21 Cdo 2576/2019 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2576/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 1. 2020 Spisová značka:21 Cdo 2576/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.2576.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vlastnictví Zástavní právo Vady řízení Dotčené předpisy:§ 1114 o. z. § 1343 odst. 1 o. z. § 161 odst. 2 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 § 1316 o. z. § 242 odst. 3 o. s. ř. § 157 odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 4. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2576/2019-71 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce P. H., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Lubošem Kunou, advokátem se sídlem v Praze 4 – Nusle, Táborská č. 65/29 proti žalované ACTIVE MONEY a. s. se sídlem v Ostravě, Moravské Ostravě, Čs. legií č. 885/11, IČO 27825612, zastoupené JUDr. Danielem Vidunou, advokátem se sídlem v Praze 1, Palackého č. 715/15, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem a právem zákazu zcizení a zatížení, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 3 C 233/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. března 2019, č. j. 22 Co 35/2019-51, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu Praha – západ ze dne 24. října 2018, č. j. 3 C 233/2018-35, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Praha – západ k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu Praha – západ dne 29. 6. 2018 domáhal určení, že zástavní právo ani právo odpovídající zákazu zcizení a zatížení zatěžující spoluvlastnický podíl o velikosti ideální jedné poloviny pozemků p. č. XY a p. č. XY, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. XY, v katastrálním území XY, jimiž mají být zajištěny pohledávky žalované za společností N. ze smlouvy o zápůjčce ze dne 4. 11. 2016, neexistují. V žalobě uvedl, že v katastru nemovitostí je stále zapsáno rovné podílové spoluvlastnictví uvedených nemovitostí žalobce a společnosti N., byť podle rozsudku Okresního soudu Praha – západ, č. j. 15 C 80/2015-112 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. 21 Co 150/2017-218, které jsou v právní moci od 1. 8. 2017, bylo podílové spoluvlastnictví zrušeno a oba pozemky včetně stavby přikázány do jeho výlučného vlastnictví. Návrh na vklad vlastnického práva podle uvedených rozhodnutí byl podán dne 13. 9. 2017, řízení o jeho povolení je vedeno pod číslem V-12232/2017-210 a je přerušeno. Žalobce je však výlučným vlastníkem podle citovaných rozhodnutí a zápis do katastru nemovitostí bude mít pouze deklaratorní význam. Dále v žalobě uvedl, že rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2018, č. j. 38 C 48/2017-50, který nabyl právní moci dne 30. 5. 2018, byl povolen vklad zástavního práva a práva odpovídajícího zákazu zcizení a zatížení spoluvlastnického podílu po dobu existence zástavního práva ke spoluvlastnickému podílu o velikosti ideální jedné poloviny na pozemcích, výše specifikovaných. Zástavním věřitelem je žalovaná. Uvedenými skutečnostmi tak žalobce dokládá svou aktivní legitimaci v tomto řízení a pasivní legitimaci žalované. Zástavní právo a právo odpovídající zákazu zcizení a zatížení mělo být zřízeno zástavní smlouvou ze dne 4. 11. 2016, kterou se žalovanou jako zástavní dlužník uzavřela společnost N. Řízení o povolení práv ze zástavní smlouvy do katastru nemovitostí bylo zahájeno dne 21. 11. 2016, návrh na vklad však ztratil „po zahájení řízení své účinky“, neboť společnosti N. bylo usnesením Okresního soudu Praha – západ ze dne 1. 12. 2016, č. j. 15 C 80/2015-109, formou předběžného opatření nařízeno, aby se zdržela zatížení svého podílu na uvedených pozemcích. Katastrální úřad rozhodnutím ze dne 20. 4. 2017 návrh na vklad zamítl. Usnesení nařizující předběžné opatření bylo odvolacím soudem potvrzeno a zaniklo podle § 77 odst. 1 písm. c) o. s. ř. až dne 16. 8. 2018, tedy po pravomocném skončení řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Žalobce v žalobě tvrdí, že zástavní právo s právem odpovídajícím zákazu zcizení a zatížení na základě zástavní smlouvy nevzniklo a domáhá se určení jeho neexistence. Naléhavý právní zájem podle § 80 o. s. ř. spatřuje v tom, že je jako jediný vlastník pozemku zápisem věcných práv podle zástavní smlouvy do katastru nemovitostí dotčen a že nápravy lze v soudním řízení dosáhnout rozsudkem určujícím, že neexistují. Žalobce dovozuje, že práva ze zástavní smlouvy nevznikla ze dvou důvodů. Za prvé proto, že zástavní smlouva je neplatná jako zjevné zneužití práva, případně pro rozpor s dobrými mravy a za druhé proto, že vklad byl sice proveden na základě rozhodnutí, avšak jde o rozhodnutí chybné. Zástavní smlouva byla dle názoru žalobce uzavřena účelově, pouze proto, aby se jí ztížilo nebo zmařilo vypořádání spoluvlastnictví. Dne 15. 11. 2016, kdy byl vyhlášen rozsudek o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, se společnost N. dozvěděla, že nebude nadále spoluvlastníkem pozemku, a přesto hned druhý den podepsala zástavní smlouvu, kterou zatížila za účelem zajištění zápůjčky ve výši 3 400 000 Kč právě a jen podíl na pozemku, o který těsně před tím potenciálně přišla. Účelovost a nemravnost zástavní smlouvy spatřuje žalobce i v blízkém vztahu mezi společností N. a žalovanou, když jde o subjekty, které úzce spolupracují, sídlí v jednom domě a osoby, které je ovládají, využívají služeb stejného zástupce. Vše potvrzuje závěr, že důvodem uzavření zástavní smlouvy nebylo zajištění závazku, ale ztížení či zmaření vypořádání spoluvlastnictví k pozemku. Žalobce v žalobě dále uvádí, že vklad práv ze zástavní smlouvy byl povolen rozhodnutím soudu ze dne 10. 4. 2018, když soud konstatoval, že katastrální úřad nepochybil, když návrh na vklad původně zamítl, protože tento návrh tehdy ztratil své účinky. Soud ale rozhodoval v době, kdy podle něj již předběžné opatření netvořilo překážku pro povolení vkladu podle katastrálního zákona. Žalobce však dovozuje, že pokud návrh na vklad ztratil své účinky, pak zánikem předběžného opatření se tyto účinky neobnovily. Kromě jiného soud pominul i skutečnost, že zástavce musí být vlastníkem zástavy nejen při uzavření smlouvy, ale i při podání návrhu na vklad a při vyhlášení soudního rozhodnutí. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, navrhla její zamítnutí. Ve vyjádření uvedla, že předběžné opatření, kterým bylo obchodní společnosti N. uloženo zdržet se všech jednaní směřujících k zatížení jejího spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech, bylo vydáno až dne 1. 12. 2016, tedy téměř měsíc poté, co byla smlouva o zřízení zástavního práva uzavřena. K zatížení podílu na předmětných nemovitostech došlo ve chvíli, kdy společnost N. nebyla ve svém disponování s nimi nijak omezena, a to ani předběžným opatřením, ani rozsudkem o vypořádání podílového spoluvlastnictví. Okresní soud Praha – západ rozsudkem dne 24. 10. 2014, č. j. 3 C 233/2018-35, žalobu zamítl a zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 12. 342 Kč. Vyšel ze zjištění, že zástavní smlouva byla uzavřena dne 4. 11. 2016, tedy ještě předtím, než bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví žalobce a společnosti N. k předmětným nemovitostem a nemovitosti přikázány do výlučného vlastnictví žalobce (rozsudek o zrušení podílového spoluvlastnictví nabyl právní moci dnem 1. 8. 2017). Podle soudu prvního stupně nebylo prokázáno, že by zástavní smlouva byla neplatná, tak jak v žalobě žalobce uváděl. Žalobce poukazoval na zjevné zneužití práva případně rozpor s dobrými mravy, soud prvního stupně však neshledal ani jednu z těchto skutečností, když smlouva byla uzavřena přibližně tři čtvrtě roku předtím, než bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví k nemovitostem a nemovitosti přikázány do výlučného vlastnictví žalobce. Spekulace žalobce o tom, že zástavní smlouva byla ze strany společnosti N. uzavřena účelově, nebyly prokázány. Stejně tak soud prvního stupně neshledal žádný rozpor s dobrými mravy či zneužití práva. Dále poukázal na to, že vklad zástavního práva do katastru nemovitostí byl povolen pravomocným rozhodnutím Krajského soudu v Praze a dovodil, že „sám těžko může toto rozhodnutí zvrátit rozhodnutím jiným. Krajský soud v Praze rozhodoval podle části páté občanského soudního řádu, jeho rozhodnutí je pravomocné a rozhodně není dána pravomoc okresního soudu toto rozhodnutí měnit.“ K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 3. 2019, č. j. 22 Co 35/2019-51, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a zavázal žalobce „zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří