21 Cdo 1598/2011 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1598/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 7. 2012 Spisová značka:21 Cdo 1598/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.1598.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Fyzická osoba Neplatnost právního úkonu Výpověď z pracovního poměru Zaměstnanci Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. § 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř. § 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř. § 52 písm. f části věty před středníkem) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 13.09.2009 § 2 odst. 2 předpisu č. 563/2004Sb. ve znění do 27.12.2009 § 30 předpisu č. 563/2004Sb. ve znění do 27.12.2009 § 32 písm. a) předpisu č. 563/2004Sb. ve znění do 27.12.2009 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 7. 2012 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 20.9.2012IV.ÚS 3618/12 I.ÚS 2277/13JUDr. Vlasta Formánkováodmítnuto16.10.2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1598/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně A. J., zastoupené JUDr. Jaroslavem Kubínem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Pražská č. 7, proti žalované Střední odborné škole a Střednímu odbornému učilišti, Písek, Komenského č. 86 se sídlem v Písku, Komenského č. 86, IČO 00511382, zastoupené JUDr. Janem Tarabou, advokátem se sídlem v Písku, Prokopova č. 339, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a 90.400,- Kč, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 9 C 461/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. ledna 2011 č.j. 6 Co 2773/2010-137, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 23. září 2010 č.j. 9 C 461/2009-108 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Písku k dalšímu řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 14.5.2009 žalovaná sdělila žalobkyni, že jí dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. f) zák. práce. Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že žalobkyně „nesplňuje odbornou kvalifikaci pro přímou pedagogickou činnost, kterou vykonává“ podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, a že žalovaná nemá jinou práci, na kterou by mohla žalobkyni po dohodě s ní převést. Žalobkyně se domáhala (žalobou změněnou se souhlasem soudu), aby bylo určeno, že uvedená výpověď je neplatná, a aby jí žalovaná zaplatila 90.400,- Kč „z titulu náhrady průměrného výdělku za období od listopadu 2008 do dubna 2009“. Žalobu odůvodnila tím, že výpovědní důvod nebyl podle jejího názoru naplněn, neboť se na ni vztahuje ustanovení § 32 písm. a) zákona č. 563/2004 Sb.; namítá, že doba výkonu přímé pedagogické činnosti u ní činí „ke dni 1.1.2005 celkem minimálně 20 let“, neboť od roku 1982 pracovala jako „mistrová odborné výchovy na základě pracovního poměru u Potraviny České Budějovice, závod 02-05 Písek“, kde vykonávala „přímou pedagogickou činnost při odborné výuce učňů při SOU Písek, známkování, podílela se na osnovách, působila při maturitách a v komisích a vykonávala veškeré školské činnosti“, od 1.5.1993 až dosud tuto pedagogickou činnost vykonávala na SOŠ a SOU Písek, jako učitelka všeobecně vzdělávacích a odborných předmětů. Splňuje rovněž i druhou podmínku, tj. dosažení 50 let věku ke dni 1.1.2005. Mimo to s poukazem na ustanovení § 32 odst. 1 písm. b) zákona č. 563/2004 Sb. namítá, že dne 8.8.2009 „úspěšně vykonala přijímací zkoušky na Vysoké škole ekonomie a managementu, a ke studiu na této škole byla přijata“. Byla-li jí výpověď dána již 14.5.2009, tedy ještě před uplynutím zákonné lhůty pěti let, „neumožnila jí žalovaná řádný výkon její práce – učitelky s možností započetí studia na příslušné vysoké škole“. Okresní soud v Písku rozsudkem ze dne 25.2.2010 č.j. 9 C 461/2009-67 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 10.440,- Kč „k rukám právního zástupce žalované“. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že žalobkyně ani přes poučení soudu „netvrdí všechny skutečnosti rozhodné pro posouzení výpovědi jako neplatné“, neboť neuplatnila „námitku relativní neplatnosti“, „je nutno výpověď bez dalšího považovat za platný právní úkon“. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 22.6.2010 č.j. 6 Co 1316/2010-86 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že „k tomu, aby nastaly účinky tzv. relativní neplatnosti zákon nestanoví žádnou formu“, proto, domáhala-li se žalobkyně neplatnosti výpovědi, „nelze, než tuto žalobu považovat za dovolání se relativní neplatnosti“. Soudu prvního stupně uložil, aby – vázán právním názorem odvolacího soudu – provedl navržené důkazy k posouzení skutečnosti, zda byly naplněny podmínky pro výpověď z pracovního poměru dle ustanovení § 52 písm. f) zák. práce. Okresní soud v Písku poté rozsudkem ze dne 23.9.2010 č.j. 9 C 461/2009-108 určil, že „výpověď daná žalovanou žalobkyni doručená žalobkyni dne 14.5.2009 je neplatná“, uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni náhradu mzdy ve výši 90.400,- Kč a zároveň rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 36.367,20 Kč „k rukám právního zástupce žalobkyně“. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že „podmínky výpovědi z pracovního poměru pro nesplňování kvalifikačních předpokladů v době dání výpovědi nebyly splněny“, neboť na žalobkyni se vztahuje výjimka uvedená v § 32 písm. a) zákona č. 563/2004 Sb., jestliže ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona dosáhla věku 50 let a vykonávala „více než 15 let přímou pedagogickou činnost, čímž prokázala schopnost výkonu požadované činnosti podle uvedeného zákona“. Soud prvního stupně vycházel z toho, že žalobkyně „pracovala nejméně od 1.10.1983 v podniku Potraviny České Budějovice, dříve Pramen Písek, jako mistrová odborné výchovy“, „pedagogicky a výchovně působila na učně učňovské školy (později žáky odborného učiliště) při praktickém výcviku, jehož součástí byla i teoretická výuka“, „podílela se na klasifikaci žáků a účastnila se též závěrečných odborných zkoušek“. Podle názoru soudu prvního stupně nelze z textu zákona dovodit, že by „pedagogická praxe musela být vykonávaná pouze v rámci pracovního poměru u školy zařazené do sítě školských zařízení dle školského zákona“, protože před rokem 1990 totiž nebyla odborná praxe na školách (učilištích) vyučována. V tehdejší době totiž „učňovské školy si odbornou praxi zabezpečovaly prostřednictvím učňovských středisek zřizovaných jednotlivými podniky“, a proto, vedla-li žalobkyně od 1.10.1983 odborný výcvik učňů v učňovském středisku Potraviny a „takto pracovala až do 1.5.1993, kdy se stala zaměstnankyní žalované“, je třeba považovat její činnost za přímou pedagogickou činnost. K odvolání obou účastníků (žalobkyně podala odvolání pouze do výroku o nákladech řízení) Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 13.1.2011 č.j. 6 Co 2773/2010-137 rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení jej změnil tak, že rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 104.371,20 Kč „ k rukám JUDr. Jaroslava Kubína, advokáta v Českých Budějovicích“ a zároveň rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 30.768,- Kč „k rukám JUDr. Jaroslava Kubína, advokáta v Českých Budějovicích“. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními i s právním posouzením věci soudu prvního stupně, že žalobkyně skutečně vykonávala před tím, než zákon č. 563/2004 Sb. nabyl od 1.1.2005 účinnosti, „přímou pedagogickou činnost nejméně patnáct let a je třeba ji považovat za pedagogického pracovníka“, a proto na ní „výjimka stanovená v zákoně dopadá“. Odvolací soud vycházel ze zákona č. 29/1984 Sb., podle něhož „teoretickou i praktickou výuku zajišťovaly dva subjekty ve vzájemné spolupráci“, tedy, že „předtím, než se přebrala učňovská střediska, praktická výuka byla zabezpečována na středním odborném učilišti prostřednictvím jednotlivých podniků, právě prostřednictvím jejich učňovských středisek“. Žalobkyně vedla odborný výcvik učňů právního předchůdce žalované jako mistrová odborné výchovy v učňovském středisku podniku Potraviny od 1.10.1983 „do 1.5.1993, kdy se stala zaměstnankyní žalované“, a „vykonávala tedy přímou pedagogickou činnost nejméně patnáct let“. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, neboť rozhodnutí soudů spočívají na nesprávném právním posouzení věci. Za