21 Cdo 1766/2010 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1766/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 6. 2011 Spisová značka:21 Cdo 1766/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.1766.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pracovní poměr Dotčené předpisy:§ 344 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. § 1 předpisu č. 181/2007Sb. § 18 předpisu č. 181/2007Sb. § 21 odst. 1 předpisu č. 181/2007Sb. § 1 předpisu č. 451/1991Sb. § 2 předpisu č. 451/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 6. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1766/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně A. D., zastoupené Mgr. Petrem Pazderou, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1535/4, proti České republice - Archivu bezpečnostních složek se sídlem v Praze 3, Žižkov, Siwiecova č. 2428/2, IČO 75112817, o určení trvání pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 18 C 37/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. října 2009, č. j. 14 Co 298/2009 - 61, takto: I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala určení, že „pracovní poměr mezi žalobkyní a žalovanou trvá“, a aby žalované byla uložena povinnost poskytovat žalobkyni od 1. 2. 2008 plat. Žalobu odůvodnila zejména tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne 31. 8. 1994 jí vznikl pracovní poměr k České republice - Ministerstvu vnitra se zařazením na systemizovaném pracovním místě archivář odboru archivnictví a spisové služby MV, že po celou dobu vykonávala činnosti, které podle ustanovení § 13 zákona č. 181/2007 Sb. nyní patří do působnosti žalované, a že se proto ke dni 1. 2. 2008 stala v souladu s ustanovením § 21 téhož zákona jejím zaměstnancem. Žalovaná (i Ministerstvo vnitra) ji však za svého zaměstnance nepovažuje a odmítá jí přidělovat práci, aniž by její pracovní poměr byl nějakým pracovně- právním způsobem ukončen. Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 27. 1. 2009, č. j. 18 C 37/2008 – 35, určil, že pracovní poměr mezi žalobkyní a žalovanou trvá, „řízení, aby žalovanému byla uložena povinnost poskytovat žalobkyni od 1. 2. 2008 plat“, zastavil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení 10.996,- Kč k rukám Mgr. Petra Pazdery. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že pracovní poměr žalobkyně byl založen pracovní smlouvou ze dne 31. 8. 1994, uzavřenou mezi žalobkyní a Českou republikou - Ministerstvem vnitra, že se tedy zaměstnavatelem žalobkyně stal stát (Česká republika) a že jak Ministerstvo vnitra, tak Archiv bezpečnostních složek, jsou organizačními složkami státu. Námitku žalované o nedostatku její pasivní legitimace ve sporu považoval za neopodstatněnou, neboť žaloba směřuje proti státu a stát (tj. Česká republika) se tak stal v souladu s ustanovením § 90 o. s. ř. účastníkem řízení, aniž by přitom bylo - vzhledem k okolnostem projednávané věci – podstatné, „za jakou jeho organizační složku v daném případě považuje žalobkyně a potažmo ani soud, který je jinak povinen zjistit, která z organizačních složek je příslušná vystupovat v konkrétním sporu za stát, a kterou přibere (pokud se ho neúčastní již dříve) do řízení“. Protože v řízení nebylo žádnou ze stran sporu tvrzeno a natož pak prokázáno, že by existující a trvající pracovněprávní vztah žalobkyně k České republice byl ukončen nějakým ze způsobů, o kterých pojednává příslušný zákoník práce, a že by tedy v pracovněprávním vztahu žalobkyně vůči státu nastala nějaká obsahová změna, žalobkyně má stále stejného zaměstnavatele, tj. stát, a tedy její pracovní poměr k České republice dosud trvá. Okolnost, že vznikl Archiv bezpečnostních složek jako organizační složka České republiky, nemění nic na existenci pracovního poměru mezi žalobkyní a státem. Jde jen o to, kdo za stát jako organizační složka vystupuje, a tím je Archiv bezpečnostních složek. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 10. 2009, č. j. 14 Co 298/2009 – 61, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na určení, že „pracovní poměr žalobkyně u zaměstnavatele Česká republika - Archiv bezpečnostních složek“ trvá, zamítl, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady odvolacího řízení 1.000,- Kč. Na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že výkon práv a povinností z pracovněprávních vztahů ke státu (České republice) se upíná k organizační složce státu a že tedy organizační složka státu je „zaměstnavatelem sui generis”. Nositelem práv a povinností z pracovněprávního vztahu je vždy organizační složka státu a nikoliv stát sám; v případě převodu organizační složky státu do jiné jeho organizační složky přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu na přejímající organizační složku, nikoliv na stát jako takový. Vycházeje dále z toho, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť jak ministerstvo vnitra, tak žalovaná nepřidělují žalobkyni práci a žalovaná zamezila žalobkyni v přístupu na pracoviště, a vyřešení otázky, zda práva a povinnosti zaměstnavatele z pracovního poměru žalobkyně, založeného na základě pracovní smlouvy ze dne 31. 8. 1994, přešla na žalovaného (jak tvrdí žalobkyně) nebo nikoli (jak tvrdí žalovaná), vytvoří do budoucna pevný právní základ pro právní vztahy účastníků tohoto řízení a předejde se tak možným dalším žalobám o splnění povinnosti, zabýval se důvodností žaloby z tohoto pohledu. Ustanovení § 18 věty druhé zákona č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek a o změně některých zákonů, vyložil tak, že tam uvedený odkaz „legislativně technicky zapojuje do uvedeného zákona pouze výčet předpokladů“ pro přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů uvedený v § 2 zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky (dále též jen „lustrační zákon“). Odmítl proto úvahy žalobkyně, že předpoklady stanovené lustračním zákonem pro výkon funkcí ve státních orgánech lze uplatnit pouze jako podmínku pro přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů vedoucích pracovníků žalované, i závěr, že v případě nesplnění předpokladů § 2 lustračního zákona pracovníky, vykonávajícími ke dni 1. 2. 2008 činnosti žalované, je namístě postup zaměstnavatele podle § 14 lustračního zákona. Následky nevyhovění podmínkám § 18 zákona č. 181/2007 Sb. (resp. § 2 lustračního zákona) pro přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů totiž a contrario vyplývají z ustanovení § 21 odst. 1 zákona č. 181/2007 Sb. a spočívají v tom, že k přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu na žalovanou jako přejímající organizační složku státu nedojde. Pokud tedy zaměstnanec, vykonávající činnosti, které ke dni 1. 2. 2008 přešly na žalovanou, nesplnil v období od 12. července 2007 do 1. února 2008 předpoklady § 18 zákona č. 181/2007 Sb., zůstává dále v pracovním poměru k dosavadnímu zaměstnavateli. Přestože tedy žalobkyně ke dni 1. 2. 2008 vykonávala podle svého pracovního zařazení činnosti, které od 1. 2. 2008 vykonává žalovaná, vzhledem k tomu, že nedoložila splnění předpokladů podle § 18 věty druhé zákona č. 181/2007 Sb., uzavřel odvolací soud, že práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů žalobkyně a Ministerstva vnitra jako organizační složky státu nepřešla ke dni 1. 2. 2008 na organizační složku státu Archiv bezpečnostních složek a není namístě ani závěr, že pracovní poměr žalobkyně k zaměstnavateli Česká republika - Archiv bezpečnostních složek trvá. V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobkyně namítá, že odvolací soud zužujícím způsobem aplikoval odkaz 4) k ustanovení § 18 zákona č. 181/2007 Sb., když dovodil, že je to odkaz pouze na jednotlivé ustanovení lustračního zákona (ustanovení § 2) a nikoliv na zákon jako takový, čímž obešel ustanovení § 1 lustračního zákona, podle něhož tento zákon „stanoví některé další předpoklady pro výkon funkcí obsazovaných volbou, jmenováním nebo ustanovováním ....“. Podle dovolatelky z formulace ustanovení § 18 tohoto zákona „lze učinit jednoznačný závěr, že v Archivu jsou kromě vedoucích pracovníků přímo podřízených řediteli i vedoucí pracovníci, kteří sice přímo řízeni ředitelem Archivu nejsou, ale nepochybně na ně lze vztahovat předpoklady stanovené v lustračním zákoně“; pracovní p