21 Cdo 165/2026 — Nejvyšší soud

21 Cdo 165/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 3. 2026 Spisová značka:21 Cdo 165/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:21.CDO.165.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zástavní právo Dotčené předpisy:§ 354 předpisu č. 292/2013 Sb. § 356 předpisu č. 292/2013 Sb. § 358 odst. 1, 3 předpisu č. 292/2013 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:20. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 165/2026-162 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci zástavní věřitelky MONETA Money Bank, a. s. se sídlem v Praze 4, Vyskočilova č. 1442/1b, IČO 25672720, zastoupené JUDr. Ing. Adamem Černým, LL.M., advokátem se sídlem v Praze, Dřevná č. 382/2, a zástavních dlužníků 1) P. E., a 2) K. E, obou zastoupených Mgr. Pavlem Kosařem, advokátem se sídlem v Praze, Francouzská č. 299/98, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 8 C 189/2024, o dovolání zástavní věřitelky proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 4. listopadu 2025, č. j. 54 Co 258/2025-134, takto: Usnesení krajského soudu se mění tak, že usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 11. srpna 2025, č. j. 8 C 189/2024-106, se potvrzuje. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 11. 8. 2025, č. j. 8 C 189/2024-106, „k uspokojení pohledávky zástavní věřitelky vzniklé ze smlouvy o hypotečním úvěru reg. č. XY uzavřené dne 12. 4. 2022 s M. E., a J. V., jako dlužníky ve výši 14 414 993,60 Kč, s úrokem ve výši 145 493,59 Kč, s úrokem ve výši 3,99 % ročně z částky 14 560 487,19 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 2 039,63 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 414 993,60 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení a s poplatkem ve výši 900 Kč“ nařídil soudní prodej zástavy ve vlastnictví zástavních dlužníků, a to „bytové jednotky č. XY vymezené v budově č. p. XY postavené na pozemku p. č. XY zapsané na listu vlastnictví č. XY s příslušným spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy č. p. XY a pozemku p. č. XY o velikosti XY zapsaným na listu vlastnictví č. XY v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, Katastrální pracoviště XY, pro katastrální území XY a obec XY“. Dovodil, že zástavní věřitelka poskytla obligačním dlužníkům M. E. a J. V. hypoteční úvěr ve výši 15 000 000 Kč na výstavbu nemovitých věcí, kteří se zavázali úvěr splatit a hradit úrok ve výši 3,99 % ročně a poplatky, úrok byl sjednán na dobu třiceti let. Úvěr byl zajištěn zástavním právem k několika nemovitostem, mimo jiné i k bytové jednotce č. XY v k. ú. XY. Z důvodu porušení povinností dlužníků zástavní věřitelka celý úvěr zesplatnila, oznámení bylo doručeno zástavním dlužníkům i obligačním dlužníkům. Uzavřel, že zástavní věřitelka doložila existenci zajištěné pohledávky, zástavního práva k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. 2. K odvolání zástavních dlužníků Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě usnesením ze dne 4. 11. 2025, č. j. 54 Co 258/2025-134, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se nařizuje soudní prodej zástavy „k uspokojení pohledávky zástavní věřitelky vzniklé ze smlouvy o hypotečním úvěru reg. č. XY uzavřené dne 12. 4. 2022 s M. E., a J. V., (jako dlužníky), ve výši 14 414 993,60 Kč, s úrokem ve výši 145 493,59 Kč, s úrokem ve výši 3,99 % ročně z částky 14 560 487,19 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 2 039,63 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 414 993,60 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení a s poplatkem ve výši 900 Kč, nejvýše však do celkové výše pohledávky včetně příslušenství 15 000 000 Kč“, ve vlastnictví zástavních dlužníků, a to bytové jednotky č. XY vymezené v budově č. p. XY postavené na pozemku p. č. XY zapsané na listu vlastnictví č. XY s příslušným spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy č. p. XY a pozemku p. č. XY o velikosti XY zapsaným na listu vlastnictví č. XY v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, Katastrální pracoviště XY, pro katastrální území XY a obec XY. Dovodil, že zástavní dlužníci od samého počátku řízení až do vydání usnesení o nařízení soudního prodeje zástavy nevznesli žádnou věcnou námitku proti uplatněnému nároku (pouze poukazují, že podstatná část zajištěné pohledávky by měla být uhrazena výtěžkem z dražby jiné nemovitosti), že zástavní věřitelka soudu prvního stupně předložila dostatek podkladů pro osvědčení informací o skutkových okolnostech případu (o zajištěné pohledávce, o zástavním právu k zástavě a o tom, kdo je zástavním dlužníkem) a že ze skutkových zjištění učinil soud prvního stupně logický závěr o skutkovém stavu věci. Odvolací soud však dospěl k závěru, že „ze zástavní smlouvy předložené zástavní věřitelkou, jakož i z výpisu z katastru nemovitostí ohledně předmětných nemovitých věcí, vyplývá, že zástavní právo slouží k zajištění pohledávky toliko do maximální výše 15 000 000 Kč, a to včetně jejího veškerého příslušenství“, z tohoto důvodu napadené rozhodnutí změnil. 3. Proti usnesení odvolacího soudu podala zástavní věřitelka dovolání. Namítá, že odvolací soud se odchýlil od ustálené soudní praxe dovolacího soudu, když v řízení o soudním prodeji zástavy jako první fáze soudního prodeje zástavy přezkoumával sjednaný rozsah zajištění, která pohledávka a v jaké výši byla zajištěna. Soudní praxe je ustálena v závěru, že v řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej se navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem, jiné skutečnosti nejsou v tomto řízení významné, uvedené rozhodné skutečnosti se současně v řízení neprokazují; pro nařízení prodeje zástavy se vyžaduje, aby byly listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, aby se jevily z předložených listin alespoň jako pravděpodobné. V posuzovaném případě nebyl za strany zástavních dlužníků rozsah zajištění napadán vůbec. Zástavní věřitelka se domnívá, že je zjevné, že interpretace textu zástavní smlouvy (i stavu zápisu v katastru nemovitostí) provedená odvolacím soudem je chybná. Zástavní právo váznoucí na nemovitosti zajišťuje dvě skupiny budoucích pohledávek a) vzniklé samotným poskytnutím částky úvěru a b) další pohledávky vzniklé v budoucnu v souvislosti s úvěrovou smlouvou, vždy až do výše 15 000 000 Kč. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se usnesení soudu prvního stupně potvrzuje. 4. Zástavní dlužníci navrhli, aby dovolací soud dovolání zamítl jako nedůvodné. Ztotožnili se s výkladem odvolacího soudu v otázce rozsahu zajištění, které je limitováno maximální částkou ve výši 15 000 000 Kč. 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 6. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). 7. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). 8. Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se při posuzování podmínek pro nařízení soudního prodeje zástavy odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nejvyšší soud přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání zástavní věřitelky je opodstatněné. 9. Podle ustanovení § 354 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), řízení o soudním prodeji zástavy lze zahájit jen na návrh zástavního věřitele, kterým se domáhá nařízení soudního prodeje zástavy; to neplatí, neumožňují-li jiné právní předpisy soudní prodej zástavy. 10. Podle ustanovení § 356 z. ř. s. ve věci není třeba nařizovat jednání jen za podmínek, že lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozh