21 Cdo 1832/2024 – Nejvyšší soud

21 Cdo 1832/2024-358 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobců a) D. D. T., b) A. V. T., a c) nezl. AAA (pseodonym)., všech zastoupených JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem se sídlem v Brně, Jaselská č. 202/19, proti žalované NovGroup STAV s. r. o. se sídlem v Praze 8, Libeň, Vosmíkových č. 930/12, IČO 27404099, zastoupené JUDr. Michalem Korčákem, advokátem se sídlem v Praze 6, Milady Horákové č. 64/101, o náhradu škody z pracovního úrazu, za účasti Kooperativa pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/21, IČO 47116617, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, zastoupené Mgr. Ivanou Stlukovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 730/9, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 13 C 74/2019, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. března 2024, č. j. 23 Co 38/2024-337, takto: I. Dovolání žalobců proti rozsudku městského soudu v části, ve které bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. listopadu 2023, č. j. 13 C 74/2019-310, ve výrocích o náhradě nákladů řízení, se odmítá. II. Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. listopadu 2023, č. j. 13 C 74/2019-310, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobci se domáhali po žalované jednorázového odškodnění pozůstalých ve výši 240 000 Kč pro každého z žalobců. Žalobu zdůvodnili zejména tím, že jejich manžel a otec V. T., (dále jen „poškozený“), který zemřel dne 29. 5. 2018, utrpěl jako zaměstnanec žalované dne 29. 5. 2018 pracovní úraz s následkem smrti. K úrazu došlo v kancelářských prostorách v areálu XY, kde vykonával malířské práce. Poškozený utrpěl úraz při plnění pracovních úkolů podle pokynů zaměstnavatele, když spadl z lešení, které nebylo dostatečně zajištěno bočními jistícími podpěrami a nemělo zaaretovaná pojízdná kolečka. Žalovaná nezajistila dostatečnou bezpečnost a ochranu zdraví při práci. 2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že úkolem poškozeného bylo vymalovat místnost do výšky 1,5 metru a že poškozený měl výslovně zakázáno používat k práci lešení a provádět práce ve výškách. Nebylo také prokázáno, že by k úmrtí poškozeného došlo v důsledku pracovního úrazu, neboť z předloženého „úmrlčího pasu“ vyplývá, že příčinou úmrtí u poškozeného bylo selhání srdce. 3. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 21. 8. 2020, č. j. 13 C 74/2019-131, žalobu zamítl a rozhodl, že žalované a vedlejšímu účastníkovi se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Dovodil, že poškozený nastoupil dne 29. 5. 2018 u žalované jako brigádník a byl u žalované ve faktickém pracovním poměru. Dne 29. 5. 2018 zemřel na místě, kde měl vykonávat zadané práce, pravděpodobně po pádu z lešení na podlahu, čímž si způsobil vnitřní zranění neslučitelná se životem. Jednatel žalované přijal poškozeného na zkoušku, nenařizoval mu práci ve výškách, měl provádět malbu jen do 150 cm, neboť práce ve výšce byly již hotovy, poškozeného instruoval, aby na lešení sám nic nedělal. K úrazu došlo v době, kdy byl poškozený na pracovišti sám, kdy používal pojezdové kovové lešení bez jistících podpěr, kdy k takové práci nebyl proškolen ani nikým určen. Podle „úmrlčího pasu“ bylo příčinou úmrtí selhání srdce. Vzhledem k tomu, že žalobci neposkytli součinnost s vyžádáním pitevní zprávy, která existuje, a že pitevní zpráva je jediný a stěžejní důkaz k prokázání důvodnosti žaloby, nemůže být toto neposkytnutí součinnosti ze strany žalobců přičteno k tíži žalované. I kdyby se prokázalo, že poškozený zemřel na následky pracovního úrazu, žalovaná by se odpovědnosti zprostila, a to proto, že poškozený porušil výslovný pokyn jednatele žalované nepoužívat k práci lešení. 4. K odvolání žalobců Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 12. 2020, č. j. 23 Co 327/2020-174, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že ve vztahu mezi žalobci a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že vedlejšímu účastníkovi se nepřiznává právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poté, co doplnil dokazování pitevním protokolem, dospěl k závěru, že smrt poškozeného byla násilná, poškozený zemřel na následky zranění, které utrpěl pádem z výše (z pojezdového lešení, které používal k práci). Ke smrti poškozeného došlo nezávisle na jeho vůli náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů a žalovaná odpovídá za škodu, která následkem smrtelného úrazu poškozenému vznikla. Žalovaná se však zprostila povinnosti nahradit škodu pozůstalým žalobcům, neboť poškozený porušil výslovný pokyn jednatele žalované neprovádět práce ve výškách a nepoužívat lešení. I když v řízení bylo zjištěno, že poškozený byl pod vlivem alkoholu, odvolací soud neučinil závěr, že je dán tento liberační důvod, a to proto, že žalovaná jeho existenci v řízení netvrdila. 5. K dovolání žalobců Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1590/2021-200, rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že procesní povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti o tom, že se zaměstnavatel zprostil odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu, má zaměstnavatel, který také nese za řízení procesní odpovědnost za to, že tyto povinnosti nesplní (tzv. břemeno tvrzení a důkazní). Ohledně charakteru a významu důkazu výslechem účastníka řízení uvedl, že jde o podpůrný důkazní prostředek, k jehož provedení může soud přistoupit tehdy, nelze-li dokazovanou skutečnost prokázat jinak. Nebylo-li možno obsah rozhovoru jednatele žalované a poškozeného zjistit jinými důkazními prostředky, je možné vyjít i z výpovědi účastníka, tu je však nutno velmi pečlivě a ve všech souvislostech vyhodnotit zejména z hlediska pravdivosti a věrohodnosti (především s přihlédnutím k zájmu účastníka na výsledku sporu). Liberace však přichází v úvahu pouze tehdy, pokud pokyn byl pro zaměstnance srozumitelný a zároveň bylo jeho dodržování ze strany žalované (s přihlédnutím ke konkrétní situaci) kontrolováno. Dovolací soud dále poukázal na konkrétní nedostatky v hodnocení důkazů odvolacím soudem, především jeho závěr o tom, že „poškozený spadl z pojezdového lešení, které používal k práci“, který neodpovídá zjištěným skutečnostem, je nutno označit za důkazně nepodloženou spekulaci. Žalovaná tedy existenci liberačního důvodu podle ustanovení § 270 odst. 1 písm. a) zákoníku práce zatím neprokázala. 6. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 21. 11. 2023, č. j. 13 C 74/2019-310, žalobu zamítl a rozhodl, že žalované a vedlejšímu účastníkovi se nepřiznává náhrada nákladů řízení a že náklady státu nese Česká republika. Ze skutkových zjištění dovodil, že poškozený zemřel dne 29. 5. 2018 v areálu XY, kde vykonával jako brigádník práce pro žalovanou spočívající ve výmalbě prostor. V době úmrtí pracoval sám, nalezen byl panem D. a panem F., kteří ho objevili ležícího na zemi v poloze na břiše, na místě bylo spadlé posuvné lešení, které nebylo řádně zajištěno. Poškozený byl na místo dopraven ráno jednatelem žalované panem V. H., který mu zadal práci spočívající ve výmalbě interiéru a rovněž ho proškolil o bezpečnosti práce, a poškozený podepsal příslušné dokumenty týkající se BOZP. Jednatel žalované V. H. mu ústně sdělil, že má zakázáno vstupovat na posuvné lešení, že jeho úkolem je provádět výmalbu ze země pouze do výšky 150 cm, pokyny mu sdělil v ukrajinštině. K úmrtí poškozeného došlo okolo 11.15 hodin v důsledku pádu z výše na obličejovou část hlavy, nikoliv tedy z důvodu pádu lešení na poškozeného. Mezi osobními věcmi poškozeného byla nalezena láhev tvrdého alkoholu, při nařízené pitvě byla následně zjištěna v krvi poškozeného hladina alkoholu 2,19 g/kg. Důkaz výpovědí jednatele žalované V. H. soud hodnotil s přihlédnutím, že se jedná o výpověď účastnickou, proto ji hodnotil z hlediska její pravdivosti a věrohodnosti zvláště pečlivě. Tvrzení, které mělo být uvedeným důkazem prokázáno, není možné prokázat jinak, jedná se o zjištění obsahu rozhovoru mezi poškozeným a panem H. Při hodnocení výpovědi jednatele žalované soud přihlédl k tomu, že „tato je v souladu s dalšími nepřímými důkazy“. Výpověď pana H., že poškozeného před započetím prací proškolil o bezpečnosti práce a udělil mu pokyn provádět výmalbu místnosti pouze ze země do výše 150 cm, s tím, že na pojízdné lešení má zakázáno vstupovat, byla od počátku neměnná (úřední záznam o podaném vysvětlení dne 29. 5. 2018, účastnická výpověď ze dne 21. 8. 2020 a 9. 6. 2022). Shodně vypovídal i svědek V. K., který uvedl, že mu pan H. řekl, že zemřelého poučil o bezpečnosti práce, s tím, že měl pracovat snad do výšky 1,4 m. Dospěl k závěru, že žalovaná se povinnosti nahradit poškozenému škodu zprostila, neboť poškozený svým zaviněním porušil pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které mu byly jedn