podal u Obvodního soudu pro Prahu 5 „žalobu proti J. W., že není dědičkou zůstavitele“, „žalobu proti M. J. o určení, že M. J. není dědicem zůstavitele“ a „žalobu proti V. M. (jako právní nástupkyni M. Š.) o určení, že není dědičkou po zůstaviteli ze závěti ze dne 14.6.1996“ (výrok I.); současně uložil J. W., M. J. a V. M., aby podali do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení u Obvodního soudu pro Prahu 5 žalobu proti V. Š. o určení, že není dědicem zůstavitele“ (výrok II.). Dospěl k závěru, že „mezi účastníky došlo ke sporům ohledně platnosti listiny označené jako Čestné prohlášení ze dne 6.8.1996, ohledně platnosti závěti sepsané ve formě notářského zápisu ze dne 14.6.1996 a ohledně dědické nezpůsobilosti J. W. a V. Š.“ a bylo třeba postupovat podle § 175k odst. 2 o.s.ř. (ve znění účinném do 31.12.2013). K odvolání V. Š. Městský soud v Praze usnesením ze dne 31.3.2003, č.j. 24 Co 50/2003-507, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18.10.2002, č.j. 18 D 1418/1996-486, „ve výroku I. změnil jen tak, že V. Š. se ukládá podání žaloby proti J. W. a M. J. o určení, že nejsou dědici ze závěti ze dne 14.6.1996“, „jinak v tomto výroku“ usnesení potvrdil a rozhodl, že „ve výroku II. zůstává nedotčeno“. Uvedl, že J. W. „je zákonnou dědičkou a také dědičkou ze závěti ze dne 14.6.1996“ a že M. J. „by v případě prokázání zrušení závěti ze dne 14.6.1996 čestným prohlášením ze dne 6.8.1996 nebyl dědicem podle této závěti, avšak v případě prokázání neplatnosti závěti ze dne 14.6.1996 by mohl být dědicem podle závěti předchozí, která by nebyla zrušena neplatnou závětí pozdější“, a že proto bylo nutné upřesnit podání žaloby o určení, že tito dědicové nejsou dědici ze závěti ze dne 14.6.1996. K dovolání V. Š. Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 22.4.2004, č.j. 30 Cdo 680/2004-532, dovolací řízení zastavil pro nesplnění podmínky povinného zastoupení dovolatele advokátem. Poté, co usnesením ze dne 27.12.2004, č.j. 18 D 1418/1996-560, které bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30.6.2005, č.j. 24 Co 134/2005-574, rozhodl o tom, že na místo M. J., zemřelého dne 11.1.2004, se bude v řízení pokračovat s A. J., L. N. (dříve O.) a M. K., Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 9.8.2007, č.j. 18 D 1418/1996-747, určil obecnou cenu majetku, který měl zůstavitel s pozůstalou manželkou v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, částkou 107.676 Kč a co z tohoto majetku patří do dědictví a co pozůstalé manželce. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 21.4.2008, č.j. 18 D 1418/1996-830, určil obecnou cenu majetku zůstavitele částkou 3.083.702,50 Kč, výši dluhů částkou 8.190 Kč a čistou hodnotu dědictví částkou 3.075.512,50 Kč. Uvedl mimo jiné, že „nepřihlížel k nároku zůstavitele podle zákona č. 403/1990 Sb. na vydání nemovitostí v katastrálním území K. H., a to domu, část obce H., a strojírny se všemi součástmi a příslušenstvím, na parc. č. 2559/9, včetně všech souvisejících pozemků (dále také jen „restituční nárok zůstavitele“), a omezil se pouze na zjištění jeho spornosti“, když „vycházel z rozdílných skutkových tvrzení účastníků“, neboť V. Š. uvedl, že „nárok zůstavitele na vydání nemovitostí v katastrálním území K. H. ke dni úmrtí zůstavitele neexistoval, neboť nebyl zůstavitelem v souladu se zákonem č. 403/1990 Sb. řádně a včas uplatněn, resp