21 Cdo 2226/2009 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2226/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 11. 2010 Spisová značka:21 Cdo 2226/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.2226.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Konkurs Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů Dotčené předpisy:§ 110a předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 30.06.2005 § 110b odst. 2 a 3 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 30.06.2005 § 249 odst. 1 a 2 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 30.06.2005 § 243b odst. 5 věta druhá o. s. ř. ve znění do 30.06.2009 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 12. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2226/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce JOSEF SEIBEL, s.r.o. se sídlem v Hrušovanech u Brna, Jiřího z Poděbrad č. 26, IČO 26967421, zastoupeného Mgr. Michalem Novákem, advokátem se sídlem v Olomouci, Fibichova č. 1141/2, proti žalovanému JUDr. M. K., jako správci konkursní podstaty úpadce ROMIKA INDUSTRIES, a.s. se sídlem v Brně, Mezírka č. 775/1, IČO 25522345, zastoupenému JUDr. Ing. Janem Vavřinou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí č. 24, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55 Cm 51/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. prosince 2008 č.j. 1 Cmo 163/2008-96, takto: I. Řízení o dovolání žalovaného se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Brně dne 8.6.2006 domáhal, aby bylo určeno, že má "v konkursním řízení vedeném Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 31 K 25/2005" za úpadcem "pohledávku ve výši 934.067,- Kč jako pohledávku II. třídy". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že zaměstnanci úpadce před skončením pracovního poměru u úpadce požádali v souladu s ustanovením § 110a zákoníku práce dne 4.5.2005 žalobce jako svého nového zaměstnavatele o poskytnutí dovolené, na kterou jim vznikl nárok u úpadce, a že žalobce uzavřel o tom s úpadcem dne 5.5.2005 dohodu, v níž se úpadce zavázal zaplatit žalobci za poskytnutých celkem 797,5 kalendářních dnů dovolené jeho bývalým zaměstnancům celkem 934.067,- Kč. Poté, co byl na majetek úpadce prohlášen konkurs, žalobce přihláškou ze dne 9.12.2006, doplněnou podáním ze dne 24.2.2006, svoji pohledávku přihlásil "do konkursního řízení", žalovaný však pohledávku popřel. Žalobce se proto domáhá určení pravosti své pohledávky. Žalovaný potvrdil, že na majetek úpadce byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8.6.2005 č.j. 31 K 25/2005-135 prohlášen konkurs a že žalobce předmětnou pohledávku přihlásil do konkursu (pohledávka je evidována jako "přihlášená pohledávka č. 367"). Žalovaný pohledávku při zvláštním přezkumném jednání, konaném dne 5.5.2006, popřel; má za to, že žádost zaměstnanců úpadce nebyla podána v rozporu s ustanovením § 110a zákoníku práce "nejpozději před skončením pracovního poměru u dosavadního zaměstnavatele", ale až v den skončení pracovního poměru, a nebyla zaměstnanci ani podepsána, že žalobce převzal ode dne 5.5.2005 "veškerou podnikatelskou činnost" úpadce, včetně jeho zaměstnanců, a dohoda o úhradě vyplacené náhrady mzdy za dovolenou ze dne 5.5.2005 je neplatná, neboť svým obsahem obchází zákon a příčí se dobrým mravům, a že dohoda ze dne 5.5.2005 je ve smyslu ustanovení § 15 odst.1 písm.d) zákona č. 328/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) neúčinným právním úkonem, neboť "se jedná o úkon provedený dlužníkem v posledních šesti měsících před podáním návrhu na prohlášení konkursu, kterým na sebe přejímá svému majetku nepřiměřené závazky". Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 13.5.2008 č.j. 55 Cm 51/2006-70 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poté, co dovodil, že žalobce podal žalobu ve lhůtě uvedené v ustanovení § 23 odst.4 zákona č. 328/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), vzal z provedených důkazů za prokázané, že výroba obuvi, dosud provozovaná úpadcem, na základě dohod uzavřených se žalobcem přešla, včetně "prostor, ve kterých k této výrobě docházelo, zaměstnanců, kteří tuto výrobu realizovali, a zařízení a vybavení, na kterém k této výrobě docházelo", na žalobce, který vznikl (byl zapsán do obchodního rejstříku) dne 4.5.2005, a dovodil, že tím ve smyslu ustanovení § 249 odst.2 zákoníku práce došlo "k převodu úkolů nebo činností" úpadce jako zaměstnavatele na žalobce jako přejímajícího zaměstnavatele. Protože žalobce vstoupil "do povinností zaměstnavatele ve vztahu k zaměstnancům podniku", nemůže mít za úpadcem spornou pohledávku. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 3.12.2008 č.j. 1 Cmo 163/2008-96 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že došlo - jak dovodil také soud prvního stupně - "k převodu podnikatelské činnosti úpadce na žalobce"; k přechodu činnosti jednoho zaměstnavatele může na zaměstnavatele druhého podle odvolacího soudu dojít "nejen smlouvou o prodeji podniku, ale i smlouvami jinými", a o přechodu z úpadce na žalobce svědčí "soubor smluv uzavřených mezi žalobcem a úpadcem o nájmu movitých věcí, které tvořily stroje a zařízení úpadce a soubor výpočetní a kancelářské techniky úpadce, smlouva o nájmu programového vybavení používaného pro provozní počítačový program v provozovně úpadce, dohoda o ukončení nájmu nemovitostí k provozování podnikání úpadce, dohody o úhradě vyplacené náhrady mzdy za dovolenou, dohody mezi úpadcem a jeho zaměstnanci o ukončení pracovních poměrů a pracovní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a původními zaměstnanci úpadce", a součástí tohoto souboru smluv je též dohoda o úhradě vyplacené náhrady mzdy za dovolenou nebo její části. I když došlo ve smyslu ustanovení § 249 odst.2 zákoníku práce k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů z úpadce (jako dosavadního zaměstnavatele) na žalobce (jako přejímajícího zaměstnavatele) a i když přejímající zaměstnavatel vstupuje do práv a povinností vůči zaměstnancům dosavadního zaměstnavatele, které měl "dosavadní zaměstnavatel v existujících pracovněprávních vztazích", není tím "znemožněn vznik pohledávky z dohody o úhradě vyplacené náhrady mzdy za dovolenou". Podle názoru odvolacího soudu se změnou zaměstnání ve smyslu ustanovení § 110b zákoníku práce rozumí "skončení pracovního poměru u dosavadního zaměstnavatele a nástup zaměstnance do nového pracovního poměru u jiného zaměstnavatele i v souvislosti s převodem zaměstnavatele nebo části zaměstnavatele nebo s převodem úkolů nebo činnosti zaměstnavatele anebo jejich částí, byť k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů by došlo i v případě, pokud by pracovní poměry nebyly u úpadce skončeny a u žalobce navázány". Smyslem a účelem dohody zúčastněných zaměstnavatelů na úhradě vyplacené náhrady mzdy za dovolenou je totiž "možnost, aby zaměstnanec vyčerpal dovolenou, na kterou mu vznikl anebo vznikne nárok jak u zaměstnavatele dosavadního, tak u zaměstnavatele přejímajícího, tedy bez ohledu na zaměstnavatele dosavadního, což umožňuje čerpat dovolenou tak, aby byl zajištěn maximálně odpočinek a regenerace zaměstnance pro další plnění pracovních povinností", a "zúčastnění zaměstnavatelé se podílí na vyplacených náhradách mzdy za dovolenou v takovém rozsahu, v jakém vznikl zaměstnancům nárok na dovolenou u každého zaměstnavatele". Odvolací soud uzavřel, že "udělením dovolené zaměstnancům, na níž vznikl nárok u úpadce, a vyplacením náhrady mzdy" vznikl žalobci "smluvní nárok na úhradu vyplacené náhrady mzdy" vůči úpadci a že proto žalobce má za úpadcem spornou pohledávku. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že ustanovení § 249 odst.2 zákoníku práce je "speciálním ve vztahu k ustanovení § 110a zákoníku práce" a že proto ustanovení § 110a zákoníku práce "lze aplikovat jen v případech, kdy nedojde k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů v plném rozsahu na přejímajícího zaměstnavatele podle ustanovení § 249 odst.2 zákoníku práce"; přechází-li totiž na přejímajícího zaměstnavatele povinnost poskytnout zaměstnanci dovolenou, na niž mu vznikl nárok u dosavadního zaměstnavatele, dohoda o úhradě vyplacené náhrady z