21 Cdo 178/2023 – Nejvyšší soud

21 Cdo 178/2023-195 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci zástavní věřitelky INFINEX CZECH a. s. se sídlem v Roudnici nad Labem, Dobříň č. 118, IČO 27312330, zastoupené Mgr. Tomášem Vejsadou, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Michalská č. 39/4, proti zástavní dlužnici obci H., se sídlem obecního úřadu H., zastoupené JUDr. Ivo Beránkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 47/73, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 19 C 202/2021, o dovolání zástavní věřitelky proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. září 2022, č. j. 8 Co 99/2022-164, takto: Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Návrhem podaným dne 24. 6. 2021 u Okresního soudu v Litoměřicích se zástavní věřitelka domáhala, aby „soud nařídil soudní prodej zástavy – pozemku parc. č. XY, o výměře 8181 m2, ostatní plocha, pozemku parc. č. XY, o výměře 4382 m2, ostatní plocha a pozemku parc. č. XY, o výměře 2925 m2, ostatní plocha, vše v katastrálním území XY, obec XY, zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště XY, na LV č. XY, k uspokojení pohledávky zástavní věřitelky za dlužníkem T. I., s. r. o. v likvidaci, IČO XY, se sídlem XY, vzniklé v důsledku odstoupení od smlouvy o dílo č. 1503.1050641FZU ze dne 9. 12. 2011 na zaplacení částky ve výši 9.204.499,05 Kč“. Uvedla, že mezi zhotovitelem (společností EUROVIA CS) a objednatelem (společností T. I.) byla uzavřena smlouva o dílo, které bylo řádně provedeno, a objednateli byla předložena faktura k zaplacení ke dni 30. 6. 2013, kterou však objednatel neuhradil, i když dluh uznal. EUROVIA CS proto od smlouvy odstoupila dne 28. 6. 2017, zůstala vlastníkem části díla, a v důsledku odstoupení jí vznikl nárok na náhradu škody. Dne 29. 6. 2017 uzavřela EUROVIA CS jako postupník se zástavní věřitelkou jako postupitelem smlouvu o prodeji technické infastruktury a o postoupení pohledávek. Zástavní věřitelka má tedy nárok na náhradu škody, skutečné škody ve výši 2.841.406,15 Kč a ušlého zisku ve výši 6.363.092,90 Kč, proti společnosti T. I. Dne 15. 11. 2011 byla mezi zástavním dlužníkem (jako zástavcem) a společností EUROVIA CS (jako zástavním věřitelem) uzavřena zástavní smlouva k pozemkům výše uvedeným, které jsou ve vlastnictví zástavní dlužnice, a kterou byla zajištěna předmětná pohledávka na zaplacení ceny díla dle uvedené smlouvy o dílo. Zástavní právo se vztahuje i na nároky z odstoupení od smlouvy, proto se zástavní věřitelka domáhá soudního prodeje zástavy. 2. Okresní soud v Litoměřicích usnesením ze dne 6. 1. 2022, č. j. 19 C 202/2021-72, návrh zamítl a rozhodl, že zástavní věřitelka je povinna zaplatit zástavní dlužnici na náhradě nákladů řízení 6 534 Kč k rukám „právního“ zástupce zástavní dlužnice. Dovodil, že smlouvy, které byly ze strany zástavní věřitelky předloženy, byly součástí předem připravené a zmanipulované veřejné zakázky – výstavby inženýrských sítí v Rohatci, lokalita Pod skalou, L. M., starostou obce XY a jednatelem společnosti T. I. Uvedené vyplývá z trestního rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, č. j. 4 To 461/2019-2464, kde je celý proces kontraktace ve výroku o vině podrobně popsán a je zde rovněž popsáno, že tento proces zmanipulované kontraktace vyvrcholil uzavřením smlouvy o dílo mezi společností T. I. a zhotovitelem EUROVIA CS. Soud prvního stupně je trestním rozsudkem vázán. Obec XY (zástavní dlužnice) je v dané věci poškozenou. L. M., starosta obce XY, při uzavírání smluv, kterými zástavní věřitelka odůvodňuje podání žaloby, jednal v rozporu se zákonem, když, aniž by vyhlásil výběrové řízení tak, jak deklaroval v Oznámení o výběru nejvhodnější nabídky ze dne 8. 12. 2011, téhož dne rozhodl o přidělení veřejné zakázky („Rohatce-Pod skalou-inženýrské sítě a komunikace“) společnosti EUROVIA CS, a následně podepsal za společnost T. I. smlouvu o dílo. Soud dospěl k závěru, že se jednalo o neplatný právní úkon, který svým obsahem a účelem odporuje zákonu (§ 39 zákona č. 40/1964 Sb.), k uzavření smlouvy o dílo došlo pouze proto, že veřejná zakázka byla zmanipulována a byly porušeny zákony. Protože smlouva o dílo je absolutně neplatná, nemá právní účinky, zástavní věřitelka proto nedoložila skutečnosti nutné pro nařízení soudního prodeje zástavy, zajištěnou pohledávku a zástavní právo k zástavě. Smlouva o dílo byla učiněna v rozporu se zákonem a nemůže požívat právní ochrany. 3. K odvolání zástavní věřitelky Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 7. 9. 2022, č. j. 8 Co 99/2022-164, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že zástavní věřitelka je povinna zaplatit zástavní dlužnici na náhradě nákladů odvolacího řízení 6 885 Kč k rukám JUDr. Ivo Beránka. Dovodil, že soud prvního stupně se nezaměřil správně na posuzování podmínek řízení soudního prodeje zástavy podle § 358 odst. 1 věty první z. ř. s., když prováděl dokazování ke sporným tvrzením účastníků, a zaměřil se na prokázání toho, zda platně vzniklo zástavní právo, tuto otázku však lze řešit až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy. Odvolací soud z předložených listin dovodil, že zástavní právo bylo zřízeno k zajištění pohledávek zástavního věřitele vůči obchodní společnosti T. I. s. r. o., a to pohledávek vyplývajících ze smlouvy o dílo č. 1503.1050641 FZU, uzavřené ze dne 9. 12. 2011, jedná se o pohledávku na zaplacení ceny díla ve výši 18 995 098,86 Kč včetně DPH a dále na eventuální pohledávku na zaplacení sjednané smluvní pokuty, zástavní právo se vztahuje i na příslušenství zajištěných pohledávek. Došlo však k odstoupení od smlouvy o dílo pro nezaplacení ceny díla, smlouva zaniká, odstoupení se ale netýká nároku na náhradu škody vzniklé porušením smlouvy. Zástavní věřitelka tvrdila, že pohledávka zajištěná zástavním právem sestává ze skutečné škody ve výši 2.841.406,15 Kč a ušlého zisku ve výši 6.363.092,90 Kč. Nároky zástavní věřitelky z odstoupení od smlouvy, podle které vznikla zajištěná pohledávka, nejsou součástí původní zajištěné pohledávky, jedná se o pohledávku novou, která již nemá smluvní, ale sankční charakter. Smluvní strany v zástavní smlouvě neprojevily vůli pro případ odstoupení od smlouvy o dílo. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že na náhradu škody se zástavní právo sjednané zástavní smlouvou ze dne 15. 12. 2011 nevztahuje a že zástavní věřitelka tak neosvědčila, že má zajištěnou pohledávku. 4. Proti usnesení odvolacího soudu podala zástavní věřitelka dovolání. V dovolání namítla, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku, „jakou pohledávku má zhotovitel díla vůči objednateli díla při odstoupení od smlouvy o dílo uzavřené podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, pokud zhotovitel odstoupil od smlouvy o dílo pro prodlení objednatele se zaplacením ceny díla“, a že právní posouzení je v rozporu s judikaturou dovolacího soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4778/2010 a sp. zn. 32 Odo 372/2004). Zhotovitel (EUROVIA CS) odstoupil od smlouvy o dílo pro prodlení objednatele (T. I.) se zaplacením ceny díla. K odstoupení došlo v situaci, když již veškeré dílo bylo zhotoveno. Zhotoviteli tedy náleží cena díla sjednaná ve smlouvě. Protože část díla zůstala ve vlastnictví zhotovitele, odečetl zhotovitel (zástavní věřitelka) hodnotu této části díla a navrhl nařízení soudního prodeje zástavy za účelem uspokojení pohledávky na zaplacení rozdílu mezi cenou díla a hodnotou infrastruktury, která zůstala ve vlastnictví zhotovitele. Tento nárok zástavní věřitelka podrobně popsala tak, že část tohoto nároku sestává z rozdílu mezi skutečnými náklady zhotovitele na zhotovení díla a hodnotou infrastruktury, jejímž byl zhotovitel po odstoupení i nadále vlastníkem, a dále z ušlého zisku – rozdílu mezi sjednanou cenou díla a vynaloženými náklady zhotovitele na zhotovení díla. Tento nárok nazvala zástavní věřitelka obecně jako „škoda“, přesnější označení by bylo „nárok dle § 548 odst. 2 obch. zák.“. Odvolací soud nesprávně a zjednodušeně posoudil nárok zástavní věřitelky jako škodu, nepřihlédl ke znění § 548 odst. 2 obch. zák., které výslovně stanoví, jaký nárok má zhotovitel při odstoupení od smlouvy o dílo zhotovitelem pro prodlení objednatele. Pohledávka uplatněná žalobou je pohledávkou dle § 548 odst. 2 obch. zák., tj. pohledávkou z odstoupení od smlouvy o dílo, která je ve smyslu § 155 odst. 5 obč. zák. pohledávkou zajištěnou. Zástavní věřitelka považuje popis svého nároku (skutkových okolností, z nichž nárok dovozuje) za dostatečně určitý a zřejmý. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil k dalšímu řízení. 5. Zástavní dlužnice ve vyjádření uvedla, že se ztotožňuje s rozhodnutím soudu prvního stupně i soudu odvolacího, a navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, popř. zamítl. 6. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanskéh