21 Cdo 1545/2000 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1545/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 3. 2001 Spisová značka:21 Cdo 1545/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.1545.2000.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1545/2000 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně E. P. proti žalované "České republice - Obecnímu úřadu v Troubsku", o 133.333,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 5 C 111/95, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. září 1999 č.j. 38 Co 559/97-79, takto: Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně podala u soudu žalobu, kterou se domáhala, aby jí "Český stát" vyplatil "dědický podíl" v částce 133.333,- Kč se 4% úrokem od 16.8.1989 do zaplacení. K odůvodnění žaloby mimo jiné uvedla, že na základě smlouvy uzavřené mezi její matkou a jejími bratry B., A. a L. S. jí v roce 1946 vznikl nárok na "dědický podíl" ve výši 200.000,- Kčs, který byl zajištěn zástavním právem na nemovitostech. Protože zastavené nemovitosti byly jednak konfiskovány státem (po zatčení A. a L. S., k němuž došlo v roce 1950, v rozsahu ideálních 2/3), jednak byly státu prodány B. S. (v rozsahu ideální 1/3), nebyl jí dědický podíl jejími bratry dosud vyplacen. Vzhledem k tomu, že na "příkaz" MNV Troubsko bylo s odvoláním na ustanovení § 396 hospodářského zákoníku na nemovitostech zrušeno zástavní právo a že prodejem tohoto majetku získal "Český stát nezvratně" částku 872.157,- Kč, požaduje žalobkyně, aby jí její dědický podíl nyní vyplatil "Český stát". Žalobkyně v žalobě neoznačila, který orgán by měl za "Český stát" před soudem v této věci jednat, a proto ji soud prvního stupně vyzval, aby žalobu v tomto směru doplnila. Podáním ze dne 10.7.1996 žalobkyně (prostřednictvím svého tehdejšího zástupce R. P.) sdělila, že "právním nástupcem bývalého MNV Troubsko je OÚ Troubsko, který odpovídá za nárok v právní věci", a že toto oznámení představuje "splnění podmínky označení orgánu, který má za stát jednat". Okresní soud Brno - venkov poté doručil žalobu Okresnímu úřadu B. a rozsudkem ze dne 30.4.1997 č.j. 5 C 111/95-57 žalobu proti žalované, kterou označil jako "Českou republiku - Okresní úřad Brno - venkov", zamítl; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci samé dospěl k závěru, že odstupní smlouvou ze dne 4.4.1946 byli bratři žalobkyně A., L. a B. S. zavázáni, aby žalobkyni zaplatili společně a nerozdílně 200.000,- Kčs s 4% úrokem do 18.7.1951, a že nebylo prokázáno, že by tento "dluh přešel na jinou fyzickou či právnickou osobu". Zástavní právo k nemovitostem zaniklo podle ustanovení § 396 hospodářského zákoníku dnem nabytí nemovitostí do státního socialistického vlastnictví; i kdyby tomu tak nebylo a na nemovitostech dosud vázlo, není již žádná z těchto nemovitostí ve vlastnictví žalované. Žaloba proto nemůže být důvodná. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30.9.1999 č.j. 38 Co 559/97-79 rozsudek soudu prvního stupně zrušil, řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud dovodil, že "Česká republika (resp. Český stát)", kterou žalobkyně označila za žalovanou, je sice způsobilá být účastníkem řízení, avšak způsobilá samostatně jednat před soudem je jen ve spojení se státním orgánem, jehož se věc týká. Žalobkyně byla proto správně soudem prvního stupně ve smyslu ustanovení § 43 o.s.ř. vyzvána, aby ve stanovené lhůtě označila příslušný orgán státu, který bude za stát před soudem jednat. Označila-li žalobkyně jako orgán státu, jehož se věc týká, OÚ v Troubsku, nejedná se o orgán státu, ale o orgán obce; stát tedy nebyl jako účastník řízení ani přes výzvu soudu řádně označen. Soud prvního stupně postupoval nesprávně, když "z vlastní iniciativy připojil jako státní orgán za stát jednající" Okresní úřad B., s nímž dále jednal a rozhodoval; správně měl řízení podle ustanovení § 43 odst.2 o.s.ř. zastavit. Protože řízení trpí takovou vadou, že nemělo pro nedostatek podmínky řízení proběhnout, odvolací soud podle ustanovení § 221 odst.1 písm.b) o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení podle ustanovení § 221 odst.2, § 211 a § 43 odst.2 o.s.ř. zastavil. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že výzvě soudu prvního stupně na doplnění žaloby v označení žalované vyhověla, ovšem "z důvodu laického pohledu na věc v označení žalované pochybila"; žalobkyně věděla, že žalovaným má být "nástupce MNV Troubsko, avšak za tohoto nástupce označila Obecní úřad v Troubsku". Žalobkyně měla být za této situace znovu vyzvána k opravě podání ve smyslu ustanovení § 43 o.s.ř. a zároveň měla být poučena, jak má být tato oprava provedena. Odvolací soud však tímto způsobem nepostupoval a "neusiloval alespoň o částečné zmírnění následků majetkových a jiných křivd, které spočívaly v porušování obecně uznávaných lidských práv a svobod ze strany státu". Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen "o.s.ř." (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. Podle ustanovení § 90 první části věty o.s.ř. účastníky řízení jsou navrhovatel (žalobce) a odpůrce (žalovaný). Vymezení účastníků řízení se v tomto případě zakládá procesním způsobem; navrhovatelem (žalobcem) je ten, kdo podal u soudu návrh na zahájení řízení (žalobu), a odpůrcem (žalovaným) je ten, koho navrhovatel (žalobce) v návrhu (v žalobě) za tohoto účastníka řízení označil. Podle ustanovení § 19 o.s.ř. má způsobilost být účastníkem řízení ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává. S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že stát, tj. Česká republika, je způsobilým účastníkem řízení (srov. § 21 obč. zák.) a že Česká republika je způsobilá jednat před soudem jako účastník řízení jen ve spojení se státním orgánem, jehož se projednávaná věc týká (srov. § 21 odst.2 o.s.ř.). Z ustanovení § 79 odst.1 věty druhé o.s.ř. vyplývá, že účastníci řízení musí být v návrhu na zahájení řízení (v žalobě) označeni tak, aby bylo nepochybné, kdo je účastníkem řízení, aby ho nebylo možné zaměnit s někým jiným (s jinou osobou) a aby s ním soud mohl jednat. Ve vztahu k České republice to znamená, že jako účastník řízení musí být označena nejen svým názvem, ale i uvedením státního orgánu, který má za ni před soudem jednat, protože se ho týká projednávaná věc. Jestliže návrh na zahájení řízení (žaloba) neobsahuje též uvedení státního orgánu, který má za Českou republiku před soudem jednat, nebo jestliže obsahuje uvedení státního orgánu, který neexistuje, jde o neúplné nebo nesprávné podání; soud je povinen pokusit se postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř., aby navrhovatel (žalobce) takovou vadu podání odstranil. Od stavu, kdy navrhovatel (žalobce) v návrhu na zahájení řízení (žalobě) neuvede při označení České republiky jako účastníka řízení, který státní orgán by měl ve věci za stát jednat, nebo uvede státní orgán, který neexistuje, je třeba odlišit situaci, kdy navrhovatel (žalobce) v návrhu na zahájení řízení (žalobě) označí Českou republiku jako účastníka řízení ve spojení s určitým státním orgánem, avšak s jiným, než kterého se projednávaná věc ve skutečnosti týká. Takovýto nedostatek nemá povahu vady, o jejíž odstranění je soud povinen se pokusit postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř., a neznamená ani nedostatek věcné legitimace České republiky v řízení; jde o nedostatek podmínky řízení v zastoupení účastníka řízení, který lze odstranit a o jehož odstranění je soud povinen se postarat způsobem uvedeným v ustanovení § 104 odst.2 o.s.ř. (srov. též rozsud