21 Cdo 2687/2006 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2687/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 9. 2007 Spisová značka:21 Cdo 2687/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.2687.2006.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2687/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce V. K., zastoupeného advokátkou, proti žalované B. P., a.s. zastoupené advokátem, o 50.320,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 17 C 26/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. února 2006, č.j. 16 Co 328/2005-89, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.045,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.                                           O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 50.320,- Kč s 6,5% úroky z prodlení od 1.4.2002 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že od 1.1.2001 je u žalované zaměstnán jako mistr údržby a že dne 27.3.2001 uzavřel se žalovanou smlouvu o mzdě („mzdový výměr“), v níž byla sjednána mzda ve výši 16.900,- Kč měsíčně. Žalovaná mu však „bezdůvodně snížila mzdu“ a za období od října 2001 do února 2002 „činí nedoplatek mzdy“ celkem 34.706,- Kč. Kromě toho žalobce požadoval doplatek odstupného ve výši 15.614,- Kč, neboť žalovaná, která s ním „z důvodu organizačních změn“ ukončila pracovní poměr ke dni 28.2.2002, „v důsledku protiprávního snížení mzdy nesprávně zjistila jeho průměrný výdělek“. Žalovaná namítala, že mzda žalobce byla, tak jako ostatním zaměstnancům, vyplácena nikoli podle smlouvy o mzdě, ale na základě jednostranného úkonu žalované a jejího předchůdce „vždy označovaného jako mzdový výměr“, na kterém žalobce „pouze potvrzoval jeho převzetí“. Dne 28.6.2001 byl v souvislosti s „novelizací mzdového řádu vydaného s účinností od 1.7.2001“ vydán nový mzdový výměr, který nahradil mzdový výměr předchozí ze dne 1.1.2001. Okresní soud ve Frýdku - Místku rozsudkem ze dne 2.6.2005, č.j. 17 C 26/2004-57 žalované uložil, aby žalobci zaplatila 49.566,- Kč s 6,5% úroky z prodlení od 1.4.2002 do zaplacení, co do částky 754,- Kč s úroky z prodlení žalobu zamítl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 15.785,- Kč k rukám advokátky. Ve věci samé dospěl k závěru, že za situace, kdy „ke dni vystavení mzdového výměru ze dne 1.1.2001 neexistoval u žalované vnitřní mzdový předpis“ (mzdový řád existoval u žalované až od 1.7.2001), „je nutno ve smyslu § 4 odst. 3 zák. o mzdě projevy vůle účastníků ve vztahu k mzdovému výměru ze dne 1.1.2001 hodnotit jako návrh mzdy ze strany žalované, který žalobce svým podpisem dne 27.3.2001 akceptoval, čímž došlo k uzavření smlouvy o mzdě, neboť se účastníci shodli na jejím obsahu“. Jestliže žalobce „neodsouhlasil“ nový mzdový výměr ze dne 28.6.2001, „neboť důvodně předpokládal snížení své mzdy“, pak mezi účastníky „nedošlo k dohodě o mzdě tak, jak byla žalovanou (nově) navržena“, a žalovaná podle názoru soudu prvního stupně byla nadále povinna vyplácet žalobci „smluvně stanovenou mzdu na částku 16.900,- Kč“, kterou „nebyla oprávněna jednostranně změnit“. S ohledem na vyplacené měsíční částky žalovaná dluží žalobci na mzdě za měsíce říjen 2001 až únor 2002 celkem částku 37.508,- Kč; vázán žalobou však soud mohl žalobci z tohoto důvodu přisoudit pouze žalovaných 34.706,- Kč. Na doplatku odstupného z důvodu rozvázání pracovního poměru výpovědí ze strany žalované podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) zák. práce ze dne 13.11.2001 však bylo možno žalobci přiznat pouze 14.860,- Kč, neboť žalobce „vycházel z nesprávného průměrného výdělku“. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2.2.2006, č.j. 16 Co 328/2005-89 rozsudek soudu prvního stupně „v odstavci I. výroku“ (tj. ve vyhovujícím výroku o věci samé) změnil tak, že se žaloba o zaplacení 49.566,- Kč s úroky z prodlení zamítá, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení před soudy obou stupňů 38.147,- Kč k rukám advokáta. Odvolací soud vyslovil nesouhlas s názorem soudu prvního stupně, že zaměstnavatel může stanovit zaměstnanci mzdu svým jednostranným úkonem pouze na základě vnitřního mzdového předpisu, neboť – jak uvedl - nesjednají-li si účastníci pracovního poměru mzdu v pracovní smlouvě nebo v jiné smlouvě nebo v kolektivní smlouvě, může ji ve výši, která nesmí být nižší než minimální mzda, stanovit a následně rovněž změnit zaměstnavatel svým jednostranným úkonem (§ 18 odst. 1 zákona o mzdě). Zabývaje se dále výkladem projevu vůle (§ 240 odst. 3 zák. práce) obsaženého ve „mzdovém výměru“ žalované ze dne 1.1.2001, dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že za situace, kdy zákon o mzdě rozlišuje pojmy „sjednání“ a „stanovení“ mzdy a kdy žalovaná (stejně tak jako její právní předchůdce v předcházejících mzdových výměrech) „výslovně“ uvedla, že žalobci „se stanoví“ mzda, „svědčí použité slovní vyjádření samo o sobě poměrně jednoznačně o tom“, že „skutečným záměrem“ žalované bylo „změnit jednostranně stanovenou měsíční mzdu“ podle mzdového výměru ze dne 1.4.2000 ve výši 16.640,- Kč, a to s účinností od 1.1.2001 do budoucna ve výši 16.900,- Kč měsíčně, „nikoliv navrhnout žalobci uzavření jiné smlouvy o mzdě ve smyslu § 4 odst. 3 zákona o mzdě“. Samotné tvrzení žalobce, že mzdový výměr ze dne 1.1.2001 považoval za návrh dohody o mzdě, není podle názoru odvolacího soudu „dostatečným důvodem k takovému výkladu projevu vůle, neboť toto tvrzení je v rozporu s významem jasného slovního vyjádření, které žalovaná ve mzdovém výměru použila“; rovněž skutečnost, že u podpisu žalobce na mzdových výměrech bylo vždy uvedeno „převzal dne“, „svědčí o tom“, že žalobce svým podpisem „pouze ztvrzoval převzetí jednostranného písemného opatření zaměstnavatele“. Tomu, že „žalovaná projevila vůli stanovit mzdu zaměstnancům s účinností od 1.1.2001 do budoucna svým jednostranným opatřením, nikoliv je sjednat vzájemnými dohodami uzavřenými s jednotlivými zaměstnanci“, konečně nasvědčuje i postup žalované, která „otázku výše mzdy neprojednávala s jednotlivými zaměstnanci, ale ve smyslu § 18 odst. 1 věty druhé zákona o mzdě pouze s příslušným odborovým orgánem, a následně seznámila zaměstnance s podmínkami poskytování mzdy tím způsobem, že jim mzdové výměry oproti podpisu předala“. Odvolací soud proto „po celkovém zhodnocení všech rozhodných skutečností“ uzavřel, že mezi účastníky nebyla sjednána mzda v pracovní ani jiné smlouvě a ani v kolektivní  smlouvě a že proto „byla žalovaná oprávněna stanovit žalobci mzdu a následně ji měnit svými jednostrannými úkony, a to konkrétně mzdovými výměry“. Protože žalovaná vyplatila žalobci za žalované období mzdu a odstupné „ve výši vyplývající z posledního mzdového výměru ze dne 28.6.2001, která není nižší než minimální mzda, nevznikl žalobci na požadované plnění nárok“. V dovolání proti tomuto rozsudku odvolacího soudu žalobce namítal, že z provedeného dokazování (především z výpovědi svědka Ing. S. K.) „bezpochyby vyplývá, že mzdový výměr ze dne 1.1.2001 byl návrhem dohody o mzdě, který akceptoval, čímž byla mzda sjednána ve smyslu ustanovení § 4 odst. 3 zákona o mzdě“, a že „takto sjednanou mzdu nebyla žalovaná oprávněna jednostranně od 1.7.2001 změnit“. Mzda ve výši 16.900,- Kč byla podle názoru dovolatele „součástí dohodnutých pracovních podmínek od 1.1.2001 a pouze za tuto mzdu byl žalobce ochoten u žalované pracovat“ (vzhledem k tomu, že má čtyři nezaopatřené děti, s nižší mzdou by nesouhlasil), přičemž „v žádném případě nebylo dohodnuto, že žalovaná může uvedenou mzdu v budoucnu snížit“. Žalobce se proto domnívá, že jeho nárok na doplatek „protiprávně snížené“ mzdy za období od října 2001 do února 2002 i nárok na doplatek odstupného je „plně opodstatněný“. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto, neboť námitky žalobce nelze podle jejího názoru považovat za opodstatněné. Zdůraznila, že mzdový výměr ze dne 1.1.2001 byl jednostranným úkonem zaměstnavatele, „jenž mohl být nahrazen dalším jednostranným úkonem, mzdovým výměrem ze dne 28.6.2001“, a že proto od 1.7.2001 žalobci „bylo vypláceno, co mu po právu náleželo“. Nejvyšší soud České republiky jak