21 Cdo 1733/2016 – Nejvyšší soud

21 Cdo 1733/2016-531 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph. D., v právní věci žalobkyně Mgr. J. P., zastoupené Mgr. Milanem Fritzem, advokátem se sídlem v Holešově, Masarykova č. 65/3, proti žalovaným 1) Zlínskému kraji, se sídlem Krajského úřadu ve Zlíně, tř. T. Bati č. 21, IČO 70891320, a 2) Gymnáziu Kroměříž, se sídlem v Kroměříži, Masarykovo nám. č. 496, IČO 70843309, oběma zastoupeným JUDr. Zdeňkem Odehnalem, advokátem se sídlem v Brně, Havlíčkova č. 127/13, o určení neplatnosti odvolání z funkce, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 36 C 309/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 19. listopadu 2015 č.j. 60 Co 324/2015-462, takto: I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žalovaný 1) nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 8 228 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Zdeňka Odehnala, advokáta se sídlem v Brně, Havlíčkova č. 127/13. Odůvodnění: Dopisem ze dne 26.8.2014 žalovaný 1) Zlínský kraj (zřizovatel) sdělil žalobkyni, že ji s účinností od 1.9.2014 odvolává z pracovního místa ředitelky Gymnázia Kroměříž. Důvodem odvolání podle ustanovení § 166 odst. 5 písm. a) školského zákona je závažné porušení a neplnění právních povinností vyplývajících z jejích činností, úkolů a pravomocí na vedoucím pracovním místě ředitelky školy, za které žalovaný 1) považoval následující jednání: 1. Neschopnost řešit problémy uvnitř organizace, za jejichž řešení dle zákoníku práce a školského zákona, ředitel školy a školského zařízení odpovídá. 2. Neschopnost řídit příspěvkovou organizaci a taktéž neschopnost řídit podřízené zaměstnance a co nejlépe organizovat jejich práci (nestanovení jednotných pravidel pro všechny zaměstnance, neosobní komunikace se zaměstnanci, udílení nejednoznačných závazných pokynů zaměstnancům). 3. Nesplnění právní povinnosti vytvářet příznivé pracovní podmínky v organizaci (napětí na pracovišti, tísnivá atmosféra mezi vedením školy a zaměstnanci, vyvolání nedůvěry mezi zaměstnanci). 4. Jednání v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele (mezi něž se řadí zájem zaměstnavatele na řádném šetření všech problémů v organizaci a na zajištění příznivých pracovních podmínek). Výše uvedeným jednáním žalobkyně porušila ustanovení § 302 písm. a) až d) zák. práce a vyplývá ze stížností podaných ke zřizovateli a ze závěrečné zprávy „Průzkum spokojenosti, komunikace a spolupráce Gymnázium Kroměříž“, který byl proveden v červnu 2014. Tato porušení a neplnění právních povinností jsou též uvedena v zápise ze zasedání školské rady Gymnázia Kroměříž ze dne 21.8.2014. Žalobkyně se domáhala určení, že „odvolání žalobkyně z funkce ředitele Gymnázia Kroměříž, učiněné rozhodnutím Rady Zlínského kraje ze dne 25.8.2014, v písemném vyhotovení rozhodnutí ze dne 26.8.2014, doručené žalobkyni dne 8.9.2014, je neplatné“. Žalobu odůvodnila tím, že písemné vyhotovení odvolání neobsahuje dostatečně určité a jednoznačné vymezení důvodů pro odvolání z funkce a není z něj zřejmé, z jakých důvodů a na základě jakých skutečností byla tedy odvolána. Tvrzení o neschopnosti řešit problémy uvnitř organizace je zcela nekonkrétní a žalobkyni až dosud nebyla ze strany žalovaných vytčena nějaká významná pochybení či nedostatky v práci. Tvrzení, že zápis ze zasedání školské rady Gymnázia Kroměříž ze dne 21.8.2014 obsahuje porušení a neplnění právních povinností ředitelkou školy, je nepravdivé a poznatky z „Průzkumu spokojenosti, komunikace a spolupráce Gymnázium Kroměříž“ nelze považovat za relevantní důkaz; poznatky z něj lze nanejvýš považovat za podnět ke zlepšení práce celé školy. Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 1.7.2015 č.j. 36 C 309/2014-388 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení „k jejich ruce společné a nerozdílné“ částku 134.831,- Kč k rukám jejich zástupce JUDr. Zdeňka Odehnala a že je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Zlíně na náhradě nákladů řízení 358,- Kč. Soud prvního stupně s poukazem na skutečnost, že skutkové vymezení důvodu odvolání vedoucího zaměstnance z pracovního místa není obligatorní obsahovou náležitostí tohoto právního jednání, odmítl námitku žalobkyně, že její odvolání je neplatné, neboť důvody jsou v něm popsány neurčitě. Z výsledků provedeného dokazování poté dovodil, že důvodem odvolání žalobkyně byl její způsob řízení podřízených, k nimž přistupovala podle toho, zda vůči ní vystupovali loajálně či nikoliv. Loajální zaměstnance protěžovala, tolerovala a přehlížela u nich porušování pracovních povinností, kladla na ně menší nároky než na ostatní (nerovný přístup), přičemž stejná porušení u ostatních důsledně postihovala. Úkoly a pokyny podřízeným udělovala direktivně, bez zdůvodnění, zanecháním vzkazu na nástěnce, ve sborovně, či zasláním mailu (neosobní komunikace). Její způsob řízení byl pro pedagogy nečitelný a nepředvídatelný, zadání a pokyny nejednoznačné, protichůdné a často se měnící (nejednoznačné pokyny). Tyto metody řízení popsali zaměstnanci jako záměrné jednání žalobkyně s cílem s nimi manipulovat, ovládat je a vynucovat si jejich loajalitu. Toto jednání podle názoru soudu prvního stupně je nutno kvalifikovat jako porušování povinností vedoucího zaměstnance ve smyslu ustanovení § 302 písm. a) a b) zák. práce. Jde o porušování povinností závažné, zakládající důvod pro odvolání žalobkyně z funkce právě proto, že žalobkyně tyto metody řízení uplatňovala záměrně, když si vytvářením tlaku, nejistoty a napětí vynucovala loajalitu podřízených, a narušené vztahy mezi pedagogy a mezi nimi a vedením, byly bezprostředním důsledkem popsaného způsobu řízení. Mezilidské vztahy se žalobkyni podařilo za své osmileté působení ve funkci ředitelky narušit natolik, že to vnímala i veřejnost, což se odrazilo i na zájmu studentů o studium na gymnáziu. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 19.11.2015 č.j. 60 Co 324/2015-462 rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a ve výroku o náhradě nákladů státu potvrdil a ve výroku o náhradě nákladů účastníků jej změnil tak, že žalovanému 1) se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává a že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému 2) náklady řízení ve výši 67.415,50 Kč k rukám jeho zástupce. Odvolací soud vycházeje ve shodě se soudem prvního stupně z právního názoru dovolacího soudu vyjádřeného v rozsudku ze dne 6.1.2005 sp. zn. 21 Cdo 1407/2004 zdůraznil, že za situace, kdy „s účinností od 1.1.2012 nestanoví ani zákoník práce ani školský zákon, aby v písemném odvolání byly vymezeny (nadto skutkově) jeho důvody“, odvolání „obstojí i za situace, kdy v jeho písemném vyhotovení nejsou důvody odvolání uvedeny vůbec“; je-li však odvolání napadeno žalobou, je zaměstnavatel povinen prokázat, že důvodem odvolání ředitele školy byly skutečnosti uvedené v ustanovení § 166 odst. 5 písm. a) školského zákona. Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně následně přesvědčivě vyložil, jaké jsou důvody odvolání žalobkyně z funkce, a vyslovil souhlas i se závěrem, že v uvedených důvodech je třeba spatřovat porušení povinností ředitele školy jako vedoucího zaměstnance závažným způsobem. Zpochybňuje-li žalobkyně věrohodnost závěrečné zprávy z průzkumu učiněného mezi zaměstnanci žalovaného 2), jsou tyto její námitky liché, když poznatky na jeho podkladě učiněné byly výslovně potvrzeny celou řadou v řízení slyšených pedagogů, kteří se uvedeného průzkumu zúčastnili. Namítá-li žalobkyně v souvislosti s předmětným průzkumem, že jej žalovaný 1) nebyl oprávněn vůbec provést, je tento její názor zjevně nesprávný, neboť již z citovaného ustanovení § 166 odst. 5 písm. a) školského zákona implicitně vyplývá oprávnění zřizovatele zjišťovat, jakým způsobem jsou ze strany ředitele školy plněny jeho povinnosti, tj. mimo jiné, jak je jím příslušná škola řízena. Učinil-li tak v tomto případě formou anonymního dotazníku poté, co se na osobu žalobkyně sešla v krátkém čase celá řada stížností, nelze jeho postupu z hlediska zákona nic vytknout. Rovněž námitku žalobkyně, že se soud prvního stupně nikterak nezabýval intenzitou porušení povinností žalobkyně, označil odvolací soud jako zjevně neopodstatněnou. Zdůraznil přitom, že smyslem právní úpravy obsažené v ustanovení § 166 odst. 5 písm. a) školského zákona je zajistit, aby ředitel školy nebyl odvoláván z důvodů, které ve skutečnosti věcně nesouvisí s tím, jak vykonává svou práci (například z důvodů jeho jiné politické příslušnosti apod.), respektive z důvodů, které nemají zásadní dopad na fungování jím řízené instituce. V tomto ohledu však důvody, pro které byla žalobkyně z vedoucího místa ředitelky odvolána, přímo věcně souvisí s tím, jak si plnila své povinnosti ředitelky. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolán