21 Cdo 212/2019 — Nejvyšší soud

21 Cdo 212/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 6. 2019 Spisová značka:21 Cdo 212/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.212.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zástavní právo Insolvenční správce Účastníci řízení Dotčené předpisy:§ 36 odst. 1,2,3 předpisu č. 182/2006Sb. § 183 odst. 1,2,3 předpisu č. 182/2006Sb. § 229 odst. 1 a 3 písm. c) předpisu č. 182/2006Sb. § 230 odst. 1 předpisu č. 182/2006Sb. § 246 odst. 1 předpisu č. 182/2006Sb. § 36 předpisu č. 90/2012Sb. § 206 odst. 4 předpisu č. 90/2012Sb. § 214 odst. 1 předpisu č. 90/2012Sb. § 980 odst. 2 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 9. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 212/2019-179 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně Insolvenční společnost v. o. s., se sídlem v Praze, Palackého č. 715/15, IČO 04506227, jako insolvenčního správce dlužníka V. K., narozeného XY, bytem v XY, XY, zastoupené JUDr. Janem Žákem, advokátem se sídlem v Praze 2, Anny Letenské č. 34/7, proti žalovaným 1) G.FOX-SPURT, s. r. o. se sídlem v Českých Budějovicích, Hraniční č. 2094, IČO 48950220, a 2) M. K., narozenému XY, bytem XY, oběma zastoupeným Mgr. Janem Stínkou, advokátem se sídlem v Kladně, Havířská č. 722, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 1 C 289/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. listopadu 2018, č. j. 11 Co 346/2017-160, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 15. září 2017, č. j. 1C 289/2016-130, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Lounech k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Lounech dne 21. 11. 2016 domáhala vydání rozsudku, jímž by mělo být určeno, že „zástavní právo, které mělo být zřízeno k nemovitostem zapsaným na listu vlastnictví číslo XY pro katastrální území XY, obec XY, zástavní smlouvou, uzavřenou dne 20. 5. 2016, mezi žalovanou č. 1 a žalovaným č. 2 k zajištění pohledávky žalovaného č. 2 za V. K., bytem XY, neexistuje“. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že jako insolvenční správce dlužníka V. K. zahrnula do majetkové podstaty V. K., mimo jiné, též 50 % obchodní podíl V. K. ve společnosti G.FOX-SPURT, s. r. o., jehož hodnota je však snižována zástavním právem na nemovitých věcech první žalované, kterým je zajišťován závazek úpadce do částky 50 000 000 Kč, ve prospěch druhého žalovaného. Na základě těchto tvrzení dovozovala žalobkyně naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť zástavní právo neexistuje z důvodu neplatnosti zástavní smlouvy, pro rozpor s insolvenčním zákonem a dobrými mravy. Druhý žalovaný je zvýhodněn, neboť může své pohledávky vymoci realizací zástavního práva a zástavním právem jsou znehodnoceny nemovitosti první žalované. Navíc k uzavření zástavní smlouvy došlo v době, kdy již bylo zahájeno insolvenční řízení, návrhem ze dne 14. 12. 2015 a bylo zřejmé, že bude rozhodnuto o úpadku V. K. Druhý žalovaný je personálně propojen s první žalovanou, když společníkem a jednatelem první žalované je M. K. Zástavní smlouva je neplatná i pro rozpor s dobrými mravy, když cílem bylo poškodit věřitele V. K. snížením hodnoty podílu V. K. u druhého žalovaného a zvýhodnit první žalovanou. Žalobkyně poukázala i na neplatnost rozhodnutí valné hromady první žalované, kterým zřízení zástavního práva odsouhlasila, neboť jím byly porušeny dobré mravy a obcházen zákon. Okresní soud v Lounech rozsudkem dne 15. 9. 2017, č. j. 1C 289/2016-130, žalobu zamítl a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů řízení žalovanému ve výši 24 185,70 Kč. Vyšel ze skutkových zjištění, že mezi první žalovanou a druhým žalovaným byla dne 20. 5. 2016 uzavřena, se souhlasem valné hromady první žalované, zástavní smlouva, na základě níž bylo zřízeno zástavní právo k nemovitostem v žalobě označeným, k zajištění pohledávky druhého žalovaného za úpadcem V. K. do částky 50 000 000 Kč a zástavní právo smluvní bylo zapsáno do katastru nemovitostí s právními účinky zápisu ke dni 26. 5. 2016. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2016, č. j. KSPH 67 31061/2015-A-37, byl zjištěn úpadek dlužníka V. K. a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Konkursním správcem úpadce byla ustanovena žalobkyně, která, mimo jiné, sepsala do soupisu majetkové podstaty úpadce i jeho obchodní podíl o velikosti 50 % u první žalované v ceně 25 000 000 Kč. Žalobkyně a druhý žalovaný vedou incidenční spory o určení pravosti a výše vykonatelných pohledávek druhého žalovaného vůči úpadci, když druhý žalovaný přihlásil v insolvenčním řízení úpadce, z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 21. 5. 2015, pohledávky ve výši 33 570 018 Kč, 3 285 009 Kč a z titulu dohody o změně obsahu závazku ze dne 22. 5. 2015 a dohody o uznání dluhu ze dne 14. 7. 2014 pohledávku 7 768 156 Kč, 948 236 Kč a 2 000 000 Kč. V řízení se insolvenční správkyně domáhá určení, že pohledávky druhého žalovaného nejsou přihlášeny po právu a vylučují se z uspokojení v insolvenčním řízení, druhý žalovaný se domáhá určení jejich pravosti, výše i pořadí. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že od naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, podle § 80 občanského soudního řádu, je třeba odlišovat věcnou legitimaci účastníků řízení a na straně žalobkyně ji neshledal. Ztotožnil se se závěrem, vyjádřeným v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. 4. 2002, sp. zn. 21 Cdo 679/2001, o tom, že v řízení, jehož předmětem je určení, zda tu zástavní právo je či není, jsou nositeli práv a povinností, o něž v řízení jde, zástavní věřitel, který má pohledávku zajištěnou sporným zástavním právem, a zástavní dlužník, který je vlastníkem předmětu sporného zástavního práva. Právní sféry dalších osob se toto řízení netýká, neboť výsledek řízení nemůže mít, na rozdíl od zástavního věřitele a zástavního dlužníka, na jejich právní poměry žádný vliv. V projednávané věci žalobkyně zahájila řízení jako insolvenční správkyně úpadce V. K., který byl, ve vztahu k pohledávkám zajištěným předmětným zástavním právem na nemovitostech označených v žalobě, v postavení tzv. osobního dlužníka. I když žalobkyně vstoupila do práv a povinností úpadce k majetkové podstatě úpadce, nelze na její straně shledat věcnou legitimaci k řízení o určení neexistence zástavního práva, neboť na právní poměry osobního dlužníka, kterým je V.K., nemůže mít výsledek řízení žádný vliv. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 15. 11. 2018, č. j. 11 Co 346/2017-160, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil a ve výroku o náhradě nákladů změnil „…potud, že výše náhrady nákladů řízení činí 24 336 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje s tím, že žalovaní jsou oprávněni společně a nerozdílně“. Žalobkyně byla zavázána k náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 14 507 Kč. Odvolací soud vyšel ze „správných a úplných skutkových zjištění soudu prvního stupně“ a ztotožnil se zcela i s jeho právními závěry. Poukázal zejména na to, že podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu v řízení o určení, zda tu zástavní právo je či není, jsou věcně legitimováni jen zástavní věřitel a zástavní dlužník, protože právní sféry dalších osob, včetně tzv. osobního dlužníka, se toto řízení netýká, neboť výsledek řízení nemůže mít žádný vliv na jejich právní poměry. Odvolací soud neshledal žádné důvody, pro které by se měl od judikatury Nejvyššího soudu České republiky odchýlit. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, popř. řešení právní otázky, která již dovolacím soudem vyřešena byla, avšak má být posouzena jinak. Za tuto právní otázku považuje otázku aktivní věcné legitimace insolvenčního správce „osobního“ dlužníka k podání žaloby na určení, že nemovitost není zatížena zástavním právem v situaci, kdy osobní dlužník v úpadku je vlastníkem obchodního podílu ve společnosti, která je vlastníkem nemovitostí zatížených zástavním právem, o něž v řízení jde a tento obchodní podíl byl insolvenčním správcem zapsán do majetkové podstaty osobního dlužníka. Důvodnost dovolání spatřuje v nesprávném právním posouzení právě této otázky odvolacím soudem i soudem prvního stupně. Uvádí, že je si vědoma právních závěrů, učiněných v rozsudcích, na něž se oba soudy odvolávají (tedy rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2002, sp. zn. 21 Cdo 679/2001, uveřejněný pod č. 77