21 Cdo 2480/2015 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2480/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 4. 2016 Spisová značka:21 Cdo 2480/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.2480.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odvolání Organizační složka státu Pracovní poměr Dotčené předpisy:§ 33 odst. 3 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.07.2013 § 33 odst. 4 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.07.2013 § 73 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.07.2013 § 73a odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.07.2013 § 9 odst. 1 písm. b) předpisu č. 181/2007Sb. ve znění do 31.12.2014 § 3 odst. 2 předpisu č. 181/2007Sb. ve znění do 31.12.2014 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:7. 7. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2480/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce Mgr. D. H., zastoupeného JUDr. Michalem Pacovským, advokátem se sídlem v Praze 2 - Vinohradech, Čelakovského sady č. 433/10, proti žalované České republice – Ústavu pro studium totalitních režimů v Praze 3 - Žižkově, Siwiecova č. 2428/2, IČO 75112779, zastoupené Mgr. Evou Zenklovou, advokátkou se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Vodičkova č. 791/39, o neplatnost odvolání z pracovního místa a o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 17 C 122/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2015 č. j. 62 Co 410/2014-149, takto: Dovolání žalobce se zamítá. Odůvodnění: Dopisem ze dne 10. 4. 2013 sdělila předsedkyně Rady Ústavu pro studium totalitních režimů žalobci, že jej Rada odvolává z funkce ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů dnem 10. 4. 2013. Dopisem ze dne 12. 4. 2013 žalovaná sdělila žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 73a odst. 2 a § 52 písm. c) zákoníku práce, neboť žalobce byl dnem 10. 4. 2013 odvolán z funkce ředitele žalované a žalovaná nemá pro žalobce vhodnou práci, která by odpovídala jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 3 dne 16. 5. 2013 domáhal, aby bylo určeno, že uvedené odvolání žalobce z pracovního místa a výpověď z pracovního poměru jsou neplatné. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že byl na místo ředitele žalované jmenován rozhodnutím Rady Ústavu pro studium totalitních režimů (dále též jen „Rada“) ze dne 12. 8. 2010 na dobu určitou od 16. 8. 2010 do 15. 8. 2015, že jeho odvolání z tohoto pracovního místa je neplatným právním úkonem, neboť pro odvolání žalobce hlasovalo 5 z 6 členů Rady, avšak 3 z těchto 5 členů nebyli do své funkce platně zvoleni, jelikož byli v době zvolení stále ještě členy politických stran, a nemohli proto platně hlasovat, že i v případě, kdy by tito členové byli zvoleni platně, je odvolání žalobce neplatné pro „absenci uvedení relevantního důvodu odvolání“, že odvolání, k němuž nebyly dány „věcné důvody“, má charakter politického rozhodnutí, které je v rozporu se zákonem č. 181/2007 Sb., a že, i kdyby bylo odvolání žalobce platné, pracovní poměr byl rozvázán neplatně, neboť v okamžiku odvolání žalobce z pracovního místa bylo u žalované neobsazeno více pracovních míst, zejména místo mluvčího žalované, pro jehož obsazení měl žalobce odpovídající kvalifikaci, avšak žalovaná mu toto místo v rozporu s ustanovením § 73a odst. 2 zákoníku práce nenabídla. Žalovaná zejména namítala, že ve věci neplatnosti hlasování Rady není pasivně legitimována, neboť volba členů Rady je zcela v kompetenci Senátu Parlamentu České republiky, že odvolání žalobce nemůže být napadáno žalobou na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, neboť se nejedná o pracovněprávní úkon, kterým by byl rozvázán pracovní poměr žalobce u žalované, a že zákonné podmínky pro odvolání žalobce z funkce ředitele žalované byly splněny, neboť ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů lze odvolat z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu. Uvedla, že ke dni 11. 4. 2013 u žalované nebyla „jediná pracovní pozice“, která by odpovídala zdravotnímu stavu a kvalifikaci žalobce, a že „pozice tiskového mluvčího“ byla na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 11. 4. 2013 obsazena Mgr. P. R. Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 2. 5. 2014 č. j. 17 C 122/2013-86 opraveným usnesením ze dne 17. 10. 2014 č. j. 17 C 122/2013-127 vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 48 044 Kč k rukám advokáta JUDr. Michala Pacovského. Uvedl, že pravomoc jmenovat a odvolávat ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů náleží Radě na základě ustanovení § 9 odst. 1 písm. b) zákona č. 181/2007 Sb. a že toto rozhodnutí musí být přijato v souladu s jednacím řádem Rady, a dovodil, že usnesení o odvolání žalobce z funkce ředitele žalované bylo přijato dne 10. 4. 2013 na jednání Rady v přítomnosti 6 „radních“ nadpoloviční většinou všech členů (5 pro, 1 proti), aniž byl dodržen jednací řád Rady, v němž je (mimo jiné) uvedeno, že návrh programu jednání zašle předseda Rady všem jejím členům, a to zpravidla 7 dní před jednáním Rady (čl. 4.4), že pozvánka na jednání Rady obsahuje údaje o době konání, místě konání, času jednání a pořadu jednání (čl. 4.5) a že na jednání Rady může být jednáno jenom o věcech, které byly zařazeny do schváleného programu jednání (čl. 5.7.). Na základě zjištění, že o odvolání žalobce bylo rozhodnuto již několik dní před jednáním Rady, že 5 členů Rady podklady pro jednání diskutovalo mezi sebou a sepisovalo tiskové prohlášení, že se uskutečnily schůzky s novou (dne 10. 4. 2013 „zvolenou“) ředitelkou žalované, která byla představena „vybraným členům Rady“ v restauraci, a že „šestá radní“, MUDr. N. K., žádné takové informace neměla a „nic s ní projednáváno nebylo“, dospěl soud prvního stupně k závěru, že k odvolání žalobce z funkce ředitele žalované došlo proto, že si Rada „atrahovala pravomoci, které jí zákon nesvěřuje“ (úkolování ředitele, požadování „právně nemožných řešení“, zasahování do personálních pravomocí ředitele) a které navíc vykonávala způsobem, jímž došlo k porušení práva MUDr. N. K. na řádný výkon funkce člena Rady, a že proto odvolání žalobce z funkce ředitele bylo „výrazem zneužití práva takové intenzity, že je na místě vyslovit neplatnost tohoto aktu“. Z toho, že odvolání bylo shledáno neplatným, dovodil i neplatnost výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 73a odst. 2 zákoníku práce. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 1. 2015 č. j. 62 Co 410/2014-149 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba na určení neplatnosti odvolání žalobce z funkce ředitele dne 10. 4. 2013 zamítá, a rozhodl, že ve výrocích o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a o nákladech řízení se rozsudek zrušuje a věc se v uvedeném rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Poté, co dovodil, že je dán naléhavý právní zájem žalobce na určení neplatnosti odvolání z funkce ředitele žalované a že soudu nepřísluší přezkoumávat platnost usnesení Senátu Parlamentu České republiky o zvolení členů Rady, dospěl k závěru, že k odvolání žalobce nedošlo v rozporu s jednacím řádem Rady, neboť tento bod byl na program jednání zařazen v souladu s čl. 5.7 jednacího řádu v úvodu jednání, k němuž byli všichni členové Rady řádně pozváni, a Rada tak dne 10. 4. 2013 jednala podle řádně schváleného programu, a že Rada, která ředitele žalované jmenuje, ho může odvolat kdykoli bez uvedení důvodu, aniž by bylo významné, zda ředitel řádně plní své úkoly. Odvolací soud zdůraznil, že mezi účastníky jde o soukromoprávní (pracovněprávní) vztah a nikoliv o vztah veřejnoprávní, a uvedl, že, i když je rozhodnutí Rady o odvolání žalobce z funkce rozhodnutím „politickým“, soud při posuzování platnosti tohoto úkonu nehodnotí důvody, které Radu k tomuto rozhodnutí vedly, ale zabývá se pouze tím, zda k odvolání a následnému rozvázání pracovního poměru výpovědí došlo platně podle zákoníku práce a podle zákona č. 181/2007 Sb. Uzavřel, že odvolání žalobce z funkce ředitele žalované je platným právním úkonem, neboť nedošlo k porušení zákona č. 181/2007 Sb., ani jednacího řádu Rady, a že otázkou platnosti výpovědi z pracovního poměru je nutné se v řízení dále zabývat, a to z hlediska ustanovení § 50 zákoníku práce a především z hlediska splnění nabídkové povinnosti ve smyslu ustanovení § 73a odst. 2 zákoníku práce. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že účelem zákona č. 181/2007 Sb. je politická nezávislost Ústavu pro studium totalitních režimů, který je – jak vyplývá z důvodové zprávy k tomuto