Nejvyšší soud 21 Cdo 2664/2023 – Zrušení konkursu

Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 28. 5. 2014, č. j. 59 Co 9/2014-594, výrokem I. potvrdil rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 2. 10. 2013, č. j. 27 C 233/2010-544, jímž tento soud zamítl žalobu na určení, že na nemovitostech (specifikovaných ve výroku tohoto rozsudku) neváznou zástavní práva (výroky I. a II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.), a výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu (popř.) i rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud ve věci postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – dále jen „o. s. ř.“) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.).

Při zkoumání podmínek řízení (§ 103 a § 107 o. s. ř.) zjistil Nejvyšší soud z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně, oddíl C, vložka 25912, že konkurs prohlášený na majetek dlužníka SLOVLIKER ČR s. r. o. (žalobkyně), byl zrušen z důvodu, že majetek dlužníka je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, a společnost byla dne 23. 11. 2023 vymazána z obchodního rejstříku.

Podle § 19 o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.

Jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat (§ 107 odst. 1 věta prvá o. s. ř.).

Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde (§ 107 odst. 3 o. s. ř.).

Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví (§ 107 odst. 5 prvá věta o. s. ř.). Povahou věci se z hlediska ustanovení § 107 odst. 1 o. s. ř. rozumí hmotněprávní povaha předmětu řízení a spočívá v posouzení, zda práva a povinnosti, o něž v řízení jde, přešla podle hmotného práva ze zaniklého účastníka na někoho jiného.

Podle ustanovení § 185 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, právnická osoba zapsaná do veřejného rejstříku zaniká dnem výmazu z veřejného rejstříku.

Podle § 308 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon“), insolvenční soud rozhodne i bez návrhu o zrušení konkursu, zjistí-li, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující; přitom se nepřihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty.

Podle § 311 insolvenčního zákona dojde-li v důsledku zrušení konkursu podle § 308 odst. 1 písm. c) a d) ke zrušení a zániku dlužníka, který je právnickou osobou, bez právního nástupce podle zvláštního právního předpisu, neuspokojené pohledávky nebo jejich neuspokojené části zanikají, pokud nebudou uspokojeny ze zajištění.

Podle § 312 odst. 3 insolvenčního zákona zrušení konkursu podle § 308 odst. 1 písm. d) je podkladem pro výmaz dlužníka z obchodního rejstříku, nejde-li o právnickou osobu zřízenou zákonem.

V posuzovaném případě je zřejmé, že žalobkyně zanikla v průběhu dovolacího řízení bez právního nástupce a povaha věci tedy neumožňuje pokračovat v dovolacím řízení.

Ve stejné situaci srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 23 Cdo 453/2019.

Nejvyšší soud proto podle § 243b a § 107 odst. 5 prvé věty o. s. ř. dovolací řízení zastavil.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo vzhledem k zániku žalobkyně rozhodováno.