21 Cdo 1774/2024 – Nejvyšší soud

21 Cdo 1774/2024-637 USNESENÍ w zastoupené Mgr. Radkou Vajbarovou, advokátkou se sídlem v Praze, Na Příkopě č. 1047/17, proti žalovaným 1) VELSKA ASSET MANAGEMENT s. r. o. se sídlem v Praze 4, Michle, Budějovická č. 1550/15a, IČO 06522220, zastoupené Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Milevská č. 2094/3, 2) NOVÁ PANKRÁC s. r. o. se sídlem v Praze 4, Michle, Budějovická č. 1550/15a, IČO 09658572, zastoupené Mgr. Petrou Besserovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Milevská č. 2094/3, a 3) NEMOKREDIT a. s. se sídlem v Praze 3, Žižkov, Malešická č. 2679/49, IČO 25057111, zastoupené Mgr. Martinem Štuksou, advokátem se sídlem v Praze 4, Kaplická č. 1037/12, o určení vlastnického práva k podílu na nemovitostech, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 192/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2024, č. j. 23 Co 335/2023-566, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 82 812,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Michala Hanzlíka, advokáta se sídlem v Praze 4, Milevská č. 2094/3. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 82 812,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petry Besserové, advokátky se sídlem v Praze 4, Milevská č. 2094/3. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 3) na náhradě nákladů dovolacího řízení 82 812,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Martina Štuksy, advokáta se sídlem v Praze 4, Kaplická č. 1037/12. Odůvodnění: 1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 1. 2024, č. j. 23 Co 335/2023-566, výrokem I potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 8. 2023, č. j. 28 C 192/2020-482, kterým tento soud žalobu na určení vlastnictví „… k id. XY pozemku par. č. XY, zastavěná plocha a nádvoří o výměře XY, na němž stojí stavba občanské vybavenosti č. p. XY v XY, pozemku par. č. XY, ostatní plocha (ostatní komunikace), o výměře XY, pozemku par. č. XY, ostatní plocha (ostatní komunikace), o výměře XY, stavby č. p. XY, stavba občanské vybavenosti na pozemku par. č. XY …“ (dále jen „předmětné nemovitosti“), zamítl (výrok I), výroky II–IV změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o náhradě nákladů řízení a výroky V–VII rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se zjištěným skutkovým stavem věci i s právním posouzením soudu prvního stupně. Odvolací soud dospěl, shodně se soudem prvního stupně, k závěru, že žalobkyně se nemůže domáhat určení svého spoluvlastnického práva k předmětným nemovitostem prostřednictvím určovací žaloby, neboť žaloba podaná žalobkyní o neplatnost veřejné dobrovolné dražby byla pravomocně zamítnuta a výsledek dražby nemůže žalobkyně zvrátit v řízení o určení vlastnického práva, otázku, zda určitý majetek byl pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně, je povolán řešit výlučně insolvenční soud, a bylo prokázáno, že správkyně konkursní podstaty přistoupila k veřejné dobrovolné dražbě poté, co bylo najisto postaveno, že předmětné nemovitosti jsou součástí majetkové podstaty. Další námitky žalobkyně (že důvod soupisu předmětných nemovitostí do konkursní podstaty zanikl, že správkyně konkursní podstaty porušovala své povinnosti, že žalobkyni svědčilo předkupní právo ve smyslu § 3056 odst. 1 o. z a že jsou zásadní nesrovnalosti o tom, co bylo předmětem dražby) neúspěšně uplatňovala v předchozích řízeních; v posuzované věci soudu nepřísluší závěry pravomocných soudních rozhodnutí revidovat. 2. Proti rozsudku odvolacího soudu, a to „proti všem jeho výrokům“, podala žalobkyně dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího a Ústavního soudu. Namítla, že napadený rozsudek je výsledkem nesprávného právního posouzení, když soud postupoval zcela formalisticky a omezil se pouze na posouzení otázky naléhavého právního zájmu dovolatelky. Závěr, že není dán naléhavý právní zájem, neboť došlo k zamítnutí žaloby v řízení o určení neplatnosti dražby, soud dle dovolatelky logicky a srozumitelně neodůvodnil, výsledek předchozích řízení nemůže být sám o sobě dostatečným podkladem pro posouzení naléhavého právního zájmu, dovolatelka v nich nebyla úspěšná pouze z formálních důvodů. Dále namítá, že se soudy nevypořádaly s judikaturou, kterou v průběhu řízení argumentovala. Uvedla, že odvolací soud měl posoudit otázku vlastnictví nezávisle na výsledku řízení o neplatnosti dražby, pokud tak neučinil, odchýlil se od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3047/2011. Namítla, že správkyně konkursní podstaty měla povinnost vyloučit předmětné nemovitosti z konkursní podstaty a že dražbu lze považovat za nicotnou. Odvolací soud se dle dovolatelky odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Co 168/2019 (zřejmě myšlen rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2021, sp. zn. 29 Cdo 168/2019 – pozn. dovolacího soudu), ve spojení s rozhodnutím Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 1542/20 (zřejmě myšlen nález Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. III. ÚS 1542/20 – pozn. dovolacího soudu), rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2009, sp. zn. 22 Cdo 5207/2007, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 22 Cdo 462/2022, rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 336/18 (zřejmě myšleno usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. I. ÚS 336/18 – pozn. dovolacího soudu), nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 11. 2009, sp. zn. III. ÚS 1285/09, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2979/2018, a ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 694/2012. 3. Žalovaní v písemných vyjádřeních navrhli odmítnutí, popř. zamítnutí dovolání jako nepřípustného, resp. nedůvodného. 4. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 5. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). 6. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). 7. Z hlediska skutkového stavu byly v projednávané věci mimo jiné zjištěny (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu – jak vyplývá z ustanovení § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. – nepodléhá) následující skutečnosti: [1] dne 3. 4. 2001 byl Městským soudem v Praze prohlášen konkurs na majetek úpadce NAP a. s. (dále jen „úpadce“); [2] správkyně konkursní podstaty úpadce zahrnula do soupisu majetku náležejícího do konkursní podstaty úpadce mimo jiné i předmětné nemovitosti; [3] žaloby žalobkyně, jimiž se domáhala vyloučení předmětných nemovitostí ze soupisu majetku, patřícího do konkursní podstaty úpadce, byly pravomocně zamítnuty (srov. body 11–13 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně); [4] návrh žalobkyně na nařízení předběžného opatření, jímž by bylo správkyni konkursní podstaty uloženo, aby nenakládala s předmětnými nemovitostmi, byl zamítnut (srov. bod 14 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně); [5] ve dnech 11. 8. a 12. 8. 2020 se k návrhu správkyně konkursní podstaty konala veřejná dobrovolná elektronická dražba, v níž předmětné nemovitosti vydražila žalovaná 1), které též bylo (po zaplacení nejvyššího podání) uděleno potvrzení o nabytí vlastnictví (4. 11. 2020); [6] žaloba žalobkyně o neplatnost výše uvedené veřejné dobrovolné dražby byla pravomocně zamítnuta (srov. bod 20 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu); lze doplnit, že z úřední činnosti je Nejvyššímu soudu známo, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2024, sp. zn. 21 Cdo 562/2024. 8. Za této skutkové a procesní situace dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání není přípustné, neboť námitky (otázky), tak jak je dovolatelka formuluje, nejsou námitkami způsobilými přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. založit. 9. Judikatura Nejvyššího soudu k dovolatelkou předneseným námitkám stabilně zastává následující stanoviska (ve vztahu k významu zápisu určitého majetku do konkursní podstaty): [1] Jestliže osoba, která tvrdí, že její vlastnické právo k majetku sepsanému do konkursní podstaty úpadce vylučuje příslušnost tohoto ma