21 Cdo 1895/2024 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1895/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 12. 2024 Spisová značka:21 Cdo 1895/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:21.CDO.1895.2024.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada za ztrátu na výdělku Náhrada škody zaměstnavatelem Pracovní úraz Dotčené předpisy:§ 271b odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. § 271m odst. 2 předpisu č. 262/2006 Sb. § 271u odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1895/2024-632 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce D. R., zastoupeného Mgr. Davidem Daňkem, advokátem se sídlem v Praze 5 – Smíchově, Pavla Švandy ze Semčic č. 495/12, proti žalovanému CS-BETON s. r. o. se sídlem ve Velkých Žernosekách č. 184, IČO 47287586, zastoupenému Mgr. Michalem Vepřekem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Husova č. 242/9, o náhradu za ztrátu na výdělku, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 7 C 152/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. února 2024, č. j. 84 Co 177/2023-576, opravenému usnesením ze dne 23. dubna 2024, č. j. 84 Co 177/2023-595, takto: I. Rozsudek krajského soudu se ve výroku I c) mění tak, že náhradu za ztrátu na výdělku přiznanou tímto rozsudkem žalobci v celkové výši 29 038 Kč měsíčně je žalovaný povinen platit žalobci vždy do desátého dne měsíce následujícího po měsíci, za který náhrada za ztrátu na výdělku přísluší; v dalším se dovolání žalovaného odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení u soudu prvního stupně 93 802,10 Kč, na náhradě nákladů odvolacího řízení 81 601,20 Kč a na náhradě nákladů dovolacího řízení 20 860,40 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Davida Daňka, advokáta se sídlem v Praze 5 – Smíchově, Pavla Švandy ze Semčic č. 495/12. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Litoměřicích dne 30. 5. 2019 (změněnou se souhlasem soudu) domáhal, aby mu žalovaný zaplatil na náhradě za ztrátu na výdělku za dobu od 1. 5. 2016 do 30. 11. 2022 částku 449 074 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částek a za dobu žalobcem specifikovaných a aby mu měsíčně platil „rentu“ ve výši 20 061,50 Kč počínaje měsícem prosincem 2022 „vždy do 10. dne následujícího měsíce“. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že byl zaměstnán u žalovaného jako „dělník vibrolisované výroby“, že dne 1. 8. 2011 utrpěl těžký pracovní úraz, v jehož důsledku byl od 1. 8. 2011 do 15. 8. 2012 v pracovní neschopnosti, a že v „předešlé době“ již bylo soudem rozhodnuto o 100% odpovědnosti žalovaného za uvedený pracovní úraz a o „odškodnění za navazující nároky na náhradu škody vyjma nároku na ztrátu na výdělku v době po skončení pracovní neschopnosti“. Po rozvázání pracovního poměru z důvodu zdravotní nezpůsobilosti k výkonu dosavadní práce byl žalobce ke dni 5. 12. 2012 uznán „invalidním I. stupně v příčinné souvislosti s předmětným pracovním úrazem“. Po změně zaměstnání již jeho výdělky nedosahují výše jako před úrazem a dochází tak ke škodě ve formě ztráty na výdělku v době po skončení pracovní neschopnosti. Jelikož v řízení vedeném u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 9 C 307/2014 nebyla připuštěna změna jeho žaloby, domáhá se žalobce náhrady za ztráty na výdělku za „období od května 2016 do budoucna“ v tomto řízení, a to ve výši rozdílu „průměrné valorizované mzdy před úrazem a skutečně dosahovaného výdělku spolu s vypláceným invalidním důchodem“. 2. Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 12. 4. 2023, č. j. 7 C 152/2019-481, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 189 181 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši, z částek a za doby, jež specifikoval (výrok I), „ve zbytku, tj. co do požadavku žalobce na zaplacení“ 259 893 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši, z částek a za doby, jež specifikoval, a „co do požadavku žalobce na úhradu renty ve výši 20 061,50 Kč měsíčně za dobu od 1. 12. 2022 nadále“, žalobu zamítl (výrok II), uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Litoměřicích soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení ve výši 9 514 Kč (výrok III) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 43 191 Kč k rukám advokáta Mgr. Michala Vepřeka (výrok IV). Vyšel ze zjištění, že žalobce pracoval pro žalovaného od 1. 4. 2005 do 30. 11. 2012 jako dělník vibrolisované výroby, že dne 1. 8. 2011 utrpěl pracovní úraz, v jehož důsledku byl od 1. 8. 2011 do 5. 8. 2012 v pracovní neschopnosti, že od 5. 12. 2012 byl žalobce uznán invalidním I. stupně a že vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nemohl vykonávat dosavadní práci. Z lékařských zpráv a znaleckého posudku doc. MUDr. Evžena Hrnčíře, CSc., zjistil, že práci „mistra vibrolisované výroby“, kterou mu žalovaný nabídl, mohl vykonávat pouze za předpokladu, že by mu byly poskytnuty pracovní úlevy. Ty se však v pracovní náplni uvedené pozice „neprojevily“ a navíc i v případě poskytnutí úlev by žalobce musel neustále „jinou osobu žádat o pomoc“ a „nešlo vyloučit pohyb mistra mezi halami i v zimním období, kdy by docházelo k významnému prochládání pravé ruky žalobce“. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že nabídnutá pracovní pozice nebyla pro žalobce vhodná, a že si tedy žalobce „neopomněl vydělat více, než si fakticky vydělal“. Uzavřel, že žalobci náleží náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v celkové výši 189 181 Kč, že co do 259 893 Kč není žaloba důvodná a že „není na místě přiznat žalobci rentu do budoucna“. 3. K odvolání žalobce (řízení o odvolání žalovaného bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku) Krajský soud v Ústí nad Labem – poté, co usnesením ze dne 13. 12. 2023, č. j. 84 Co 177/2023-557, připustil změnu žaloby – rozsudkem ze dne 16. 2. 2024, č. j. 84 Co 177/2023-576, opraveným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 4. 2024, č. j. 84 Co 177/2023-595, rozsudek soudu prvního stupně v části jeho výroku II, ve které byla zamítnuta žaloba na náhradu za ztrátu na výdělku za dobu od 1. 1. 2017 do 30. 11. 2022, změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci další částku 48 103 Kč s úrokem z prodlení ve výši, z částek a za období, jež specifikoval, a jinak jej „v napadené části tohoto výroku“ potvrdil [výrok I a)], v části jeho výroku II, ve které byla zamítnuta žaloba na vyplácení měsíční renty v období od 1. 12. 2022 do 31. 1. 2024, jej změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci další částku 308 376 Kč [výrok I b)], a v části jeho výroku II, ve které byla zamítnuta žaloba na vyplácení renty ve výši 20 061,50 Kč měsíčně za dobu od 1. 2. 2024, jej změnil tak, že „žalovaný je povinen vyplácet žalobci měsíčně rentu ve výši 20 061,50 Kč počínaje od 1. 2. 2024 a dále je žalovaný povinen vyplácet žalobci od 1. 2. 2024 měsíční rentu ve výši 8 976,50 Kč, celkem 29 038 Kč, a to vždy k 10. dni příslušného kalendářního měsíce, přičemž renta za měsíc únor 2024 je splatná do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku“ [výrok I c)], uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení z částky 40 428 Kč v sazbě 15 % ročně od 2. 6. 2023 do zaplacení (výrok II), zamítl žalobu co do 165 Kč jako náhrady škody za měsíc leden 2023 s úrokem z prodlení za dobu od 2. 6. 2023 do zaplacení a co do úroku z prodlení v sazbě 15 % ročně z částky 40 593 Kč za dobu od 11. 5. 2023 do 1. 6. 2023 (výrok III), řízení o „nároku na vyplacení měsíční renty ve výši 979 Kč za dobu od 1. 2. 2024“ zastavil z důvodu zpětvzetí žaloby v této části (výrok IV) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 175 403,30 Kč k rukám advokáta Mgr. Davida Daňka (výrok V) a České republice – Okresnímu soudu v Litoměřicích soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení ve výši 114 399 Kč (výrok VI). Odvolací soud v souladu se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce nabízenou práci „mistra vibrolisované výroby“ neodmítl bez vážného důvodu ve smyslu § 271b odst. 5 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. práce“). Shledal, že požadavek žalobce na vyplácení měsíční „renty“ od 1. 2. 2024 ve výši 29 038 Kč je důvodný, neboť žalobci pravidelně vzniká a bude vznikat ztráta na výdělku v požadované výši a jsou splněny i ostatní podmínky pro přiznání „renty“ vymezené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3107/2007. 4. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný („v rozsahu všech jeho vý