21 Cdo 2217/2020 – Nejvyšší soud

21 Cdo 2217/2020-321 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobců a) J. O., narozené dne XY, bytem XY, a b) J. K., narozeného dne XY, bytem XY, obou zastoupených Mgr. Danielou Hnídkovou, advokátkou se sídlem v Jablonci nad Nisou, Podhorská č. 434/6, proti žalované České republice – Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou v Jablonci nad Nisou, Mírové náměstí č. 494/5, za niž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v Praze 2 – Novém Městě, Rašínovo nábřeží č. 390/42, o doplatky platu a víceúčelových paušálních náhrad výdajů, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 16 C 200/2014, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. února 2020 č. j. 29 Co 156/2019-306, takto: Rozsudek krajského soudu v části výroku I, v níž byl rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 20. února 2019 č. j. 16 C 200/2014-264, opravený usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 14. května 2019 č. j. 16 C 200/2014-279, potvrzen v částech výroků III a IV, jimiž byla žaloba zamítnuta co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni a) 6 741,54 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 11. 1. 2015 do zaplacení a co do povinnosti žalované zaplatit žalobci b) 6 833 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 11. 1. 2015 do zaplacení, a ve výroku V o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, a ve výroku II o náhradě nákladů odvolacího řízení, a rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 20. února 2019 č. j. 16 C 200/2014-264, opravený usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 14. května 2019 č. j. 16 C 200/2014-279, v částech výroků III a IV, jimiž byla žaloba zamítnuta co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni a) 6 741,54 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 11. 1. 2015 do zaplacení a co do povinnosti žalované zaplatit žalobci b) 6 833 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 11. 1. 2015 do zaplacení, a ve výroku V o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Liberci k dalšímu řízení; v dalším se dovolání žalobců zamítá. Odůvodnění: Žalobci se žalobou podanou u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou dne 7. 2. 2014 domáhali, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit každému z nich 91 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 11. 2. 2011 do zaplacení. Žalobu zdůvodnili tím, že v důsledku změn zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, provedených zákonem č. 425/2010 Sb., došlo k neústavním platovým restrikcím vůči soudcům, a to stanovením platové základny soudců na rok 2011 ve výši 54 005 Kč, snížením náhrady výdajů v důsledku takto stanovené platové základny soudců na rok 2011 na částku 3 000 Kč a trvalým snížením relace výše patové základny vůči průměrné nominální měsíční mzdě fyzických osob v nepodnikatelské sféře z 3násobku na 2,5násobek. Žalobci, kteří jsou soudci Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, se tedy domáhali „rozdílu na platu a víceúčelových paušálních náhradách za leden až březen 2011, které jim byly v důsledku platových restrikcí ze strany státu vyplaceny zaměstnavatelem v nižší výši, než na kterou mají nárok“. Tento nárok je tedy představován rozdílem mezi platem a náhradou výdajů, jejichž výše se odvíjí od ústavně konformního „trojnásobku“ průměrné mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře, a platem a náhradou výdajů, jež byly soudcům vyplaceny. Žalobci přitom „považují za rozhodné údaje o průměrné mzdě fyzických osob v nepodnikatelské sféře podle údajů ‚na přepočtené počty‘, tedy podle údajů uvedených v příloze 1b k publikaci ČSÚ č. w-3106-10, zveřejněné dne 29. 12. 2010 (za rok 2009 tedy ve výši 24 432 Kč) a v příloze 1b k publikaci ČSÚ č. e-3106-11 zveřejněné dne 29. 12. 2011 (za rok 2010 tedy ve výši 24 265 Kč)“; z této částky vychází platová základna a představuje částku 73 296 Kč. Za leden, únor a březen 2011 vyplatila žalovaná každému žalobci plat ve výši 81 600 Kč hrubého a víceúčelovou paušální náhradu výdajů za každý měsíc ve výši 3 000 Kč „se splatností u obojího 10. 2. 2011, resp. 10. 3. 2011, resp. 10. 4. 2011“. Správně měl měsíční plat každého ze žalobců činit 111 000 Kč a náhrada výdajů 4 100 Kč měsíčně; rozdíl na platu za každý uvedený měsíc tedy činí u každého žalobce 29 400 Kč a rozdíl v náhradě výdajů 1 100 Kč. Podáním doručeným soudu dne 9. 5. 2014 žalobci se souhlasem Okresního soudu v Liberci, jemuž byla věc usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 24. 4. 2014 č. j. 30 Nc 712/2014-109 přikázána k projednání a rozhodnutí, rozšířili žalobu o nároky na zaplacení doplatku platu a náhrad výdajů za měsíce duben až prosinec 2011, jehož výše činí u každého žalobce 274 500 Kč se zákonnými úroky z prodlení. Podáním doručeným soudu dne 10. 2. 2015 pak žalobci se souhlasem soudu opět rozšířili žalobu, a to o nároky na zaplacení doplatku platů a náhrad výdajů za měsíce leden až prosinec 2012, každý ve výši 295 800 Kč se zákonnými úroky z prodlení. Před zahájením jednání konaného dne 10. 1. 2018 žalobci vzali žalobu částečně zpět „v nároku na dorovnání svého platu do ústavně konformního trojnásobku“, každý co do 504 492 Kč s úroky z prodlení. Nadále „předmětem řízení ponechali pouze nárok na dorovnání platové základny určené podle průměrné nominální mzdy fyzických osob na přepočtené počty s přihlédnutím k délce pracovních úvazků a víceúčelových náhrad“, každý z nich tedy nadále požadoval zaplacení 157 308 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež specifikovali. Podáním doručeným soudu dne 30. 1. 2018 vzali žalobci žalobu částečně zpět „co do doplatků platu a náhrad v důsledku špatně zvolené platové základny za rok 2011“, a to žalobkyně a) co do 45 186 Kč a žalobce b) co do 43 922 Kč. Podáním doručeným soudu dne 30. 1. 2018 (upřesněným podáním doručeným soudu dne 10. 12. 2018) pak žalobci se souhlasem soudu změnili žalobu ohledně nároku na doplatky platů za období leden až prosinec 2012 tak, že žalobkyně a) se domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 68 477 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež specifikovala, a žalobce b) se domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 67 981 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež specifikoval, a rozšířili žalobu o nároky na zaplacení doplatku platů a náhrad za období leden 2013 až prosinec 2014, a to tak, že žalobkyně a) se domáhala zaplacení dalších 153 685,54 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částek a za dobu, jež specifikovala, a žalobce b) dalších 154 437,31 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částek a za dobu, jež specifikoval. Žalovaná namítala, že nároky uplatněné v žalobě neuznává a že částky doplatků nárokované žalobci za rok 2011 jim byly již doplaceny, a to žalobkyni a) ve výši 45 186 Kč a žalobci b) ve výši 43 922 Kč, a vznesla námitku promlčení „nároků“ uplatňovaných formou rozšíření žaloby podaného u soudu dne 30. 1. 2018 za roky 2012, 2013 a 2014. Žalovaná má za to, že plat žalobců byl stanoven v souladu s tehdy platnými právními předpisy, a odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 20/15, z něhož vyplývá, že retroaktivita nové úpravy na předchozí období není přípustná a že závěry týkající se právních účinků derogačního nálezu sp. zn. Pl. ÚS 28/13 pro období roku 2014 lze vztáhnout též na nároky založené v letech 2011 a 2012, neboť obě posuzovaná období se liší pouze v zákonem původně stanovené výši tzv. násobku (2,5násobek, resp. 2,75násobek), nikoliv v rozhodných aspektech, které byly určující pro závěry Ústavního soudu o nepřípustnosti zpětného doplacení platu vzhledem ke sníženému koeficientu. Okresní soud v Liberci – poté, co usnesením ze dne 3. 10. 2018 č. j. 16 C 200/2014-225 zastavil řízení vůči žalobkyni a) co do 549 678 Kč se zákonným úrokem z prodlení a vůči žalobci b) co do 548 414 Kč se zákonným úrokem z prodlení z důvodu zpětvzetí žaloby v této části – rozsudkem ze dne 20. 2. 2019 č. j. 16 C 200/2014-264 opraveným usnesením ze dne 14. 5. 2019 č. j. 16 C 200/2014-279 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni a) 68 477 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež specifikoval, a žalobci b) 67 981 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež specifikoval, co do částky 153 685,54 Kč s příslušenstvím u žalobkyně a) a co do částky 154 437,31 Kč s příslušenstvím u žalobce b) žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Na základě zjištění, že „mezi účastníky nebylo sporu o tom, že plat byl splatný do 10. dne následujícího měsíce“, dovodil, že „promlčecí doba běží od splatnosti každé jednotlivé měsíční náhrady platu nebo mzdy, tedy od 11. dne každého jednotlivého nároku na vyplacení platu a k tomu náležející náhrady“. Soud prvního stupně uzavřel, že vzhledem k tomu, že nárok na zaplacení „doplatků platů a jejich náhrad“ za rok 2012 byl ža