21 Cdo 1893/2006 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1893/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 3. 2007 Spisová značka:21 Cdo 1893/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.1893.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1893/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně R. M.,  zastoupené advokátem, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, o zařazení do platové třídy a o 62.445,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 8 C 171/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. prosince 2005 č.j. 16 Co 397/2005-97, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou podanou dne 4.6.2002 (a doplněnou dne 23.7.2004, dne 10.3.2005 a dne 30.3.2005) u Okresního soudu ve Frýdku-Místku domáhala, aby ji žalovaná (její právní předchůdce) zařadila do 7. platové třídy a doplatila jí částku 62.445,- Kč s úroky z prodlení, představující rozdíl mezi mzdou, které by dosáhla při zařazení do 7. platové třídy, a skutečně dosaženou mzdou v 5. platové třídě. Žalobu odůvodnila tím, že u původního zaměstnavatele (Školský úřad F.–M.) byla na základě pracovní smlouvy zaměstnána jako „pracovník spisové služby“ a byla zařazena do 7. platové třídy. Od 1.1.2001 došlo k přechodu práv a povinností z původního zaměstnavatele na právního předchůdce žalované (Okresní úřad F. – M.) a žalobkyně byla novým platovým výměrem zařazena do 5. platové třídy, a to při výkonu „téže pracovní činnosti“ a na základě “téže pracovní smlouvy“. Toto přeřazení považuje žalobkyně za bezdůvodné a diskriminační, a má za to, že „byla ve značné míře snížena její důstojnost a vážnost na pracovišti“. Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 18.5.2005 č.j. 8 C 171/2002-74 žalobu „na stanovení povinnosti žalované zařadit žalobkyni za období od 1.1.2001 do 31.12.2002 do 7. platové třídy“ a o zaplacení částky 50.495,- Kč s úroky z prodlení zamítl, řízení „o částku 11.950,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 15.1.2003 do zaplacení“ zastavil, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že spisovou službu, kterou žalobkyně vykonávala, „nelze podřadit pod odbornou činnost v oboru archivnictví“ a nelze ji tak „podřadit do 7. platové třídy“. Dovodil, že výkon práce žalobkyně spadá do 5. platové třídy hospodářsko-správních a ekonomických prací, a proto je její žaloba nedůvodná. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. prosince 2005 č.j. 16 Co 397/2005-97 rozsudek soudu prvního stupně v „napadených odstavcích I. a III. výroku“ (tj. ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení) potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vycházeje ze zjištění, že žalobkyně vykonávala tzv. předarchivní péči, dospěl po porovnání „obecných charakteristik 5. a 7. platové třídy“ k závěru, že „výkon zaměstnance ve spisové službě okresního úřadu referátu školství nelze v žádném případě považovat za výkon složitých odborných prací, tak, jak je charakterizována 7. platová třída, nýbrž výkon těchto prací je nutno podřadit pod 5. platovou třídu“, a „závěr soudu prvního stupně je tedy zcela správný“. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání ve kterém namítala, že „rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutkových zjištění ve věci a také posouzení těchto v nesprávném rozsahu“. Dovolatelka nesouhlasí zejména s postupem soudů obou stupňů, když „vyšly bez dalšího pouze ze stanoviska Ministerstva vnitra ČR – Odbor pro místní správu“ o tom, že „pracovnice spisovny Školského referátu Okresního úřadu F.–M. nevykonává odbornou činnost v oboru archivnictví“. Nesprávný je podle ní názor soudů obou stupňů, že písemnosti, se kterými pracovala, „nelze považovat za archivní sbírky a fondy“, čímž opomíjejí faktický obsah náplně práce žalobkyně odpovídající obsahu tzv. předarchivní péče podle ustanovení § 6 zákona č. 97/1974 Sb. o archivnictví, „kdy žalobkyně fakticky tuto tzv. předarchivní péči vykonávala“. Jestliže by byly provedeny všechny jí navrhované důkazy, dospěly by soudy obou stupňů ke stejnému závěru jako žalobkyně, že práce jí vykonávaná spadá do 7. platové třídy. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).   Žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen. Protože dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není v této věci přípustné (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), může být přípustnost dovolání v této věci založena jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Dovolání může být podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c ) o.s.ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce (tj. pouze tehdy, jde-li o řešení právních otázek). Dovolání v tomto případě (má-li dovolatel zato, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze proto podat především z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]; z důvodu uvedeného v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., po