21 Cdo 1484/2016 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1484/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 2. 2017 Spisová značka:21 Cdo 1484/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.1484.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Poučovací povinnost soudu Dotčené předpisy:§ 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. § 119a o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 5. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1484/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce PhDr. V. Ž., zastoupeného Mgr. Robertem Vladykou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční č. 655/1, proti žalované Barrandov Televizní Studio a.s. se sídlem v Praze 5, Kříženeckého nám. č. 322, IČO 41693311, zastoupené Mgr. Jakubem Kotrbou, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov č. 1059/1, o neplatnost výpovědi a okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 64/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. září 2015, č. j. 39 Co 182/2015-288, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.413,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Jakuba Kotrby, advokáta se sídlem v Praze 1, Těšnov č. 1059/1. O d ů v o d n ě n í :Dopisem ze dne 8. 4. 2014 žalovaná sdělila žalobci, že s ním rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, přičemž jako důvod uvedla „rozhodnutí Zaměstnavatele o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce“. V důsledku této změny se stal žalobce nadbytečným. Dopisem ze dne 14. 4. 2014, doručeným zástupci žalobce dne 15. 4. 2014, žalovaná sdělila žalobci, že s ním ruší okamžitě pracovní poměr podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zák. práce“) z důvodu porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, kterého se dopustil tím, že ode dne 1. 4. 2014 do dne 14. 4. 2014 se bez omluvy nedostavil do zaměstnání. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru a uvedené okamžité zrušení pracovního poměru jsou neplatné. Žalobu odůvodnil zejména tím, že o rozhodnutí žalované o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce („pokud by totiž vskutku existovalo“) nebyl řádně informován, a navíc pozice generálního ředitele nebyla zrušena, ale naopak obsazena jinou osobou, a že neporušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, neboť mu nikdy nebylo určeno pracoviště na adrese Mikuleckého č. 1309/4, Praha 4. Navíc to byla žalovaná, kdo žalobci výkon práce na sjednané pozici znemožnil jmenováním jiné osoby na pozici generálního ředitele, vyloučením z programových porad, nezasíláním dat o sledovanosti televizního vysílání a uložením povinnosti vyklidit kancelář bez poskytnutí jiné. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 12. 2. 2015, č. j. 5 C 64/2014-229, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení k rukám Mgr. Jakuba Kotrby 27.104,- Kč. Dospěl k závěru, že všechny předpoklady pro výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zák. práce byly splněny, neboť bylo prokázáno, že rozhodnutí o organizační změně (kterým byla sloučena pracovní pozice generálního ředitele a výkonného ředitele) bylo učiněno dne 3. 4. 2014. Tím bylo zrušeno jedno pracovní místo a bylo pouze na rozhodnutí žalované, kterému zaměstnanci dá výpověď pro nadbytečnost. O těchto změnách byl žalobce informován na programové radě dne 20. 3. 2014. K závěru o splnění všech předpokladů dospěl i ve vztahu k okamžitému zrušení pracovního poměru ze dne 14. 4. 2014. Bylo totiž učiněno písemně, důvod byl vymezen tak, že jej nelze zaměnit s jiným, a bylo doručeno žalobci. Měl za prokázáno, že žalobce věděl, že je mu přidělena jiná kancelář i jakou má náplň práce. Přesto žalobce nedocházel na určené pracoviště ani na jiné pracoviště žalované. Nepřítomnost v práci byla ze strany žalobce zaviněná a jednalo se tak o porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 9. 2015, č. j. 39 Co 182/2015-288, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení jej změnil jen tak, že „výše této náhrady činí 23.716,- Kč“, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 6.776,- Kč k rukám advokáta Mgr. Jakuba Kotrby. Po doplnění dokazování dospěl k závěru, že soud prvního stupně dospěl ke správným skutkovým zjištěním, která posoudil správně i po stránce právní. Žalobce měl místo výkonu práce podle pracovní smlouvy v Praze a přidělena mu byla kancelář v sídle žalované, kde do března 2014 působil. Pracovní doba byla sjednána na 40 hodin týdně a byla rozvržena do pěti pracovních dnů. Samotná jednání o skončení pracovního poměru žalobce neopravňovala k tomu, aby se do zaměstnávání nedostavoval. Takový pokyn by mu musel udělit jeho zaměstnavatel (žalovaná), který tak ale neučinil a navíc ho na absence v souvislosti s jednáním o skončení pracovního poměru dohodou upozornil. Tvrdil-li žalobce, že nové pracoviště bylo vázáno na nový pracovní poměr, měl docházet na pracoviště původní. Jestliže se žalobce do zaměstnání nedostavoval, neměla žalovaná důvod jej upozorňovat, že svou „pozici“ bude vykonávat i nadále po skončení pracovního poměru, byť například v omezené míře. Souhlasil proto se soudem prvního stupně, že žalobce měl i v období ode dne 1. 4. 2014 povinnost dostavovat se do svého zaměstnání a konat zde sjednané práce dle pokynů zaměstnavatele, a nečinil-li tak, dopustil se neomluvených absencí. Z obou listin o rozvázání pracovního poměru je zřejmé, že byly adresovány žalobci jako zaměstnanci žalované, a převzal-li je jeho zástupce z řad advokátů, byly obě listiny žalobci doručeny (prostřednictvím jeho řádného zástupce) do jeho vlastních rukou. Údaj na listinách o tom, že se doručuje do vlastních rukou zástupce, vyjadřuje jen to, že při zastoupení se doručuje jen zástupci, nikoliv zaměstnanci samotnému. Otázku, zda měl žalobce k dispozici novou kancelář, nebylo třeba podle odvolacího soudu řešit, neboť důvodem jeho absencí nebylo to, že by neměl kde pracovat, tedy že by neměl kancelář, ale to, že podle svého přesvědčení neměl co vykonávat, neboť jeho funkci vykonával někdo jiný. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že napadený rozsudek závisí na vyřešení právních otázek hmotného a procesního práva, kterými jsou: A) „Zda zaměstnanec, kterému byl výkon sjednané práce (funkce generálního ředitele) zaměstnavatelem znemožněn, je povinen se přesto na pracoviště opakovaně dostavovat a požadovat po zaměstnavateli přidělování práce, resp. zda v případě, že zaměstnanec z uvedeného důvodu do zaměstnání nedochází, je tato absence důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnance?“, B) „Zda právní jednání, kterým dochází k jednostrannému ukončení pracovněprávního poměru, je účinně doručeno zaměstnanci i tehdy, pokud je nejen doručováno, ale též adresováno, právnímu zástupci zaměstnance?“, C) „Zda je přípustné, aby soud rozhodl o neprovedení účastníkem řádně a včas navrženého důkazu, přestože se týká rozhodné a sporné skutečnosti a přestože soud nemá za to, že by rozhodné skutečnosti, jež mají být tímto důkazem dokládány, byly prokázány?“, D) „Zda je přípustné, aby soud účastníkem navržený důkaz opomněl, tj. důkaz neprovedl a ani o něm nijak nerozhodl?“, E) „Zda v případě, že účastník řízení popře pravost, resp. správnost soukromé listiny, platí, že účastníka, který tuto listinu předložil k důkazu, stíhá důkazní povinnost a břemeno důkazní ke skutečnosti, jíž touto listinou dokládal?“, F) „Zda je přezkoumatelným soudní rozhodnutí, v němž soud konkrétní skutková zjištění odůvodňuje (i) důkazy, které o dotčených skutkových zjištěních vůbec nehovoří, případně dokonce dokládají opak soudem zastávaného skutkového zjištění, či (ii) paušálním odkazem na určitý typ důkazů, ovšem bez toho, aby byl uveden konkrétní důkaz, ze kterého měla být skutečnost zjištěna?“ a G) „Zda je soud povinen účastníka poučit dle ust. § 118a odst. 1, resp. 3 o.s.ř. i tehdy, jde-li o prokazování sporných rozhodných tvrzení tohoto účastníka řízení, i když ohledně prokázání opačných tvrzení tíží důkazní břemeno druhého účastníka (tj. druhou stranu sporu)?“. Otázky A), C), E) a F)