21 Cdo 2669/2021 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2669/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 11. 2021 Spisová značka:21 Cdo 2669/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.2669.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pracovní úraz Ochrana osobnosti Dotčené předpisy:§ 378 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění od 01.01.2012 do 30.09.2015 § 366 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.12.2014 § 380 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.12.2014 § 375 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.12.2014 § 378 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.12.2014 § 82 odst. 1 o. z. ve znění do 29.12.2016 § 2894 o. z. ve znění do 29.12.2016 § 2910 o. z. ve znění do 29.12.2016 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:19. 2. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2669/2021-515 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně a) A. M., narozené dne XY, a žalobce b) F. N., narozeného dne XY, obou bytem v XY, zastoupených Mgr. MUDr. Pavlem Strejcem, advokátem se sídlem v Sokolově, 5. května č. 655, proti žalované BÖGL a KRÝSL, k. s. se sídlem v Dobřanech, Dvořákova č. 998, IČO 26374919, zastoupené JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem v Brně, Bubeníčkova č. 502/42, o 3 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 42 C 290/2017, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. února 2021 č. j. 62 Co 382/2020-484, takto: I. Dovolání žalobce b) se odmítá. II. Rozsudek městského soudu v části, ve které byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby žalobkyně a) na zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou a ve které bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. srpna 2020 č. j. 42 C 290/2017-434 ve výroku o zamítnutí žaloby žalobkyně a) na zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení. III. Ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobci se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 4. 9. 2017 domáhali, aby žalovaná zaplatila žalobkyni a) na náhradě nemajetkové újmy 1 000 000 Kč s úroky z prodlení od 4. 9. 2017 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, a žalobci b) na náhradě nemajetkové újmy 2 000 000 Kč s úroky z prodlení od 4. 9. 2017 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobu zdůvodnili tím, že J. N., narozený dne XY, byl zaměstnancem žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 13. 3. 2006, že žalovaná „byla jednou ze společností účastnících se na zakázce na stavebních pracích konaných na mostě v městysi XY, na silnici č. II/345, kde došlo dne 4. 9. 2014 ve 14:38 hodin ke zřícení konstrukce původního mostu č. 345-2002“ a že v důsledku zřícení mostu došlo „při plnění pracovních úkolů a v přímé souvislosti s nimi“ k usmrcení J. N., jenž byl druhem žalobkyně a) a otcem žalobce b). Z uvedeného důvodu žalobci požadují náhradu nemajetkové újmy podle zákoníku práce, přičemž žalobkyně a) sice nebyla v manželském svazku se zemřelým J. N., „nicméně s ním žila v dlouhodobém svazku zcela adekvátně svazku manželskému a z tohoto soužití se též narodil“ žalobce b), a proto má „za oprávněnou analogii či podpůrné užití základní občanskoprávní úpravy obsažené v ustanovení § 2959“ občanského zákoníku, podle které „musí peněžitá náhrada vyvážit plně vytrpěnou bolest a další nemajetkovou újmu“, resp. náhrada za lidský život má být přiznána v takové výši, aby plně nahradila utrpěnou ztrátu a bolest. Žalobci uvedli, že J. N. zemřel následkem pracovního úrazu poté, co „došlo k pochybení“ jeho přímého nadřízeného a dalších osob. Přímý nadřízený J. N. –J. S. – se v rámci trestního řízení vedeného Policií České republiky vyjádřil, že byl upozorněn, že na mostě se pohybuje bagr v době, kdy pod mostem jsou pracovníci, ovšem nijak na to nereagoval, „i když věděl, že by to takto nemělo být“. Z vyjádření Státního úřadu inspekce práce, který odpovídal na otázky „policejního orgánu ČR“, bylo zjištěno, že žalovaná nedoložila konkrétní dokument, kterým by prokázala, že „pracovníky provádějící práce na dřevěné konstrukci podepření klenby mostu … seznámila s postupem provádění prací“. Podle žalobců je zřejmé, že „v průběhu stavebních prací došlo k několika pochybením, jejichž následkem se stal tento pracovní úraz s fatálními následky“. Žalovaná zejména namítala, že nelze směšovat „institut životního partnera a institut manžela/manželky“, že žalobci pomíjejí, že žalobci b) již byly uhrazeny zákonné nároky v režimu zákoníku práce (mezi nimi i jednorázové odškodnění pozůstalých v plné výši) a že žalovaná dobrovolně poskytla žalobkyni a) věcné plnění při dokončení rekonstrukce jejího domu ve výši 393 592,25 Kč. Uvedla, že nelze „účelově směšovat“ dva samostatné a na sobě naprosto nezávislé právní instituty, a to na straně jedné nárok pozůstalých na jednorázové odškodnění v případě smrti blízké osoby podle ustanovení § 375 odst. 1 písm. d) zákoníku práce, a na straně druhé nárok rodinných příslušníků a osob blízkých na náhradu nemajetkové újmy podle ustanovení § 2959 občanského zákoníku, že nelze z každého z nich selektivně vybírat pouze jednotlivé prvky a kombinovat je mezi sebou, jak činí žalobci, a že z žaloby nelze dovodit, jakého nároku se žalobci „dovolávají“. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 26. 8. 2020 č. j. 42 C 290/2017-434 žalobu žalobkyně a) na zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím zamítl, uložil žalované povinnost, aby zaplatila žalobci b) 1 000 000 Kč s 8,5% úrokem z prodlení od 4. 9. 2017 do zaplacení, žalobu žalobce b) na zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl, že žalobkyně a) je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 55 413,16 Kč k rukám advokáta JUDr. Radka Ondruše a že ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Vzal za prokázané, že J. N. zemřel dne 4. 9. 2014 při plnění pracovních úkolů pro žalovanou a „v přímé souvislosti s nimi“ v důsledku pádu mostu ve XY, že v této záležitosti bylo u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě vedeno pod sp. zn. 1 T 224/2016 trestní řízení (které „doposud“ nebylo pravomocně skončeno), v němž obžaloba kladla za vinu stavbyvedoucímu a zástupci žalované jako zhotovitele J. S., že nereagoval na vznikající nebezpečí zřícení klenbové konstrukce mostu zákazem vstupu osob, a že podle zjištění „Státního úřadu inspekce práce“ žalovaná nedodržela požadavky kladené na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na mostě a neseznámila J. N. s riziky uvedenými v technologickém předpisu. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalované vznikla povinnost poskytnout jednorázové odškodnění pozůstalých podle ustanovení § 375 odst. 1 písm. d) zákoníku práce, které činí v případě odškodnění pozůstalého manžela a nezaopatřeného dítěte nejméně 240 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně a) byla družkou J. N., a nikoli jeho manželkou, soud prvního stupně ve vztahu k ní žalobu zamítl a přiznal jednorázové odškodnění pouze žalobci b), a to ve výši 1 000 000 Kč. Při stanovení výše odškodnění přihlédl k tomu, že žalobci b) již byla uhrazena částka „odškodného“ ve výši 240 000 Kč, že žalovaná dobrovolně vynaložila finanční prostředky na dokončení rekonstrukce domu obývaného nyní žalobci ve výši 393 592,25 Kč, že žalobci s J. N. „v době jeho smrti vedli společnou domácnost a tvořili úplnou láskyplnou rodinu“ a že „ v případě usmrcení osoby blízké se jedná o velice závažnou a traumatizující újmu, která zanechává v životě pozůstalých trvalé následky, které již lze stěží jakýmkoli možným způsobem zcela odstranit“. Zdůraznil „význam vztahu otce se synem“ a „nenahraditelnost“ ztráty rodiče ve věku dvou let a uvedl, že stanovená částka zohledňuje „také ztrátu mužského vzoru pro nezletilého“. Dodal, že „úprava odškodnění pozůstalých zaměstnance při smrti v důsledku pracovního úrazu je proti úpravě obsažené v občanském zákoníku úpravou speciální, která má proti obecné úpravě občanského zákoníku aplikační přednost ve smyslu zásady lex specialis d