21 Cdo 1590/2021 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1590/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 11. 2021 Spisová značka:21 Cdo 1590/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.1590.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pracovní úraz Náhrada škody zaměstnavatelem Dokazování Liberace Dotčené předpisy:§ 269 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. § 270 odst. 1 a 2 předpisu č. 262/2006 Sb. § 367 odst. 1 a 2 předpisu č. 262/2006 Sb. § 132 o. s. ř. § 243e odst. 1 a 2 věta druhá o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 2. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1590/2021-200 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobců a) D. D. T., narozené dne XY, bytem XY, b) A. V. T., narozeného dne XY, bytem XY, a c) nezl. AAAAA (pseudonym), narozené dne XY, bytem XY, všech zastoupených JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem se sídlem v Brně, Jaselská č. 202/19, proti žalované N. S., se sídlem v XY, IČO XY, zastoupené JUDr. Michalem Korčákem, advokátem se sídlem v Praze 6, Milady Horákové č. 64/101, o náhradu škody z pracovního úrazu, za účasti Kooperativa pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/21, IČO 47116617, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, zastoupené Mgr. Ivanou Stlukovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 730/9, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 13 C 74/2019, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2020, č. j. 23 Co 327/2020-174, takto: I. Dovolání žalobců proti rozsudku městského soudu v části, ve které bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. srpna 2020, č. j. 13 C 74/2019-131, ve výroku o náhradě nákladů řízení a ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, se odmítá. II. Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. srpna 2020, č. j. 13 C 74/2019-131, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobci se domáhali po žalované jednorázového odškodnění pozůstalých ve výši 240.000,-Kč pro každého z žalobců. Žalobu zdůvodnili zejména tím, že jejich manžel a otec V. T., narozený dne XY (dále jen „poškozený“), který zemřel dne 29. 5. 2018, utrpěl jako zaměstnanec žalované dne 29. 5. 2018 pracovní úraz s následkem smrti. K úrazu došlo v kancelářských prostorách v areálu XY, kde vykonával malířské práce. Poškozený utrpěl úraz při plnění pracovních úkolů podle pokynů zaměstnavatele, když spadl z lešení, které nebylo dostatečně zajištěno bočními jistícími podpěrami a nemělo zaaretovaná pojízdná kolečka. Žalovaná nezajistila dostatečnou bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že úkolem poškozeného bylo vymalovat místnost do výšky 1,5 metru a že poškozený měl výslovně zakázáno používat k práci lešení a provádět práce ve výškách. Nebylo také prokázáno, že by k úmrtí poškozeného došlo v důsledku pracovního úrazu, neboť z předloženého „úmrlčího pasu“ vyplývá, že příčina úmrtí u poškozeného byla selhání srdce. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 21. 8. 2020, č. j. 13 C 74/2019-131, žalobu zamítl a rozhodl, že žalované a vedlejšímu účastníkovi se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Dovodil, že poškozený nastoupil dne 29. 5. 2018 u žalované jako brigádník a byl u žalované ve faktickém pracovním poměru. Dne 29. 5. 2018 zemřel na místě, kde měl vykonávat zadané práce, pravděpodobně po pádu z lešení na podlahu, čímž si způsobil vnitřní zranění neslučitelná se životem. Jednatel žalované přijal poškozeného na zkoušku, nenařizoval mu práci ve výškách, měl provádět malbu jen do 150 cm, neboť práce ve výšce byly již hotovy, poškozeného instruoval, aby na lešení sám nic nedělal. K úrazu došlo v době, kdy byl poškozený na pracovišti sám, kdy používal pojezdové kovové lešení bez jistících podpěr, kdy k takové práci nebyl proškolen ani nikým určen. Podle „úmrlčího pasu“ bylo příčinou úmrtí selhání srdce. Dospěl k závěru, že nebylo postaveno na jisto, že k úmrtí poškozeného došlo v důsledku pádu z lešení při plnění pracovních úkolů, nebyly odstraněny pochybnosti o tom, zda pád z lešení byl skutečně příčinou smrti, neboť „úmrlčí pas“ a výpověď svědka, že poškozený ležel nepřirozeně a neměl vůbec poraněny ruce, svědčí spíše pro úmrtí v důsledku srdečního selhání. Vzhledem k tomu, že žalobci neposkytli součinnost s vyžádáním pitevní zprávy, která existuje, a že pitevní zpráva je jediný a stěžejní důkaz k prokázání důvodnosti žaloby, nemůže být toto neposkytnutí součinnosti ze strany žalobců přičteno k tíži žalované. I kdyby se prokázalo, že poškozený zemřel na následky pracovního úrazu, žalovaná by se odpovědnosti zprostila, a to proto, že poškozený porušil výslovný pokyn jednatele žalované nepoužívat k práci lešení. K odvolání žalobců Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 12. 2020, č. j. 23 Co 327/2020-174, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že ve vztahu mezi žalobci a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že vedlejšímu účastníkovi se nepřiznává právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poté, co doplnil dokazování pitevním protokolem, který byl předložen soudu po vyhlášení napadeného rozsudku, odvolací soud vzal za prokázané, že příčinou smrti byla srdeční a dechová nedostatečnost při terminální aspiraci srdce, v důsledku pádu z výše utrpěl poškozený mnohočetné zlomeniny skeletu obličejové části s krvácením do dutiny nosní a ústní, vícečetné tržné zhmožděné rány rtů a jazyka, terminální aspirace krve, vícečetné krevní výrony na poplicnici i osrdečníku, tržné rány brady. U poškozeného byla zjištěna masivní aspirace krve do obou průdušnic, zlomenina hrudní kosti a žeber a akutní abusus alkoholu, vyšetřením krve bylo zjištěno 2,19 g/kg alkoholu. Dospěl k závěru, že smrt poškozeného byla násilná, poškozený zemřel na následky zranění, které utrpěl pádem z výše (z pojezdového lešení, které používal k práci). Ke smrti poškozeného došlo nezávisle na jeho vůli náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů a žalovaná odpovídá za škodu, která následkem smrtelného úrazu poškozenému vznikla. Odvolací soud však souhlasil s tím, že žalovaná se zprostila povinnosti nahradit škodu pozůstalým žalobcům, neboť poškozený porušil výslovný pokyn jednatele žalované neprovádět práce ve výškách a nepoužívat lešení. I když v řízení bylo zjištěno, že poškozený byl pod vlivem alkoholu, odvolací soud neučinil závěr, že je dán liberační důvod, a to proto, že žalovaná jeho existenci v řízení netvrdila. Proti tomuto rozsudku (všem jeho výrokům) odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Namítli, že odvolací soud se při řešení otázky „zda se může zaměstnavatel zprostit odpovědnosti podle ust. § 270 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, pokud by prokázal pouze to, že zaměstnance seznámil s pokynem k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, aniž by současně tvrdil a prokázal, že znalost a dodržování tohoto pokynu kontroloval“ odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Současně namítají, že v daném případě účastnickou výpověď činil jediný společník a jednatel žalované a tato výpověď je jediným důkazem k prokázání tvrzení tohoto účastníka řízení. Žalovaná jako zaměstnavatel je povinna tvrdit a prokázat, že škoda byla způsobena tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní a ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, a že porušení těchto předpisů bylo jedinou příčinou škody (rozhodnutí Nejvyššího soudu 2 Cdon 1265/96). Soudy se správně nespokojí jen s potvrzením o provedeném školení a kontrole, ale provádějí v tomto směru dokazování v celé šíři a úplnosti (stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpj 37/74). Tvrzení žalované, že „poškozený neuposlechl údajný pokyn zaměstnavatele, že nemá vstupovat na pojízdné lešení a malovat zdi pouze do výše 1,5 metrů“, je účelové, neboť oddělená malba spodní části a horní části místnosti by byla neúčelná a nelogická, protože na zdech by se následně tvořily mapy a skvrny, výmalba by neměla jednotný charakter. Žalovaná rovněž účelově tvrdila, že to byl poškozený, kdo údajně odstranil stabilizátory lešení, tyto se však podle policejních protokolů našly v šatně, i toto tvrzení postrádá jakýkoliv smysl. Dovolatelé považují výpověď jednatele žalované od počátku za nelogickou a účelovou. Důkaz účastnickou výpovědí je důkazem výjimečným, v takovém případě je