21 Cdo 2138/2011 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2138/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 2. 2013 Spisová značka:21 Cdo 2138/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.2138.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zástavní právo Dotčené předpisy:§ 1 odst. 1 předpisu č. 531/1990Sb. ve znění do 31.12.2012 § 1 odst. 2 předpisu č. 531/1990Sb. ve znění do 31.12.2012 § 3 odst. 1 předpisu č. 219/2000Sb. § 3 odst. 2 předpisu č. 219/2000Sb. § 1 předpisu č. 337/1992Sb. ve znění do 31.12.2010 § 21a o. s. ř. § 152 obč. zák. § 156 odst. 1 obč. zák. § 160 odst. 1 obč. zák. § 165 odst. 2 obč. zák. § 164 odst. 1 obč. zák. § 72 předpisu č. 337/1992Sb. ve znění do 31.12.2009 § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 2. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2138/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně Mgr. J. H., zastoupené JUDr. Šárkou Foltýnovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Dlouhá č. 705/16, proti žalované České republice - Finančnímu úřadu v Ledči nad Sázavou, Poštovní č. 520, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 4 C 11/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 21. prosince 2010 č.j. 15 Co 717/2010-112, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 24.8.2010 č.j. 4 C 11/2010-72 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Pelhřimově k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou podanou u Okrasního soudu v Pelhřimově dne 26.1.2010 domáhala, aby bylo určeno, že "zástavní právo zřízené rozhodnutím Finančního úřadu v Ledči nad Sázavou č.j. 21048/2009/225970707721 ze dne 29.6.2009 o zřízení zástavního práva k pozemku parc.č.st. o výměře 83 m2 - zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc. č. o výměře 123 m2 - trvalý travní porost, pozemku parc. č. o výměře 28 m2 - ostatní plocha a pozemku parc. č. o výměře 1.643 m2 - orná půda, zapsaných na listu vlastnictví č. u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrálního pracoviště Pelhřimov, obec a katastrální území Hojanovice, nevzniklo". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že je na základě kupní smlouvy ze dne 17.8.2009 uzavřené s manželi Mgr. V. a T. P. výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí (vlastnické právo bylo vloženo na základě rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 27.8.2009 č.j. V-2977/2009 s právními účinky vkladu ke dni 17.8.2009) a že dne 8.9.2009 byl katastrálním úřadem k předmětných nemovitostem proveden záznam zástavního práva zřízeného rozhodnutím Finančního úřadu v Ledči nad Sázavou ze dne 29.6.2009 č.j. 21048/2009/225970707721 k zajištění daňové pohledávky "za manželi P." ve výši 70.142,86 s příslušenstvím (rozhodnutí finančního úřadu nabylo právní moci dne 25.8.2009). Protože v době vzniku zástavního práva manželé P. již nebyli vlastníky předmětných nemovitostí a protože tu není "žádný právní předpis, který by finančnímu úřadu umožňoval zřídit zástavní právo k majetku osoby, která není daňovým dlužníkem", zástavní právo k předmětným nemovitostem nevzniklo. Žalovaná namítala, že rozhodnutí finančního úřadu o zřízení zástavního práva nabylo právní moci v době, kdy katastrální úřad ještě nerozhodl na základě kupní smlouvy ze dne 17.8.2009 o vkladu vlastnického práva ve prospěch žalobkyně. I když právní účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí nastávají (zpětně) ke dni podání návrhu na vklad u katastrálního úřadu, je prodávající až do rozhodnutí o vkladu vlastnického práva ve prospěch kupujícího vlastníkem převáděných nemovitostí; nabylo-li tedy rozhodnutí Finančního úřadu v Ledči nad Sázavou ze dne 29.6.2009 č.j. 21048/2009/225970707721 o zřízení zástavního práva právní moci dnem 25.8.2009, stalo se tak v době, kdy prodávající manželé P. ještě byli vlastníky převáděných nemovitostí, a došlo proto také ke vzniku zástavního práva. V průběhu řízení dále namítla, že "je nesprávně označen žalovaný, když finanční úřad má plnou způsobilost vystupovat svým jménem". Okresní soud v Pelhřimově rozsudkem ze dne 8.4.2010 č.j. 4 C 11/2010-44 žalobu zamítl a rozhodl, že žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že v projednávané věci jde o "řízení ve věci správy daní", že správce daně má v takové věci způsobilost být účastníkem řízení a že proto neměla být žalována Česká republika, ale přímo Finanční úřad v Ledči nad Sázavou. Soud prvního stupně dále vyjádřil "pochybnost o tom, že v žalobě tak, jak je formulováno, je dán naléhavý právní zájem, neboť na určení, že je neplatná zástavní smlouva, podle níž bylo vloženo do katastru nemovitostí zástavní právo, není naléhavý právní zájem", a uvedl, že "k zamezení ohrožení práva žalobkyně může vést pouze určení toho, zda tu zástavní právo je či není". Z hlediska právního posouzení věci dospěl soud prvního stupně k závěru, že katastrální úřad správně poznamenal zástavní právo do katastru nemovitostí, neboť, dokud "není vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí proveden, zůstává prodávající vlastníkem prodávané nemovitost" a v době vzniku zástavního práva byli vlastníky nemovitosti ještě manželé P. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře usnesením ze dne 31.5.2010 č.j. 15 Co 387/2010-59 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud odmítl názor soudu prvního stupně, že by v projednávané věci šlo o řízení ve věci správy daní, neboť se jedná o "typický občanskoprávní spor o existenci zástavního práva", aniž by bylo významné, že zástavní právo je "výsledkem řízení podle zákona o správě daní a poplatků", a dovodil, že má být "správně žalována Česká republika a ne Finanční úřad v Ledči nad Sázavou". Oproti soudu prvního stupně dále odvolací soud dovodil, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť se "nedomáhá vyslovení neplatnosti zástavní smlouvy, nýbrž právě určení, že zástavní právo nevzniklo". Odvolací soud dále vytknul soudu prvního stupně, že se "nad rámec důvodů vedoucích k zamítnutí žaloby vyjádřil i k právní problematice věci", čímž řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Okresní soud v Pelhřimově poté rozsudkem ze dne 24.8.2010 č.j. 4 C 11/2010-72 žalobě vyhověl a rozhodl, že se žalobkyni náhrada nákladů nepřiznává. Poté, co dovodil, že ve věci je pasivně legitimována Česká republika a že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, soud prvního stupně dospěl k závěru, že manželé P., i když byli "evidováni jako vlastníci předmětných nemovitostí" až do dne 27.8.2009, pozbyli své vlastnictví rozhodnutím katastrálního úřadu o vkladu vlastnického práva ve prospěch žalobkyně již ke dni 17.8.2009. Vzhledem k tomu, že "konstitutivní účinky rozhodnutí o zřízení zástavního práva" nastaly teprve dnem 25.8.2009, zástavní právo již v této době nemohlo vzniknout, neboť v době, kdy byl podán návrh na záznam zástavního práva zřizovaného rozhodnutím katastrálního úřadu, již byla vlastnicí nemovitostí žalobkyně. K odvolání účastnic (odvolání žalobkyně směřovalo pouze do výroku rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení) Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 21.12.2010 č.j. 15 Co 717/2010-112 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Poté, co dovodil, že ve věci je pasivně legitimována Česká republika a že odvolání podané Finančním úřadem v Ledči nad Sázavou představuje jednání za Českou republiku, odvolací soud dospěl k právnímu názoru, že "v případě převodu vlastnického práva na základě smlouvy zůstává převodce až do pravomocného rozhodnutí o povolení vkladu vlastníkem převáděných nemovitostí", neboť "jeho právo zaniká až právní mocí rozhodnutí o povolení vkladu a až tehdy se vlastníkem stává, byť s účinky ke dni doručení návrhu na vklad katastrálnímu úřadu, nabyvatel"; vzhledem k tomu, že zástavní právo na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu vzniká dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, může zástavní právo vzniknout jen tehdy, jestliže v den, kdy rozhodnutí o zřízení zástavního práva nabylo právní moci, byly nemovitosti vlastnictvím daňového dlužníka. Protože ke dni 25.8.2009, kdy nabylo právní moci rozhodnutí Finančn