21 Cdo 1575/2016 – Nejvyšší soud

21 Cdo 1575/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce SCONTO Immobilien s. r. o. se sídlem v Praze 5 - Stodůlkách, Jeremiášova č. 947/16, IČO 25113828, zastoupeného JUDr. Janem Mikulášem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2 - Vinohradech, Rubešova č. 162/8, za účasti STROJSERVIS Praha, s. r. o. se sídlem v Praze 9 – Horních Počernicích, Náchodská č. 30, IČO 45807787, o zápis práva odpovídajícího věcnému břemenu do katastru nemovitostí vkladem, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 27 C 2/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. září 2015 č. j. 4 Co 87/2015-68, takto: Rozsudek vrchního soudu a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2015 č. j. 27 C 2/2014-48 se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce podal dne 10. 12. 2013 u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, návrh na povolení vkladu práva odpovídajícího věcnému břemenu do katastru nemovitostí podle smlouvy o zřízení věcného břemene uzavřené dne 31. 7. 2013 mezi žalobcem jako oprávněným z věcného břemene a účastníkem STROJSERVIS Praha, s. r. o., jako povinným z věcného břemene „pro: každý vlastník nemovitostí: pozemek parc. č. 4485/221, k. ú. H. P., pozemek parc. č. 4485/143, k. ú. H. P., pozemek parc. č. 4485/144, k. ú. H. P., pozemek parc. č. 4485/142, k. ú. H. P., pozemek parc. č. 4485/140, k. ú. H. P., pozemek parc. č. 4485/148, k. ú. H. P., obsah: povinný zřizuje věcné břemeno ve prospěch oprávněných pozemků, jemuž odpovídá povinnost zdržet se v budoucnu na služebných pozemcích vybudování a provozování obchodního zařízení s předmětem podnikání velkoobchod nábytku či náhradních částí nábytku, bytových doplňků a bytových osvětlovacích těles a / nebo zprostředkování prodeje nábytku či náhradních částí nábytku, bytových doplňků a bytových osvětlovacích těles a / nebo maloobchodní prodej nábytku či náhradních částí nábytku, bytových doplňků a bytových osvětlovacích těles, které bude mít přímý kontakt s koncovými zákazníky (zejména prodejna, výdejní místo internetového obchodu spolu s možností předvádění těchto výrobků koncovým zákazníkům: showroom, zákaznické centrum) [dále jen „Exkluzivita“] a v případě nájmu služebných pozemků třetím osobám nebo prodeje služebných pozemků třetím osobám tyto osoby zaváže povinností k dodržování Exkluzivity v rozsahu dle této smlouvy“. Katastrální úřad pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, rozhodnutím ze dne 24. 6. 2014 č. j. V-62563/2013-101 návrh na vklad práva odpovídajícího věcnému břemenu do katastru nemovitostí zamítl. Dospěl k závěru, že nebyl naplněn požadavek ustanovení § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 265/1992 Sb. (aby právní úkon týkající se převodu vlastnického práva nebo zřízení nebo zániku jiného práva byl určitý a srozumitelný) a ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) uvedeného zákona (aby navrhovaný vklad byl odůvodněn obsahem předložených listin), neboť povinnost z věcného břemene byla navrhována také pro nájemce služebných pozemků, které však věcnými břemeny nelze zavazovat, a ke dni podání návrhu na vklad nedošlo ke splnění odkládací podmínky, na kterou byla vázána účinnost smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 31. 7. 2013. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 24. 7. 2014 se žalobce domáhal, aby bylo rozhodnuto o provedení vkladu „věcného břemene na základě smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 31. 7. 2013 uzavřené mezi žalobcem jako oprávněným a společností STROJSERVIS Praha, s. r. o., IČO 45807787, jako povinným, pro každého vlastníka nemovitostí: pozemek parc. č. 4485/221, k. ú. H. P., pozemek parc. č. 4485/143, k. ú. H. P., pozemek parc. č. 4485/144, k. ú. H. P., pozemek parc. č. 4485/142, k. ú. H. P., pozemek parc. č. 4485/140, k. ú. H. P., pozemek parc. č. 4485/148, k. ú. H. P., kde povinný zřizuje věcné břemeno ve prospěch oprávněných pozemků, jemuž odpovídá povinnost zdržet se v budoucnu na služebných pozemcích vybudování a provozování obchodního zařízení s předmětem podnikání velkoobchod nábytku či náhradních částí nábytku, bytových doplňků a bytových osvětlovacích těles a / nebo zprostředkování prodeje nábytku či náhradních částí nábytku, bytových doplňků a bytových osvětlovacích těles a / nebo maloobchodní prodej nábytku či náhradních částí nábytku, bytových doplňků a bytových osvětlovacích těles, které bude mít přímý kontakt s koncovými zákazníky (zejména prodejna, výdejní místo internetového obchodu spolu s možností předvádění těchto výrobků koncovým zákazníkům: showroom, zákaznické centrum) [dále jen „Exkluzivita“] a v případě nájmu služebných pozemků třetím osobám nebo prodeje služebných pozemků třetím osobám tyto osoby zaváže povinností k dodržování Exkluzivity v rozsahu dle této smlouvy. Rozsah věcného břemene je k celým nemovitostem, a to k pozemku parc. č. 4485/24, parc. č. 4485/25, parc. č. 4485/40, parc. č. 4485/41, parc. č. 4485/80, parc. č. 4485/124, parc. č. 4485/139, parc. č. 4485/141, parc. č. 4485/145, parc. č. 4485/146, parc. č. 4485/147 a parc. č. 4485/149, vše v katastrálním území H. P., obec P.“. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že věcné břemeno bylo sjednáno jako povinnost, omezující vlastníka sousedních pozemků, podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, jehož ustanovení neobsahují taxativní výčet druhů věcných břemen, která lze sjednat, a vymezení povinnosti stanovené věcným břemenem je proto zcela na dohodě účastníků. Uvedl, že odkládací podmínka ve smlouvě o zřízení věcného břemene byla splněna a katastrálnímu úřadu byl dodatečně předložen i protokol o jejím splnění a že smlouva o zřízení věcného břemene neukládá povinnost nájemci služebných pozemků, ale vlastníkovi, který je povinen nájemce k „dodržování exkluzivity“ podle této smlouvy zavázat. Katastrální úřad pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, ve svém vyjádření uvedl, že závěr o tom, zda jsou splněny podmínky vkladu práva odpovídajícího věcnému břemenu, „nezbývá než ponechat na úvaze soudu“, a že katastrální úřad, který byl žalobcem označen jako žalovaný, není účastníkem řízení podle části páté občanského soudního řádu. Městský soud v Praze - poté, co usnesením ze dne 6. 10. 2014 č. j. 27 C 2/2014-37 rozhodl, že se „ukončuje účast Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha se sídlem Praha 8, Pod Sídlištěm 9, v tomto řízení“ - rozsudkem ze dne 12. 3. 2015 č. j. 27 C 2/2014-48 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dovodil, že podstata věcného břemene spočívá v závazku povinného, že na služebných pozemcích nebude vyvíjet podnikatelskou činnost určitého druhu, který nezatěžuje pozemek jako takový, ale omezuje osobu vlastníka v jeho podnikatelských aktivitách, a že takové omezení „se vymyká smyslu a účelu věcného břemene jako práva k věci cizí“. Uvedl, že omezení, které účastníci smlouvy hodlali zajistit zřízením věcného břemene, mohou dosáhnout „obligačním smluvním vztahem“. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 9. 2015 č. j. 4 Co 87/2015-68 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že omezení povinného z věcného břemene, které je uvedeno ve smlouvě, nemá charakter věcného břemene, neboť se vymyká jeho smyslu a účelu a svým rozsahem překračuje omezení, které institut věcného břemene umožňuje, a že tohoto omezení mohli účastníci dosáhnout „obligačním smluvním vztahem“. Uvedl, že v případě nájmu či prodeje služebných pozemků třetím osobám měly být tyto osoby zavázány povinností k „dodržování exkluzivity“, což odporuje ustanovení § 151n odst. 1 občanského zákoníku, neboť věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci a nikoli nájemce, a že obsahem smlouvy o zřízení věcného břemene byly nepřípustným způsobem omezeny případné budoucí podnikatelské aktivity účastníka – povinného z věcného břemene, což je zjevné zneužití práva, které nepožívá ochrany. Uzavřel, že v projednávané věci nebyly splněny podmínky vkladu uvedené v ustanoveních § 5 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 265/1992 Sb. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že ustanovení § 151n a násl. zákona č. 40/1964 Sb., podle nichž věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet, nebo něco konat, neobsahují taxativní výčet druhů věcných břemen, která lze sjednat, a že smluvní strany si proto mohou sjednat i „ojedinělý druh“ věcného břemene. Uvádí, že podle jazykového výkladu smlouvy o zřízení věcného břemene nebyla omezována dispoziční práva vlastníka pozemku, nýbrž byl omezován způsob, jakým může vlastník pozemek užívat, což je přípustné, a že věcné břemeno obsahově neomezuje podnikatelskou činnost povinného, ale „a priori výstavbu