21 Cdo 1741/2019 – Nejvyšší soud

21 Cdo 1741/2019-207 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce P. M., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Barbarou Drahokoupilovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Solní č. 274/12, proti žalované Základní umělecké škole Antonína Dvořáka, Příbram, příspěvkové organizaci se sídlem v Příbrami, Krátká č. 351, IČO 61904163, zastoupené JUDr. Dagmar Říhovou, advokátkou se sídlem v Příbrami, 28. října č. 184, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 5 C 197/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2018, č. j. 23 Co 304/2018-188, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 9. 6. 2017 žalovaná sdělila žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru v souladu s ustanovením § 52 písm. c) zákoníku práce, neboť se stal - vzhledem k organizační změně, ke které došlo na základě rozhodnutí žalované ze dne 10. 11. 2016 a která spočívala ve snížení stavu zaměstnanců o jednoho (učitel klavíru) - pro žalovanou nadbytečným. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Příbrami dne 31. 10. 2017 domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že u žalované pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 29. 8. 2014 jako „učitel klavíru“, podle dodatku č. 2 k této pracovní smlouvě byl jeho úvazek ponížen na 0,61 plného úvazku. Dne 9. 6. 2017 mu žalovaná předala výpověď z pracovního poměru z důvodu nadbytečnosti podle ustanovení § 52 písm. c) zákona č. 262/2006, zákoníku práce. Žalobce má za to, že uplatněný výpovědní důvod nebyl naplněn, neboť k žádné organizační změně ani fakticky ani formálně nedošlo („zápis z porady umělecké rady školy ze dne 10. 11. 2016 není rozhodnutím organizační změně…“) a žalovaná v roce 2016 nemohla předjímat, jaký „bude počet žáků hry na klavír v roce 2017, zvláště když ve školním roce 2014/2015 docházelo k narůstání hodin výuky hry na klavír…“. K organizační změně ve skutečnosti nedošlo proto, že žalovaná v únoru 2017 přijala novou učitelku hry na klavír, které následně na počátku „(tohoto) školního roku navýšila její úvazek o dalších 11 hodin hudební nauky a keyboardu, pro které je aprobován i žalobce“. Žalobce následně žalované dopisem ze dne 29. 6. 2017 sdělil, že výpověď považuje za neplatnou a že trvá na tom, aby jej nadále zaměstnávala v souladu s pracovní smlouvou. Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 14. 6. 2018, č. j. 5 C 197/2017-146, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 27.236 Kč k rukám „právní zástupkyně žalobce“. Dospěl k závěru, že u žalované k organizační změně nedošlo. Žalovaná odůvodnila výpověď novou koncepcí, která byla akceptována již v roce 2016 při výběrovém řízení ve věci ředitele a byla schválena poradním orgánem ředitele, tedy uměleckou radou. Tato koncepce však není rozhodnutím o organizační změně, není rozhodnutím o snížení počtu žáků v oboru hry na klavír ve prospěch žáků, kteří se vyučují hře na souborové nástroje. Rozhodnutí o organizačních změnách tak, jak tvrdí žalovaná, bylo zcela popřeno uzavřením pracovní smlouvy s M. H., žádostí žalobce o snížení úvazku, dohodou o rozvázání pracovního poměru, uzavřenou s F. Š., skutečností, že ředitel školy a jeho zástupkyně zajišťovali přímou pedagogickou činnost bez započítání vyučovacích hodin tak, jak stanoví § 4 zákona č. 75/2005 Sb. Soud v daném případě shledal za neprokázanou konkrétní organizační změnu a příčinnou souvislost mezi touto změnou a výpovědí, která byla dána žalobci, a shledal žalobu na určení neplatnosti výpovědi důvodnou. K odvolání žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 11. 2018, č. j. 23 Co 304/2018-188, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 9.027 Kč do „rukou právní zástupkyně žalobce“. Předně se neztotožnil se závěrem, že „u žalované k organizační změně ve smyslu § 52 písmeno c) zákoníku práce nedošlo“. Uvedl, že zákon formu rozhodnutí o organizační změně nepředepisuje, a může mít tedy i ústní formu. Ze Zápisu z porady umělecké rady školy ze dne 10. 11. 2016 se podává, že pod bodem 5. byla projednána „reorganizace úvazků“, která měla spočívat v tom, že „v souladu s koncepcí rozvoje školy z roku 2016 dojde k rozšíření úvazků dechových, smyčcových nástrojů, kytary a bicích nástrojů. V souvislosti s tím dojde ve školním roce v roce 2017/2018 ke snížení úvazku klavíru na 3-3,5.“ Uzavřel, že „bylo rozhodnuto“ o tom, jakým způsobem má být naplněna nová, již dříve představená, koncepce spočívající v postupném posílení počtu žáků nástrojů využitelných při souborové hře, přičemž ke „spuštění“ této změny mělo dojít ve školním roce 2017/2018, který začínal 1. 9. 2017. Odvolací soud uzavřel, že v řízení se žalované podařilo prokázat, že bylo přijato rozhodnutí o organizační změně, v jejímž důsledku mělo od 1. 9. 2017 dojít ke snížení úvazků klavíru o 0,5 – 1. Z výše uvedeného je zřejmé, že ve smyslu přijatého organizačního opatření se měl od 1. 9. 2017 stát pro žalovanou nadbytečným nejméně jeden učitel hry na klavír (podle velikosti úvazku). Z tohoto hlediska by tedy organizační změna na žalobce dopadala, když výběr nadbytečného zaměstnance z více zaměstnanců se stejnou pracovní náplní je na zaměstnavateli a ke skončení pracovního poměru žalobce dle předmětné výpovědi mělo dojít den před počátkem účinnosti organizační změny. Dospěl však k závěru o nedostatku příčinné souvislosti mezi tímto rozhodnutím a nadbytečností, jíž byla odůvodněna výpověď z pracovního poměru žalobce ze dne 9. 6. 2017. Poukázal na to, že „…v případě předem avizovaného skončení pracovního poměru s F. Š. a přeměny pracovního poměru M. H. na pracovní poměr na dobu neurčitou se současným zvýšením jejího úvazku od 1. 9. 2017 nelze rozpor s tvrzenou žalobcovou nadbytečností přehlédnout, když součet úvazků F. Š. a M. H. převyšoval úvazek žalobce. Odvolací soud v této souvislosti neshledává důvodnou argumentaci žalované tím, že M. H. vyučovala vedle klavíru i hru na keyboard a i F. Š. vyučoval hru na keyboard, přičemž se jedná o jiné nástroje, než je klavír. Aniž by chtěl odvolací soud bagatelizovat rozdíl mezi klavírem a keyboardem, nelze tyto rozdílnosti přeceňovat. Je obecně známou skutečností, že keyboard je (spolu s elektronickým klavírem, který stojí někde mezi) moderní variací klasického klavíru, která hráči nabízí elektronické funkce, které, kromě různých elektronických efektů, mohou samotnou hru hráči, na rozdíl od klavíru, nezřídka i usnadňovat. Tvrdit naprostou neslučitelnost výuky hry na klavír a na keyboard považuje odvolací soud za účelové. Mohlo by to mít jisté opodstatnění z hlediska toho, zda učitel hry na keyboard je schopen stejně kvalitně vyučovat hru na klavír, avšak odvolací soud je přesvědčen o tom, že učitel klavíru je srovnatelně způsobilý vyučovat hru na keyboard. V neposlední řadě je pak třeba poukázat na to, že z hlediska toho, jak je formulována nová koncepce žalované, která měla být ideovým základem pro organizační změnu, a která má být orientována zejména na souborové dechové nástroje, do ní výuka hry na keyboard nezapadá o nic víc, než výuka hry na klavír. Na základě všech výše uvedených skutečností a úvah dospěl odvolací soud k závěru, že vzhledem ke skončení pracovního poměru F. Š. a prodloužení, spolu s rozšířením, pracovního poměru M. H., postrádá tvrzená nadbytečnost žalobce příčinnou souvislost s rozhodnutím žalované o organizační změně ze dne 10. 11. 2016…“ Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud nebyla vyřešena“, důvodnost v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že všechny podmínky ukončení zaměstnaneckého poměru žalobce výpovědí byly beze zbytku naplněny. Odvolací soud dospěl ke zcela správnému skutkovému závěru, že žalovaná v rámci řízení prokázala existenci rozhodnutí o organizační změně. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že „vzhledem ke skončení pracovního poměru jiného zaměstnance F. Š. a prodloužení spolu s rozšířením pracovního poměru M. H., postrádá tvrzená nadbytečnost žalobce příčinnou souvislost s rozhodnutím o organizační změně ze dne 10. 11. 2016“. Zdůrazňuje, že pan F. Š. vyučoval u žalované hru na keyboard, nikoli hru na klavír. V případě keyboardu se jedná o klávesový nástroj (stejně jako u klavíru), leč je to hudební nástroj svého druhu, každopádně o odlišný hudební nástroj než v případě klavíru. Je naprosto právně mylné, pakliže odvolací soud bagatelizuje rozdíly mezi těmito nástroji. Poukázala na to, že v samotném rámcovém vzdělávacím programu hudebního oboru jsou dvoj