21 Cdo 2473/2016 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2473/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:2. 11. 2016 Spisová značka:21 Cdo 2473/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.2473.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dědické řízení Zastoupení Opatrovník Dotčené předpisy:§ 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 20 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 29 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 32 odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 36 odst. 1 předpisu č. 94/1963Sb. ve znění do 31.12.2011 § 37 předpisu č. 94/1963Sb. ve znění do 31.12.2011 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:20. 1. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2473/2016 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala ve věci dědictví po O. Z., zemřelém dne 13. února 2011, za účasti nezletilého V. Z., zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická č. 1659/4, o žalobě pro zmatečnost podané V. Z. proti usnesení Okresního soudu v Jeseníku ze dne 30. května 2012, č. j. 13 D 89/2011-225, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 6 C 22/2012, o dovolání V. Z. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. července 2013, č. j. 10 Co 250/2013-47, takto: Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Jeseníku ze dne 16. ledna 2013, č. j. 6 C 22/2012-23, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Jeseníku k dalšímu řízení. Odůvodnění: V řízení o dědictví po O. Z., zemřelém dne 13.2.2011, Okresní soud v Jeseníku usnesením ze dne 30.5.2012, č.j. 13 D 89/2011-225, určil obvyklou cenu majetku zůstavitele částkou 1,652.205,- Kč, výši dluhů 4,612.411,- Kč a výši předlužení dědictví částkou 2,960.206,- Kč a potvrdil, že celé dědictví „nabyl V. Z., s tím, že do výše nabytého dědictví odpovídá za dluhy dědické“. Proti tomuto usnesení podal V. Z. u Okresního soudu v Jeseníku dne 2.8.2012 žalobu pro zmatečnost, doplněnou při jednání dne 7.1.2013, kterou se domáhal zrušení usnesení Okresního soudu v Jeseníku ze dne 30.5.2012, č.j. 13 D 89/2011-225, protože „nebyl v řízení řádně zastoupen“. Žalobu odůvodnil zejména tím, že „je jediným dědicem po O. Z.“, že „dědictví je předlužené“, že „byl v řízení zastoupen svou matkou L. K., zákonnou zástupkyní“, která za něj „učinila úkony, kterými pro něj přijala dědictví a vzdala se i práva na odvolání“, že jej však „nemohla v řízení o dědictví zastupovat“, neboť „předmětem dědictví jsou i nemovitosti, jejichž spoluvlastníkem ve výši podílu 1/2 je i L. K.“, a z tohoto důvodu „vyvstal konflikt zájmů mezi V. Z. a jeho matkou“, když „dítě nechtělo dědictví přijmout, neboť bylo předluženo“, zatímco matka si chtěla přijetím dědictví pro syna zachovat „možnost dispozice s nemovitostmi“. V. Z. dále namítl, že „L. K. potřebovala k hmotněprávnímu úkonu - přijetí dědictví souhlas opatrovnického soudu“, který však „nebyl dán“, a proto jej „nemohla řádně zastupovat a přijmout dědictví“, a že uvedené skutečnosti byly známy notářce - soudní komisařce, která však „neučinila ničeho k ochraně zájmů nezletilého“. Okresní soud v Jeseníku usnesením ze dne 16.1.2013, č.j. 6 C 22/2012-23, zamítl „žalobu, kterou se nezletilý V. Z. domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo usnesení Okresního soudu v Jeseníku ze dne 30.5.2012, č.j. 13 D 89/2011-225, zrušeno“ a rozhodl, že „žádný z účastníku nemá právo na náhradu nákladů řízení“. Na základě zjištění, že celé dědictví - mimo další i spoluvlastnický podíl jedné poloviny nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště Jeseník, na LV číslo 1174 pro obec Z. H. a katastrální území Z. H. v J., se stejným podílem na všech součástech a příslušenství „nabyl nezletilý V. Z.“, který byl „jediným zákonným dědicem zůstavitele“, že „druhým rovnodílným podílovým spoluvlastníkem předmětných nemovitostí je matka nezletilého“ a tito „v nemovitosti bydlí“, že „v řízení o projednání dědictví byl nezletilý zastoupen svou matkou“, která „jménem nezletilého dědictví po zůstaviteli po řádném poučení soudní komisařkou neodmítla“, a že „již v době předběžného šetření bylo matce známo, že zůstavitel zanechal rozsáhlé dluhy“, soud prvního stupně dospěl k závěru, že uplatněný důvod zmatečnosti „naplněn nebyl“, neboť dovodil, že „nezletilý neměl procesní způsobilost, a proto musel být v řízení zastoupen“, že „zákonným zástupcem nezletilého byla v řízení o projednání dědictví jeho matka“, že „jejich zájmy v kolizi z důvodu spoluvlastnictví nebyly“ a „souhlas opatrovnického soudu k přijetí dědictví matkou za nezletilého se nevyžaduje“, a tedy že „nezletilý byl v řízení o projednání dědictví po zemřelém otci zastoupen řádně“. K odvolání V. Z. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31.7.2013, č.j. 10 Co 250/2013-47, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že „žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení“. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně a poté, co dovodil, že v případě zastoupení V. Z., který byl jediným zjištěným dědicem, jeho matkou „nenastala žádná kolize zájmů mezi nimi“, neboť „matka nezletilého nebyla dědicem po zůstaviteli a ani účastníkem dědického řízení“ a „v souvislosti s dědickým řízením jí žádná práva a povinnosti nevznikly“, že tam, kde se dědictví vypořádává rozhodnutím podle ustanovení § 175q odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, „nelze uvažovat o možnosti střetu mezi zájmy nezletilého dítěte a jeho matkou, která ani není dědicem“, že „kolize nemohla nastat ani z důvodu, že matka je spoluvlastnicí v rozsahu jedné poloviny nemovitostí, které jsou předmětem dědictví“, neboť „na jejím postavení jako podílové spoluvlastnice nemovitostí nemůže ničeho změnit, že dědic nabyl polovinu předmětných nemovitostí“, a že prohlášení zákonného zástupce nezletilého dědice o neodmítnutí dědictví „soud nemusí schvalovat“, neboť „účinky prohlášení dědice, že dědictví neodmítá, nejsou závislé jen na jeho prohlášení“, se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že „rozhodnutí o dědictví netrpí vytýkanou zmatečnostní vadou“ a dědický soud „zcela správně jednal v řízení s matkou nezletilého dědice“. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal V. Z. dovolání. Odvolacímu soudu vytýká, že vycházel-li ze závěru, že nebyla-li matka účastníkem dědického řízení, nemohla být v kolizi se žalobcem, „hodnotí kolizi mezi zástupcem a zastoupeným zcela formálním způsobem“, ačkoliv jde o „konflikt zájmů dvou osob, které se potkaly ve zcela jiném vztahu, než je vztah účastníků v dědickém řízení“, že i úvaha ohledně nabytí spoluvlastnického podílu V. Z. na nemovitosti „je zjevně formálního charakteru“, přestože „matka - spoluvlastnice nemovitosti získává kontrolu nad dalším podílem na nemovitosti“, a to „fakticky vylučující svého nezletilého syna z rozhodování o nemovitosti“. Podle dovolatele musí být nezletilá osoba zastoupena a zástupcem nezletilého jsou ze zákona rodiče (případně rodič), kteří však dle zákona o rodině nezletilého nemůžou zastoupit v případě „pravděpodobnosti kolize zájmů“, jež v projednávané věci nastala tím, že „předmětem dědictví byly i nemovitosti, jejichž spoluvlastníkem ve výši podílu 1/2 je i L. K. - matka dovolatele“, která tak „mohla mít protichůdné zájmy z hlediska spoluvlastnického vztahu k předmětným nemovitostem se zájmy nezletilého dítěte“, a proto namítá, že „netřeba zkoumat, zda zde existuje skutečná kolize“, a odvolacímu soudu vytýká, že „nečinil vůbec žádného zkoumání pravděpodobnosti kolize“, čímž „porušil nejen právo na jeho řádné zastoupení, ale také jeho právo na spravedlivý proces, a odepřel mu možnost hájit svá práva“. Dovolatel má dále za to, že - bez ohledu na kolizi zájmů - matka „nemohla sama jednat za účastníka bez dalšího, tedy přijmout dědictví, ani jej odmítnout“, když „k platnosti takového úkonu matky by byl nutný souhlas opatrovnického soudu“ dle ustanovení § 28 občanského zákoníku, neboť přijetí nebo odmítnutí dědictví „je bezpochyby podstatnou záležitostí týkající se nakládání s majetkem nezletilého“. Vzhledem k tomu, že „je zde dána pravděpodobnost střetu zájmů mezi rodičem a dítětem na základně ustanovení § 37 odst. 1 zákona o rodině“, je dle dovolatele dán závěr, že zájmy takového rodiče jsou „z hlediska ustanovení § 32 odst. 2 občanského soudního řádu v rozporu se zájmy zastoupeného“, a proto navrhuje, aby dovolací soud „zrušil napadené usnesení“ a „vrátil věc soudu prvního stupně k novému rozhodnutí“. Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 26.2.2014, č.j. 21 Cdo 4215/2013-86, dovolání V. Z. proti usnesení odvolacího soudu odmítl. Dovolací s