§ 240 zákoník práce – Zvláštní ochrana pro těhotné zaměstnankyně
Zákon zákoník práce · 262/2006 Sb. · účinné od 1. 6. 2025 · Pracovní právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 240 zákoníku práce stanovuje zvláštní ochranu pro těhotné zaměstnankyně, zaměstnance pečující o děti a osamělé zaměstnance, pokud jde o vysílání na pracovní cesty, přeložení na jinou práci a nařizování práce přesčas. Zaměstnavatel smí těhotnou zaměstnankyni nebo zaměstnance pečujícího o dítě mladší 9 let vyslat na pracovní cestu mimo obec bydliště nebo pracoviště pouze s jejich souhlasem. (§ 240 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, znění účinné od 1. 6. 2025)
Klíčová fakta
- Týká se: zaměstnanec, dítě, zaměstnavatel, obec
- Lhůta nebo doba (odst. 1): „Těhotné zaměstnankyně a zaměstnankyně a zaměstnanci pečující o děti mladší než 9 let smějí být vysíláni na pracovní cestu mimo obvod obce svého pracoviště nebo bydliště…“
- Lhůta nebo doba (odst. 2): „…pro osamělou zaměstnankyni a osamělého zaměstnance, kteří pečují o dítě mladší než 15 let, jakož i pro zaměstnankyni nebo zaměstnance, kteří převážně sami dlouhodobě pečují…“
- Lhůta nebo doba (odst. 3): „Zaměstnankyním a zaměstnancům, kteří pečují o dítě mladší než 1 rok, nesmí zaměstnavatel nařídit práci přesčas.“
- Judikatura: na § 240 odkazuje 297 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné od (předchozí znění: co se změnilo); novela předpisu účinná od 1. 1. 2027 tento § nemění
- Zdroj: e-Sbírka, 262/2006 Sb.
(1) Těhotné zaměstnankyně a zaměstnankyně a zaměstnanci pečující o děti mladší než 9 let smějí být vysíláni na pracovní cestu mimo obvod obce svého pracoviště nebo bydliště jen se svým souhlasem; přeložit je může zaměstnavatel jen na jejich žádost.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí i pro osamělou zaměstnankyni a osamělého zaměstnance, kteří pečují o dítě mladší než 15 let, jakož i pro zaměstnankyni nebo zaměstnance, kteří převážně sami dlouhodobě pečují o osobu, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost)77a).
(3) Zakazuje se zaměstnávat těhotné zaměstnankyně prací přesčas. Zaměstnankyním a zaměstnancům, kteří pečují o dítě mladší než 1 rok, nesmí zaměstnavatel nařídit práci přesčas.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Zaměstnavatel smí těhotnou zaměstnankyni nebo zaměstnance pečujícího o dítě mladší 9 let vyslat na pracovní cestu mimo obec bydliště nebo pracoviště pouze s jejich souhlasem.
- Přeložit tyto zaměstnance na jinou práci může zaměstnavatel jen na jejich žádost.
- Těhotným zaměstnankyním je zakázáno nařizovat práci přesčas.
- Zaměstnancům pečujícím o dítě mladší 1 roku nesmí zaměstnavatel nařídit práci přesčas.
Na co si dát pozor
- Zvláštní ochrana se vztahuje i na osamělé zaměstnance pečující o dítě mladší 15 let a na zaměstnance pečující o osobu závislou ve stupni II, III nebo IV.
- Souhlas s pracovní cestou musí být dán zaměstnancem.
- Přeložení na jinou práci je možné pouze na žádost zaměstnance, nikoli z iniciativy zaměstnavatele.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 240
Jak soudy aplikují § 240
… pracovní doby, je zaměstnavatel povinen vyhovět žádosti, nebrání-li tomu vážné provozní důvody (srov. § 241 odst. 2 zák. práce), že takový zaměstnanec smí být vysílán na pracovní cestu mimo obvod obce svého pracoviště nebo bydliště jen se svým souhlasem a že přeložit ho může zaměstnavatel jen na jeho žádost (srov. § 240 zák. práce).
Podle ustanovení § 240 odst. 1 zák. práce právní úkon (pracovní smlouva, výpověď, dohoda o náhradě škody apod.) je projev vůle směřující ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují.
Právní úkon je projev vůle směřující ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují (srov. § 240 odst. 1 zák. práce).