21 Cdo 1762/2024 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1762/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 11. 2024 Spisová značka:21 Cdo 1762/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:21.CDO.1762.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zástavní právo Zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) Insolvenční řízení Reorganizační plán Nepřípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 356 odst. 1, 2, 3 předpisu č. 182/2006 Sb. ve znění do 31.12.2013 § 352 odst. 2 předpisu č. 182/2006 Sb. ve znění do 31.12.2013 § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. § 268 odst. 3 o. s. ř. § 269 odst. 2 o. s. ř. § 52 odst. 1 předpisu č. 120/2001 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:27. 12. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 05.02.2025III.ÚS 390/25 Daniela Zemanová odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost11. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1762/2024-280 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v exekuční věci oprávněné Oberbank AG se sídlem v Linci, Untere Donaulände č. 28, Rakouská republika, reg. č. FN 79063w, zastoupené JUDr. Petrem Neubauerem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech č. 4/3, proti povinné SMART TRADING COMPANY s. r. o. se sídlem v Ostravě, U Statku č. 218/24, IČO 25894242, zastoupené Mgr. Pavlem Říhou, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října č. 3159/29, pro 38 565 284,82 Kč s příslušenstvím, prodejem zástavy, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 48 EXE 12563/2021, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. listopadu 2023, č. j. 10 Co 997/2022-241, takto: I. Dovolání oprávněné se odmítá. II. Oprávněná je povinna zaplatit povinné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 178 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Pavla Říhy, advokáta se sídlem v Ostravě, 28. října č. 3159/29. Odůvodnění: 1. Návrhem ze dne 21. 12. 2021, doplněným podáním ze dne 1. 7. 2022, se povinná domáhala zastavení a odkladu exekuce vedené na základě pověření Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2021, č. j. 48 EXE 12563/2021-25, soudním exekutorem Mgr. Ing. Jiřím Proškem, Exekutorský úřad Plzeň-město, se sídlem v Plzni, Dominikánská č. 8/13, podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 3. 2021, č. j. 30 C 219/2020-29, jímž byl k uspokojení pohledávky oprávněné za dlužníkem ze smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru č. 16/11/600, ve znění dodatku č. 1 ze dne 19. 5. 2011, ve výši 38 656 284,82 Kč s příslušenstvím a nákladů exekuce nařízen soudní prodej zástavy – nemovitých věcí, a to parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, všech zapsaných na LV č. XY pro katastrální území XY, obec XY, u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště XY (dále jen „předmětné nemovitosti“). Návrh na zastavení exekuce odůvodnila tím, že exekuce je nepřípustná pro existenci zákonných důvodů pro její zastavení, kterými jsou jednak zánik pohledávky v insolvenčním řízení povinné a jednak neexistence zástavního práva oprávněné na předmětných nemovitostech. Uvedla, že zástavní právo nevzniklo, a pokud by i vzniklo, zaniklo akcesoricky se zánikem pohledávky, kterou mělo zajišťovat. 2. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26. 5. 2022, č. j. 10 Co 190/2022-140, potvrdil usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 1. 2022, č. j. 48 EXE 12563/2021-38, kterým byla exekuce odložena. 3. Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 7. 10. 2022, č. j. 48 EXE 12563/2021-193, exekuci zastavil (výrok I), rozhodl, že soudnímu exekutorovi se nepřiznává náhrada nákladů exekuce (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). Aniž ve věci nařídil ústní jednání, dospěl k závěru, že vymáhaná pohledávka oprávněné zanikla na základě reorganizačního plánu v rámci insolvenčního řízení povinné. Pohledávka byla přihlášena a zahrnuta do reorganizačního plánu, který byl splněn. Pohledávka oprávněné tak zanikla ve smyslu ustanovení § 356 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon“), splněním reorganizačního plánu, resp. dohodou o zániku závazku, nejpozději ke dni 17. 6. 2014, kdy bylo rozhodnutím insolvenčního soudu vzato na vědomí splnění reorganizačního plánu v rámci insolvenčního řízení povinné. Zástavní právo zaniklo akcesoricky spolu se zánikem zajištěné pohledávky. Námitky o zneužití práva povinnou v rámci reorganizace vyhodnotil jako právně irelevantní, uvedl, že exekuční soud je oprávněn zkoumat pouze zákonné předpoklady pro vedení exekuce. 4. K odvolání oprávněné Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24. 11. 2023, č. j. 10 Co 997/2022-241, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I a II (výrok I), změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku III o náhradě nákladů řízení (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III). Ve věci nařídil ústní jednání, u kterého provedl dokazování. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v souladu s reorganizačním plánem došlo k zániku pohledávky a v souvislosti s tím i k zániku zástavního práva. Nadto uvedl, že nelze dospět k závěru, že zástavní smlouva byla uzavřena platně, neboť nebyla uzavřena s faktickým vlastníkem předmětných nemovitostí, a to bez ohledu na skutečnost, že v úvěrové smlouvě vzala povinná na vědomí, že pohledávka z této smlouvy bude zajištěna zástavním právem k předmětným nemovitostem. S odkazem na závěry rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. I. ÚS 2647/22, odvolací soud uzavřel, že nelze dovodit zneužití práva na straně povinné, důvodnost návrhu na zastavení exekuce nelze odepřít z toho důvodu, že by se jednalo o výkon práva v rozporu s dobrými mravy. 5. Proti výroku I usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to otázek a) „zda mohl soud prvního stupně rozhodnout o zastavení exekuce z důvodu § 268 odst. 1 písm. h) a odst. 3 o. s. ř. bez nařízení jednání“, b) „zda soud musí konkrétně rozhodnout o všech důkazních návrzích a zda musí v odůvodnění rozhodnutí uvést, proč některé důkazy neprovedl“, c) „zda je odvolací soud povinen se v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádat s jednotlivými argumentačními tvrzeními (právní hodnocením) účastníků“, d) „zda mohlo zástavní právo k nemovitostem vzniknout i tehdy, byla-li zástavní smlouva uzavřena osobou odlišnou od účastníka“, dále otázek, které nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešeny, a to otázek e) „zda mohl odvolací soud pochybení soudu prvního stupně ohledně nenařízení jednání napravit nařízením ústního jednání“, f) „zda může protiprávní či nepoctivé jednání povinného, které vedlo k tomu, že nemovitosti nebyly zpeněženy v rámci jeho reorganizace, představovat důvod pro zamítnutí návrhu na zastavení exekuce soudním prodejem zástavy s odkazem na § 579 odst. 1 OZ ve spojení s § 6 odst. 1 OZ, popř. s odkazem na korektiv dobrých mravů, popř. s odkazem na zjevné zneužití práva“ a g) „zda dle ustanovení § 356 IZ ve znění do 31. 12. 2013 mohlo dojít účinností reorganizačního plánu k zániku zajištěné pohledávky oprávněného, která nebyla jako zajištěná přihlášena do insolvenčního řízení“, a otázky, která má být dovolacím soudem posouzena jinak, a to h) „zda výčet zajišťovacích institutů, které podle § 356 odst. 3 IZ zůstávají nedotčeny reorganizačním plánem, zahrnuje rovněž zástavní právo“. 6. K otázce zániku pohledávky [otázka uvedená pod písmenem g)] dovolatelka zejména namítá, že dle ustanovení § 365 insolvenčního zákona nemohlo dojít k zániku zajištěné pohledávky oprávněné, a to i přes účinnost reorganizačního plánu, neboť v době provádění reorganizace nebyly předmětné nemovitosti v důsledku protiprávního jednání povinné zahrnuty do majetkové podstaty povinné, když jejich zaknihovaným vlastníkem v rozhodné době byl R. B., a tudíž oprávněná nemohla svou pohledávku přihlásit jako zajištěnou; insolvenční zákon v té době neobsahoval pravidlo o tom, že pohledávka zaniká i v případě, že věřitel svou pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásil. 7. K otázce zániku zajištění [uvedené pod písmenem h)] dovolatelka namítá, že v okamžiku nabytí účinnosti reorganizačního plánu byla pohledávka insolvenčního věřitele zajištěna zástavním dlužníkem k majetku třetí osoby (odlišné od dlužníka), a to bez ohledu na to, že v následném řízení vyšlo najevo, že se tato třet