21 Cdo 2082/2011 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2082/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 11. 2012 Spisová značka:21 Cdo 2082/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.2082.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dědické řízení Dotčené předpisy:§ 118 odst. 1 předpisu č. 142/1950Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 1. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2082/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po A. V., zemřelé dne 9. ledna 1964, za účasti 1) Doc. Ing. M. N., CSc., zastoupeného Mgr. Barborou Kölblovou, advokátkou se sídlem v Říčanech, Tyrše a Fügnera č. 685, 2) M. L., 3) Ing. J. P., 4) V. P., 5) J. P., 6) J. O., 7) K. V., 8) J. V., zastoupeného JUDr. Miloslavem Vaňhou, advokátem se sídlem v Praze 2, Polská č. 1716/24, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 1 D 297/2004, o dovolání Doc. Ing. M. N., CSc. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. dubna 2010 č.j. 24 Co 25/2009-327 ve znění usnesení ze dne 13. prosince 2010 č.j. 24 Co 25/2009-354, takto: Dovolání Doc. Ing. M. N., CSc. se zamítá. Odůvodnění: Býv. Státní notářství Praha - východ usnesením ze dne 24.11.1964 č.j. D 280/64-9 potvrdilo, že dědictví po A. V. nabyly "jako dědici ze zákona zůst. děti 1) M. N., důchodkyně, 2) J. P., důchodkyně, 3) J. V., důchodce, rovným dílem, tedy každý 1/3", schválilo dohodu "o rozdělení dědictví, podle níž zůst. majetek v ceně Kčs 1.200,- převzal do vlastnictví zůst. syn J. V. proti tomu, že zaplatí náklady pohřbu v částce Kčs 424,- a příp. poplatek z dědictví", a prohlásilo "projednání dědictví za skončené". Usnesení bylo uvedeným dědicům při projednání dědictví konaném dne 24.11.1964 na jejich žádost "v 1 vyhotovení" doručeno "k rukám J. V., který příjem potvrzuje"; podle obsahu spisu protokol podepsali kromě státního notáře JUDr. Zdeňka Schmida a zapisovatelky V. R. také všichni dědici. Na žádost J. V. (syna dědice zůstavitelky A. V., J. V.) "o dodatečné projednání dědictví" Okresní soud Praha - východ usnesením ze dne 10.3.2004 č.j. 1 D 297/2004-27 zahájil "řízení o dědictví po A. V., zemřelé dne 9.1.1964" a provedením úkonů v řízení o dědictví pověřil JUDr. Martina Foukala, notáře v Praze 4. V průběhu řízení bylo zjištěno, že dcera zůstavitelky M. N. zemřela dne 24.8.1997 a jejími dědici jsou její syn Doc. Ing. M. N., CSc. a její vnučky M. L. a Ing. J. P., že dcera zůstavitelky J. P. zemřela dne 20.9.1988 a jejími dědici jsou její vnuci V. P. a J. P. a její vnučka J. O., a že syn zůstavitelky J. V. zemřel dne 1.9.1972 a jeho dědici jsou jeho manželka K. V. a jeho syn J. V. Okresní soud Praha - východ poté usnesením ze dne 4.8.2005 č.j. D 297/2004-101 určil obvyklou cenu majetku zůstavitelky A. V. částkou 2.574,- Kč, z toho obvyklou cenu "nového jmění" 1.374,- Kč, výši dluhů částkou 424,- Kč, čistou hodnotu dědictví částkou 2.150,- Kč a z toho čistou hodnotu "nového jmění" částkou 1.374,- Kč. Při svém rozhodování vycházel z toho, že předmětem dodatečného projednání dědictví je "spoluvlastnický podíl id. 1/2 vzhledem k celku pozemku parc. č. v k.ú. Strašín, který je ve výlučném vlastnictví zůstavitelky", že cena pozemku ke dni úmrtí zůstavitelky "byla stanovena dohodou dědiců" a že nové dluhy "nebyly zjištěny". K odvolání Doc. Ing. M. N., CSc., které směřovalo proti usnesení býv. Státní notářství Praha - východ ze dne 24.11.1964 č.j. D 280/64-9 a proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 4.8.2005 č.j. D 297/2004-101, Krajský soud v Praze usnesením ze dne 1.2.2007 č.j. 24 Co 4/2007-133 zamítl odvolání podané proti usnesení býv. státního notářství a rušil usnesení soudu prvního stupně a věc v tomto rozsahu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Poté, co dovodil, že v řízení o dědictví po zůstavitelce A. V. je třeba postupovat i v současné době podle právních předpisů účinných ke dni smrti zůstavitelky" a že "těmito právními předpisy jsou zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zákon č. 95/1963 Sb., o státním notářství a řízení před státním notářstvím (notářský řád), a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění ke dni smrti zůstavitelky", odvolací soud dovodil, že usnesení býv. státního notářství bylo řádně doručeno dědici J. V., že dědičkám M. N. a J. P. nemuselo být doručeno, neboť se vzdaly odvolání proti tomuto rozhodnutí a nežádaly "písemné doručení rozhodnutí", a že tedy odvolání podané dědicem M. N. Doc. Ing. M. N., CSc. je opožděné. Usnesení soudu prvního stupně zrušil odvolací soud proto, že bylo ve věci dodatečného projednání dědictví rozhodnuto, aniž by byl náležitě objasněn okruh účastníků řízení. K dovolání Doc. Ing. M. N., CSc. Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 29.10.2008 č.j. 21 Cdo 4556/2007-239 zrušil usnesení odvolacího soudu ve výroku, kterým bylo odvolání zamítnuto, a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Uvedl, že odvolací soud sice vycházel ze správného závěru, že v řízení o dědictví po zůstavitelce je nutno postupovat podle právních předpisů účinných ke dni její smrti, že však nesprávně dovodil, že těmito předpisy jsou "zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zákon č. 95/1963 Sb., o státním notářství a řízení před státním notářstvím a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád", neboť všechny tyto zákony nabyly účinnosti až dne 1.4.1964. V řízení o dědictví po zůstavitelce, která zemřela dne 9.1.1964, je proto podle dovolacího soudu nezbytné postupovat podle zákona č. 142/1950 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Krajský soud v Praze poté usnesením ze dne 22.4.2010 č.j. 24 Co 25/2009-327 ve znění usnesení ze dne 13.12.2010 č.j. 24 Co 25/2009-354 odmítl odvolání Doc. Ing. M. N., CSc. proti rozhodnutí býv. státního notářství a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že protokol o projednání dědictví po A. V., sepsaný býv. Státním notářstvím Praha - východ dne 24.11.1964, byl "vydán v mezích pravomoci bývalého státního notářství a v předepsané formě" a je tedy veřejnou listinou. Protože veřejné listiny podávají "důkaz o pravdivosti toho, že nařízení nebo prohlášení v nich obsažené vydal jejich vystavitel, jakož i toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno", není-li dokázán opak, bylo na odvolateli, aby prokázal, že při projednání dědictví nebyly přítomny - jak tvrdil - dědičky M. N. a J. P. Po vyhodnocení důkazů odvolací soud dovodil, že nebylo prokázáno tvrzení odvolatele, že by M. N. "byla v době jednání 24.11.1964 na léčení v lázních" a J. P. hospitalizována v nemocnici", přičemž na jejich nepřítomnost při projednání dědictví nelze usuzovat jen z toho, že se "ve spise nenalézají doručenky o tom, že byly M. N. a J. P. předvolány k jednání na 24.11.1964" (doručenka o předvolání k jednání se podle "běžné praxe" ze spisu vyřadila, jestliže se předvolaný k soudu dostavil). Odvolací soud dále dovodil, že usnesení ze dne 24.11.1964 bylo účastníkům vyhlášeno, že účastníci se vzdali práva na odvolání proti tomuto usnesení a že M. N. a J. P. "daly plnou moc J. V. k převzetí usnesení, kterým bylo rozděleno dědictví". Odvolání Doc. Ing. M. N., CSc. proti usnesení býv. státního notářství tedy bylo podáno opožděně. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal Doc. Ing. M. N., CSc. dovolání. Namítá, že odvolací soud posoudil protokol o jednání ze dne 24.11.1964 "nesprávně jako veřejnou listinu"; poukazuje na ustanovení § 90 odst. 3 zákona č. 95/1963 Sb., podle něhož jsou veřejnými listinami "notářské zápisy a jejich stejnopisy, protesty směnek a jiných listin, osvědčení, ověření a výpisy z pozemkových knih", a dovozuje, že nemůže být pokládán za notářský zápis, neboť "postrádá formální náležitosti uvedené v ustanovení § 92 č. 95/1963 Sb. Dovolatel proto "nenese důkazní břemeno" pro vyvrácení údajů uvedených v protokolu ze dne 24.11.1964. Dovolatel současně opakovaně zdůrazňuje, že na jednání dne 24.11.1964 nebyly přítomny ani M. N., ani J. P., že "nejsou důkazy" o tom, že by usnesení státního notářství bylo účastníkům doručeno, a že usnesení Státního notářství Praha-východ ze dne 24.11.1964 se "nikdy nestalo pravomocným". Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. J. V. navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto. Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele [srov. § 106 odst. 3 zákona č. 95/1963 Sb., o st