21 Cdo 2658/2024 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2658/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 2. 2025 Spisová značka:21 Cdo 2658/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:21.CDO.2658.2024.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 229 IZ. § 407 IZ. § 237 o. s. ř. § 241a odst. 1 o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:26. 2. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 07.04.2025I.ÚS 1068/25 Tomáš Langášek odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost26. 8. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2658/2024-221 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v exekuční věci oprávněné ČSOB Stavební spořitelny, a. s. se sídlem v Praze 5, Radlice, Radlická č. 333/150, IČO 49241397, zastoupené Mgr. Peterem Olejárem, advokátem se sídlem v Brně, Soběšická č. 821/151, proti povinnému R. M., zastoupenému JUDr. Milanem Trlicou, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Horní náměstí č. 3, pro 2 005 334,88 Kč s příslušenstvím, soudním prodejem zástavy, o návrhu povinného na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 10 EXE 557/2021, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. července 2024, č. j. 66 Co 310/2023-197, takto: Dovolání povinného se odmítá. Odůvodnění: 1. Okresní soud ve Vsetíně usnesením ze dne 7. 7. 2023, č. j. 10 EXE 557/2021-151, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce vedené JUDr. Lukášem Jíchou, soudním exekutorem Exekutorského úřadu v Přerově, na základě pověření vydaného Okresním soudem ve Vsetíně ze dne 9. 3. 2021, č. j. 10 EXE 557/2021-29, podle exekučního titulu – usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 30. 6. 2020, č. j. 8 C 28/2020-120. 2. K odvolání povinného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 17. 7. 2024, č. j. 66 Co 310/2023-197, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. 3. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že oprávněná řádně odstoupila od smlouvy o úvěru s obligační dlužnicí, a tím došlo k zesplatnění úvěru i ve vztahu k zástavnímu dlužníku, a že nedošlo k úhradě úvěrové pohledávky ani k jinému způsobu jejího zániku (ukončením insolvenčního řízení obligační dlužnice splněním oddlužení). 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání povinný. Přípustnost i důvodnost dovolání odvozuje od toho, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení otázek, které dílem v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyly vyřešeny a dílem je odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Jde o následující otázky: [1] „Úvěrový věřitel nemůže odstoupit od úvěrové smlouvy, uzavřené před zjištěním úpadku dlužníka, dopisem adresovaným dlužníku po zjištění úpadku dlužníka v insolvenčním řízení, když o způsobu řešení úpadku formou oddlužení již bylo insolvenčním soudem rozhodnuto, a poté, co již byl insolvenčním soudem ustanoven pro dané insolvenční řízení insolvenční správce?“ [2] „Od úvěrové smlouvy uzavřené před zjištěním úpadku dlužníka nemůže úvěrový věřitel odstoupit po zjištění úpadku dlužníka a po rozhodnutí insolvenčního soudu o způsobu řešení úpadku dlužníka jinak, než podle ustanovení § 253 insolvenčního zákona?“ [3] „V průběhu vykonávacího řízení, spočívajícího v nařízení soudního prodeje zástavy a výkonu rozhodnutí o soudním prodeji zástavy, se exekuční soud musí zabývat výší vymáhané pohledávky nejpozději v řízení o výkon soudního prodeje zástavy, je-li podán návrh na zastavení či částečné zastavení exekuce?“ 5. Oprávněná navrhla zamítnutí dovolání. 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 7. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). 8. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). 9. Dovolání není přípustné, neboť se odvolací soud při řešení výše uvedených otázek neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. A) k otázce odstoupení od úvěrové smlouvy v době účinků zjištění úpadku obligačního dlužníka a jeho řešení formou oddlužení (ad I/1 obsahu dovolání) 10. S ohledem na účinky zjištění úpadku obligační dlužnice (paní L. L.) a způsobu jeho řešení povolením oddlužení (dne 11. 4. 2017) je nutno uvedenou otázku řešit podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění do 31. 5. 2019 (dále jen „insolvenční zákon“ nebo „IZ“). 12. Podle ustanovení § 229 insolvenčního zákona zákon stanoví v závislosti na průběhu řízení, způsobech řešení úpadku a vlastnictví majetku náležejícího do majetkové podstaty, kdo je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními, případně komu přísluší právo nakládat s majetkovou podstatou ohledně části těchto oprávnění nebo pouze ohledně některých z nich (odstavec 1). Nestanoví-li tento zákon jinak, je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními a) dlužník v době do rozhodnutí o úpadku, b) dlužník v době od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, c) insolvenční správce v době od prohlášení konkursu, d) dlužník v době od povolení reorganizace a e) dlužník v době od povolení oddlužení (odstavec 3). Ustanovením odstavce 3 nejsou dotčena omezení uložená dlužníku s dispozičními oprávněními insolvenčním zákonem nebo rozhodnutím insolvenčního soudu v průběhu insolvenčního řízení. Má-li dispoziční oprávnění jiná osoba než dlužník, nejsou tím dotčeny povinnosti uložené dlužníku tímto zákonem (odstavec 4). 13. Podle ustanovení § 407 insolvenčního zákona účinky schválení oddlužení nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí o schválení oddlužení v insolvenčním rejstříku (odstavec 1). Právní mocí rozhodnutí o schválení oddlužení se ruší omezení dispozičních oprávnění dlužníka, ke kterým došlo před jeho vydáním v dosavadním průběhu insolvenčního řízení ze zákona nebo rozhodnutím insolvenčního soudu (odstavec 2). 14. V poměrech dané věci tak není sporu o tom, že ve smyslu ustanovení § 229 odst. 1 a odst. 3 písm. e) a § 407 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona byla dlužnice paní L. L. v období od dubna 2017 nadále osobou s dispozičními oprávněními ve vztahu k majetkové podstatě (k tomu srov. například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2055/2015, uveřejněného pod číslem 97/2018 Sb. rozh. obč., nebo rozsudku ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. 29 Cdo 2997/2018) a jako taková mohla, v rozsahu omezení daných insolvenčním zákonem, resp. rozhodnutím o povolení oddlužení (srov. ustanovení § 406 IZ, § 409 IZ), právně jednat (a být příjemcem právních jednání jiných osob). 15. Nelze tak pochybovat o tom, že v době po povolení oddlužení mohla oprávněná (pro nesplnění podmínek úvěrové smlouvy) účinně odstoupit od úvěrové smlouvy úkonem učiněným vůči dlužnici, byť toto nemělo ve vztahu k postavení dlužnice v insolvenčním řízení žádný význam. 16. Námitka tak přípustnost dovolání nezakládá. B) k otázce aplikace § 253 IZ (ad I/2 obsahu dovolání) 17. Dovolatel ve své argumentaci přehlíží, že ustanovení § 253 IZ se týká řešení úpadku dlužníka formou konkursu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu 31. 10. 2014, sen. zn. 29 ICdo 20/2012, uveřejněný pod číslem 49/2015 Sb. rozh. obč., nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2017, sen. zn. 29 ICdo 14/2016), což však případ dlužnice paní L. L. není. 18. Rozhodnutí tak na výkladu ustanovení § 253 IZ nezávisí (nemůže záviset), a námitka tak přípustnost dovolání nezakládá [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, nebo (z recentních rozhodnutí) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. 23 Cdo 3643/2023]. C) k dalším otázkám 19. V dalším textu dovolání dovolatel pouze polemizuje s dílčími závěry odvolacího soudu (výslovně se závěry publikovanými v bodech 22 až 25 obsahu odůvodnění usnesení odvolacího soudu), aniž by však formuloval, v čem se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodo