21 Cdo 260/2009 — Nejvyšší soud

21 Cdo 260/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 4. 2010 Spisová značka:21 Cdo 260/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.260.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Právní nástupnictví Dotčené předpisy:§ Část sto sedmnáctá Čl.CXVII bod 2, 3, 4, a 5 předpisu č. 320/2002Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:20. 4. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 260/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně M. K., zastoupené JUDr. Františkem Divišem, advokátem se sídlem v Novém Boru, Sloupská č. 135, proti žalované České republice - Ministerstvu financí v Praze 1, Letenská č. 15, zastoupené JUDr. Alanem Korbelem, advokátem se sídlem v Praze 5, Nám. 14. října č. 3, o neplatnost platového výměru, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 7 C 2147/2001, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 28. června 2004, č.j. 29 Co 7/2003-101, takto: I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 800,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Alana Korbela, advokáta se sídlem v Praze 5, Nám. 14. října č. 3. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala žalobou podanou dne 11.12.2001 proti České republice - Okresnímu úřadu v České Lípě, aby bylo určeno, že platový výměr předaný žalobkyni dne 29.11.2001, účinný od 1.12.2001, je v části týkající se výše osobního příplatku ve výši 500,- Kč měsíčně neplatný. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že pracovala jako kuchařka ve školní jídelně Základní školy generála Svobody v Novém Boru a že dne 29.11.2001 osobně převzala od zaměstnavatele platový výměr, v němž jí bylo sděleno, že se její osobní příplatek snižuje od 1.12.2001 o 500,- Kč oproti předchozímu přiznanému osobnímu příplatku, který činil 1.000,- Kč, aniž by jí bylo vysvětleno, proč k tomuto snížení došlo.Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 16.10.2002, č.j. 7 C 2147/2001-70 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 5.000,- Kč k rukám advokáta JUDr. Oldřicha Filipa. Dospěl k závěru, že "snížení osobního příplatku bylo žalobkyni sděleno písemně, v souladu s kolektivní smlouvou na rok 2001", a že "u žalobkyně došlo s ohledem na snížení počtu strávníků ke snížení jejího pracovního zatížení". V průběhu odvolacího řízení žalobkyně při jednání konaném dne 27.5.2004 (po poučení odvolacím soudem) navrhla, aby na místo České republiky vstoupila na stranu žalovanou příspěvková organizace Základní škola Nový Bor, Generála Svobody 114, okres Česká Lípa, IČ 72743964. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 28.6.2004, č.j. 29 Co 7/2003-101 vyhověl návrhu žalobkyně, aby do řízení na místo dosavadního žalovaného - "Česká republika, zast. Ministerstvem financí ČR", vstoupila Základní škola Nový Bor, Generála Svobody 114, okres Česká Lípa, příspěvková organizace se sídlem v Novém Boru, Generála Svobody 114, a rozhodl že žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Ministerstvu financí na náhradě nákladů odvolacího řízení 6.601,- Kč k rukám advokáta JUDr. Alana Korbela. Odvolací soud vycházel z toho, že podle článku CXVII bodu 1. zákona č. 320/2002 Sb. byly ke dni 1.1.2003 zrušeny okresní úřady jako organizační složky státu vystupující za Českou republiku ve smyslu ustanovení § 21a odst. 1 občanského soudního řádu, takže účastníkem řízení nadále zůstala Česká republika a nebylo důvodu rozhodovat o právním nástupnictví podle ustanovení § 107 občanského soudního řádu, a z toho, že k tomuto dni došlo i ke změně právního postavení školy, v níž žalobkyně vykonávala práci kuchařky ve školní jídelně (která do té doby neměla právní subjektivitu, a proto pracovněprávní práva a povinnosti ve vztahu k zaměstnancům za ni vykonával ČR - Okresní úřad v České Lípě). Zdůraznil, že okresní úřad před svým zrušením informoval přípisy adresovanými dosavadním zaměstnancům s místem výkonu práce v Základní škole a školní jídelně Generála Svobody, že dnem 1.1.2003 dojde k převodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů na příspěvkovou organizaci Základní škola Nový Bor, Generála Svobody 114, která vzniká k 1.1.2003; zřízení této základní školy jako příspěvkové organizace Města Nový Bor zjistil ze zřizovací listiny Města Nový Bor ze dne 1.1.2003 č.j. 312/ZŠ/02. Protože odvolací soud shledal podmínky k postupu podle § 107a občanského soudního řádu, návrhu žalobkyně vyhověl. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci poté rozsudkem ze dne 30.9.2004, č.j. 29 Co 7/2003-111 rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované Základní škole Nový Bor, Generála Svobody 114, okres Česká Lípa, příspěvkové organizaci, na náhradě nákladů odvolacího řízení 5.636,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Ceháka. Souhlasil se soudem prvního stupně, že "v důsledku organizačních opatření došlo u žalobkyně ke snížení objemu pracovní činnosti" a že z tohoto důvodu zaměstnavatel "přistoupil i ke snížení jejího osobního příplatku, což bylo zcela v jeho kompetenci". Dovodil, že žalobkyně "dostatečným způsobem neprokázala naléhavý právní zájem na určení neplatnosti části platebního výměru", že "se jednalo o mzdový požadavek" a že "nic nebránilo žalobkyni v tom, aby podala žalobu na plnění". Řízení o dovolání žalobkyně, podané proti tomuto rozsudku odvolacího soudu, bylo usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 16.3.2007, č.j. 7 C 2147/2001-180 z důvodu nezaplacení soudního poplatku z dovolání zastaveno. Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 28.6.2004, č.j. 29 Co 7/2003-101 podala žalobkyně dovolání. Nesouhlasí s právní názorem odvolacího soudu, že by zrušením okresních úřadů, které byly pouze organizačními složkami státu, nedošlo k zániku "samostatného účastníka", že tím zůstává i nadále Česká republika a že soud proto nerozhoduje o nástupnictví ve smyslu § 107 občanského soudního řádu. Domnívá se naopak, že, "pokud zanikly okresní úřady, ztratily tím způsobilost mít práva a povinnosti a tedy způsobilost být účastníkem řízení" a že "o jejich nástupci musí rozhodnout soud z úřední povinnosti". Podle názoru žalobkyně jde o vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nerozhodl-li odvolací soud "usnesením o tom, že procesním nástupcem je Česká republika, zast. Ministerstvem financí" . Tím, že "odvolací soud nevydal usnesení o vstupu České republiky, Ministerstva financí do probíhajícího řízení, znemožnil účastníkům bránit se proti tomuto usnesení a odňal jim možnost jednat před soudem". Podle žalobkyně není možné, aby si soud "pozval někoho k jednání, kdo nebyl na základě usnesení do řízení přibrán". Navrhla, aby napadené usnesení dovolací soud zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná Česká republika - Ministerstvo financí navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl nebo zamítl. Závěry odvolacího soudu považuje za správné a uvedla, že žalobkyně vychází z mylných závěrů, neboť směšuje pojmy hmotně právního a procesně právního nástupnictví. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Okresní úřady byly zřízeny zákonem České národní rady č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, jako správní úřady, které vykonávají státní správu ve svých územních obvodech a kterým může zákon svěřit výkon státní správy i v jiných územních obvodech (srov. § 2 tohoto zákona). Zákon č. 147/2000 Sb., o okresních úřadech, který s účinností ode dne 12.11.2000 nahradil zákon č. 425