21 Cdo 2075/2004 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2075/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 4. 2005 Spisová značka:21 Cdo 2075/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:21.CDO.2075.2004.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 4 předpisu č. 1/1992Sb. § 241a odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb. § 132 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2075/2004 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně V. L., zastoupené advokátem, proti žalovanému Š. O. s.r.o., zastoupenému advokátem, o 148.277,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 11 C 138/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. února 2004 č.j. 10 Co 974/2003-96, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 2.září 2003 č.j. 11 C 138/2002-69 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Karlových Varech k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit jí 148.277,- Kč s 8% úrokem z prodlení z částky 50.300,-Kč od 1.4.2001 do zaplacení s 8 %úrokem z prodlení z částky 63.877,- Kč od 1.4.2001 do zaplacení a s 8% úrokem z prodlení z částky 34.100,- Kč od 1.7.2001 do zaplacení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že na základě dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 19.1.2001 pracovala jako „vedoucí vnitropodnikového útvaru“ a v souvislosti se sjednáním smluvní mzdy jí vznikl rovněž nárok na výplatu prémií (odměn) za rok 2000 ve výši 50.300,- Kč, za první čtvrtletí roku 2001 ve výši 63.877,- Kč a ve výši 34.100,- Kč za druhé čtvrtletí roku 2001. Žalovaný jí vyplatil pouze zálohu na prémie za rok 2000 ve výši 12.860,- Kč, avšak zbývající část nároku jí odmítá zaplatit. Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 15.4.2003 č.j. 11 C 138/2002-42 žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 114.177,- Kč s 8% úrokem z prodlení od 1.4.2001 do zaplacení, ohledně částky 34.100,- Kč s 8% úrokem z prodlení od 1.7.2001 do zaplacení žalobu zamítl, a rozhodl, aby žalovaný zaplatil žalobkyni na náhradě nákladů řízení 15.172,- Kč „k rukám právního zástupce žalobkyně“ a aby zaplatil „ČR - do poklady Okresního soudu v Karlových Varech na soudním poplatku částku 4.570,- Kč“. Ve věci samé dospěl k závěru, že „je nepochybné, že žalobkyně má nárok na vyplacení doplatku mzdového nároku ve výši 25% ročního platu pro rok 2000, který plyne z ujednání o smluvní mzdě, stejně tak na vyplacení prémií za první čtvrtletní roku 2001“. Dovodil, že prémiový řád, který „obsahoval ujednání o možnosti žalované organizace provádět při konečném rozdělení prémií diferencované rozdělení těchto částek mezi jednotlivé zaměstnance kolektivu“, byl v této části neplatný pro rozpor s kolektivní smlouvou, která tuto možnost nepřipouštěla. Vzhledem k tomu „shledal soud návrh žalobkyně důvodným s odkazem na ust. § 111 a násl. zákoníku práce“. Oproti tomu soud prvního stupně považoval za nedůvodný nárok na zaplacení prémií za druhé čtvrtletí roku 2001, neboť prémiový řád, který se stal nedílnou součástí kolektivní smlouvy pro rok 2001 „umožňoval individuelní diferenciaci jednotlivých členů pracovních kolektivů, které jako celek splnily podmínky pro vyplácení prémiových nároků“, a jestliže „v daném případě byla výše podílu žalobkyně na dosahovaných výsledcích tohoto kolektivu ohodnocena 0%, nemůže podléhat přezkumu soudu a byla plně v kompetenci nadřízeného pracovníka žalobkyně“. K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 16.6.2003 č.j. 10 Co 440/2003-57 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž bylo v žalobě vyhověno a ve výrocích o nákladech řízení a o soudním poplatku zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že „soud prvního stupně učinil správný závěr, že na žalobkyni se vztahovala ujednání prémiových řádů a kolektivní smlouvy, neboť obsah těchto listin se netýkal pouze zaměstnanců v manažerských funkcích a takovou funkci žalobkyně nevykonávala“. Za správný považoval také názor, že prémiový řád „umožňoval individuelní diferenciaci jednotlivých členů pracovního kolektivu“ a že skutečnost, že „v daném případě byla výše podílu žalobkyně na dosahovaných výsledcích tohoto kolektivu hodnocena 0%, nemůže podléhat přezkumu soudu“. Odvolací soud však vytkl soudu prvního stupně, že se nezabýval otázkou, „z jakého důvodu žalobkyně neuplatnila u žalované společnosti nárok na výplatu prémie za rok 2000 po skončení prémiového období“, proč „tak neučinila ani po skončení druhého čtvrtletní roku 2001 a svůj nárok uplatnila až žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 10.7.2002“. Kromě toho odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby znovu zhodnotil účinnost prémiového řádu v době od 1.4.2000 do 31.3.2001, jehož znění je „až na bod 3 zcela shodné se zněním prémiového řádu, který se stal s účinností od 1.4.2001 součástí kolektivní smlouvy pro období od 1.4.2001 do 31.3.2002, když soud prvního stupně sám dovodil, že v tomto období žalobkyní nárok na výplatu prémií nevznikl a v bodu 9 umožňoval rozdělit prémii diferencovaně mezi jednotlivé zaměstnance kolektivu“, zatímco na základě stejného znění bodu 9 prémiového řádu účinného od 1.4.2000 dospěl k opačnému výsledku. Okresní soud v Karlových Varech poté rozsudkem ze dne 2.9.2003 č.j. 11 C 138/2002-69 žalobu o zaplacení částky 114.177,- Kč s 8% úrokem od 1.4.2001 do zaplacení zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků „nemá nárok na náhradu nákladů řízení“. Ve věci samé „s přihlédnutím k závěru odvolacího soudu“ dovodil, že „uzavřená kolektivní smlouva a prémiové řády platné pro dané období, umožňovaly individuelní rozdělení sjednaných prémií mezi jednotlivé zaměstnance kolektivu, který jako celek splnil podmínky pro jejich vyplacení na základě předem sjednaných hodnotících ukazatelů a kritérií. Skutečnost, že v daném případě výše podílu žalobkyně na dosahovaných výsledcích kolektivu byla hodnocena 0%, nemůže podléhat přezkumu soudu a byla plně v kompetenci nadřízeného pracovníka žalobkyně, a to v souladu s ujednáním bodu 9 prémiového řádu“. Protože prémiový řád pro rok 2000, stejně jako prémiový řád pro rok 2001, byl v souladu s kolektivní smlouvou, která byla „řádně uzavřena v souladu se zákonem č. 2/1991 Sb.“, nárok žalobkyně „není po právu“. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 19.2.2004 č.j. 10 Co 974/2003-96 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ve věci samé dospěl k závěru, že žalobkyni náležely prémie za podmínek stanovených v prémiovém řádu pro rok 2000 a pro rok 2001. Oba prémiové řády, které se vztahují „na všechny zaměstnance společnosti kromě těch, kteří mají uzavřenou manažerskou smlouvu“, upravují pod bodem 9 rozdělení prémie tak, že výsledná výše prémie se diferencovaně rozděluje mezi jednotlivé zaměstnance kolektivu podle míry zásluh na dosaženém výsledku. Protože žalobkyně nebyla zaměstnancem v manažerské funkci, neboť „byla zařazena ve třetí skupině, v níž jsou uvedeni vedoucí zaměstnanci v přímé podřízenosti odborných ředitelů a byla jí také v souladu s tímto zaplacena záloha na půlroční prémii“, vztahoval se na ni prémiový řád, a „s ohledem na jeho obsah nepřísluší soudu, aby namísto žalované společnosti hodnotil výsledky pracovní činnosti žalobkyně“. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, ve kterém namítala, že soudy obou stupňů nesprávně zhodnotily listinné důkazy, jestliže dospěly k závěru, že pracovní smlouva žalobkyně není smlouvou manažerskou, a že se na ni vztahuje plně bod 9 prémiového řádu. Dne 1.1.2001 totiž podepsala doklad „smluvní mzda“, který „jednoznačně označuje žalobkyni jako manažera. Manažeři byli v rozhodném období odměňováni v souladu s kolektivní smlouvou pro rok 2000, která neobsahovala žádná ustanovení o krácení odměn podle individuálního hodnocení, na něž se žalovaný odvolává“. Podle názoru žalobkyně „formulace článku 9) prémiového řádu je v příkrém rozporu s ustanoveními kolektivní smlouvy na rok 2000, zejména v případě v § 1 odst. 3), § 5 odst. 2) písm. c) a odst. 3), § 7 odst. 4) a odst. 7) a článku 7 přílohy bod 5) a 6)“. Individuelní hodnocení je pouze subjektivním hodnocením ředitele společnosti což - jak žalobkyně dovozovala - „odporuje smyslu zákona o kolektivním vyjednávání a tento zákon obchází“. „V kolektivní smlouvě pro rok 2000 je uveden způsob výpočtu prémií ve vazbě na jednotlivé uka