21 Cdo 2068/2005 – Nejvyšší soud

21 Cdo 2068/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně M. V., zastoupené advokátkou, proti žalované Mgr. H. K., advokátce, jako správkyni konkursní podstaty úpadce V., spol. s r.o., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 19 Cm 18/2002, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. června 2003, č. j. 2 Cmo 283/2002-38, takto: Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. června 2003, č.j. 2 Cmo 283/2002-38, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. dubna 2002, č.j. 19 Cm 18/2002-19, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě dne 27.8.2001 se žalobkyně domáhala určení, že žalovaný je povinen „zaplatit náklady řízení a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku“; že žalovaný je povinen „zaplatit žalobci částku: a/ částku 35.000,- Kč s 19% úrokem od 20.9.2000 b/ částku 200.000,- Kč s 19% úrokem od 20.9.2000 c/ částku 500.000,- Kč s 19% úrokem od 20.9.2000“; že žalovaný je povinen „zrušit povinnost zaplatit částku 6,672.800,- Kč, na dospělém příslušenství částku 1,050.380,01 Kč, a na náklady řízení v částce 308.928,- Kč“; že žalovaný je povinen „zrušit na vlastní náklady, zástavní smlouvy, včetně jejich výmazu u KÚ Š. uvedené v žalobě“ a že žalovaný je povinen „zrušit výzvu ze dne 13.8.2001 tak, aby součástí konkursní podstaty nebyly nemovitosti, pozemky a movitosti 788 13 V., zapsané na LV č. 175 u KÚ Š. a aby nebyly nijak zpeněženy“. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22.10.2001, č.j. Nc 1086/2001-6 (19 Cm), vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě 5 dnů ode dne doručení tohoto usnesení „upřesnila (doplnila) své podání ze dne 24.8.2001… tak, aby bylo zřejmé: zda jím hodlala přihlásit své pohledávky vůči úpadci V., spol. s r.o., specifikované a vyčíslené v tomto podání, do konkurzu vedeného pod spis. zn. 20 K 60/99, a zda tudíž toto podání má být považováno za přihlášku uvedených pohledávek (§ 20 zákona o konkursu a vyrovnání č. 328/1991 Sb.) nebo zda jím hodlala podat návrh na pokračování v řízení o popřených pohledávkách, které bylo zahájeno před prohlášením konkursu ve smyslu § 24 odst. 4 cit. zákona“. Současně žalobkyni poučil „ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 písm. d) a ustanovení § 20 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání“ a „ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř.“, že „nebude-li podání ve stanovené lhůtě řádně opraveno (doplněno) a nebude-li možné pro tento nedostatek pokračovat v řízení, soud podání odmítne“. Žalobkyně reagovala na usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.10.2001, č.j. Nc 1086/2001-6 (19 Cm), podáním ze dne 31.10.2001, obsahově shodným s podáním ze dne 24.8.2001. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19.3.2002, č.j. 19 Cm 18/2002-12, poučil žalobkyni, že její „podání ze dne 24.8.2001 neobsahuje veškeré náležitosti dle ust. § 79 odst. 1 o.s.ř.“ a vyzval ji, aby „své podání opravila (doplnila) tak, že 1) doplní vylíčení rozhodujících skutečností (§ 79 o.s.ř.) tak, aby bylo zřejmé, o co opírá svůj nárok na zaplacení částky 35.000,- Kč, 200.000,- Kč, 500.000,- Kč s příslušenstvím (bod IV/2 podání označeného jako žaloba), jakou právní skutečností, případně jakým právním úkonem je nárok založen; 2) formuluje své nároky uvedené pod body IV/3, 4, 5 tak, aby bylo zřejmé, čeho se domáhá, a současně upraví žalobní petit tak, aby byl přesný, určitý, srozumitelný a vykonatelný; 2) doplní žalobní tvrzení k bodům IV/3, 4, 5 tak, aby bylo zřejmé, o co své nároky opírá“; současně žalobkyni poučil, že „nebude-li podání ve stanovené lhůtě řádně opraveno (doplněno) a nebude-li možné pro tento nedostatek pokračovat v řízení, soud podání odmítne“. Žalobkyně reagovala na usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.3.2002, č.j. 19 Cm 18/2002-12, podáním ze dne 28.3.2002, opět obsahově shodným s podáním ze dne 24.8.2001; své požadavky však rozšířila o rozhodnutí, že „žalovaný je povinen zrušit usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí Okresního soudu v Šumperku, ze dne 30.5.2000, č.j. E 2253/2000-7, 110/00 – nemovitosti a pozemky na parcele č. 247, 248, 249, 1865/2“, a že „žalovaný je povinen zrušit a zneplatnit veškerá zástavní práva k pozemkům a stavbě /našeho majetku/ dle LV č. 175 vedeného u Katastrálního úřadu v Š., včetně bodu č. 7 žaloby k č.j. 20 K 60/99 ze dne 24.8.2001, podané u Krajského soudu v Ostravě“. Krajský soud v Ostravě poté usnesením ze dne 5.4.2002, č.j. 19 Cm 18/2002-19, „podání žalobkyně ze dne 24.8.2001“ odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žalobkyně „ve stanovené lhůtě vytčené vady podání řádně neodstranila“ a že v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat“. K odvolání žalobkyně a Josefa Vepřka Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30.6.2003, č.j. 2 Cmo 283/2002-38, usnesení soudu prvního stupně potvrdil, odvolání Josefa Vepřka odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků, „ani odvolatel J. V.“, nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně vycházel ze závěru, že žaloba „žádná vylíčení rozhodujících skutečností neobsahuje“; že „nejsou uvedena žádná skutková tvrzení o tom, kdy měl závazkový vztah mezi účastníky vzniknout“; že „není možno ani posoudit otázku splnění podmínek řízení v dané věci … a skutečnosti rozhodné pro správné vyměření soudních poplatků z návrhu na zahájení řízení“; že žalobkyně „na řádnou výzvu soudu nedoplnila žalobu, přičemž neodstraněné nedostatky žaloby jsou takového charakteru, že znemožňují další pokračování v řízení“. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. Namítá, že „postup soudu prvního stupně nebyl správný“; že „nebyla dostatečně poučena, jak je třeba opravu nebo doplnění provést“; že „přestože bylo z jejích podání zcela evidentní, že problematice vůbec nerozumí a že není schopna sama ochránit své zájmy, nebyla soudem poučena ve smyslu ustanovení § 30 o.s.ř., ač se tak mělo stát“; že „řízení je postiženo vadou“ a že „nebylo naplněno ustanovení čl. 37 odst. 2 Listiny práv a svobod“. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná uvedla, že „z podané žaloby nikdy nepochopila, pro co a z jakého důvodu je žaloba podávána, a to ani po jejím doplnění“ a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání „zamítl“. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. Dovolatelka v dovolání namítá, že „přestože bylo z jejích podání zcela evidentní, že problematice vůbec nerozumí a že není schopna sama ochránit své zájmy, nebyla soudem poučena ve smyslu ustanovení § 30 o.s.ř., ač se tak mělo stát“; že „řízení je postiženo vadou“ a že „nebylo naplněno ustanovení čl. 37 odst. 2 Listiny práv a svobod“. Tato námitka není opodstatněná. Podle ustanovení § 5 o.s.ř. soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech. Podle ustanovení § 30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit. Podle ustanovení § 138 odst. 1 věta první o.s.ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Podle ustanovení § 5 o.s.ř. (v němž se promítá článkem 36 Listiny základních práv a svobod ústavně zaručené právo účastníka na spravedlivý proces) je soud povinen poučit účastníky řízení o jejich procesních právech a povinnostech, t.j. o tom, jaká práva jim přiznávají a jaké povinnosti jim ukládají procesněprávní předpisy; právo účastníka, u něhož jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, požádat soud o ustanovení zástupce (i z řad advokátů) k ochraně jeho zájmů, pak mezi jeho procesní práva nepochybně patří. Ani v rámci procesních předpisů však nejde o poučovací povinnost bezbřehou - potud, že by soud, např. na počátku řízení, seznámil účastníka se všemi jeho myslitelnými procesními právy a povinnostmi, bez zřetele k tomu, zda procesní situace, ve které by mohl svá procesní práva v řízení realizovat, vůbec nastane a bez ohledu na to, zda účastník projevuje vůli k realizaci procesního práva směřující. Podstatné je, aby se účastníku dostalo poučení v době, kdy