21 Cdo 2696/2023 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2696/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 9. 2024 Spisová značka:21 Cdo 2696/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:21.CDO.2696.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:16. 10. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 20.12.2024I.ÚS 3432/24 Veronika Křesťanová odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost<br/>odmítnuto pro nepříslušnost<br/>odmítnuto pro nepřípustnost23. 4. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2696/2023-996 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně A. D., narozené dne 22. března 1966, bytem v Praze 3, Za Vackovem č. 2272/14, zastoupené Mgr. Pavlem Duškou, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská č. 316/12, proti žalované Vysoké škole ekonomické v Praze se sídlem v Praze 3, nám. W. Churchilla č. 1938/4, IČO 61384399, zastoupené JUDr. Janem Vondráčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční č. 762/13, o 1 573 120 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 17 C 285/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. ledna 2023, č. j. 30 Co 300/2022-839, takto: Dovolání žalobkyně se odmítá. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 1 573 120 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 7. 7. 2016 do zaplacení. Požadovaná částka sestává jednak z nároků z titulu nerovného zacházení a diskriminace z důvodu pohlaví, a to na zaplacení částky 125 120 Kč z důvodu nepřiznání osobního příplatku ve výši 50 % její tarifní mzdy za období od srpna 2013 do června 2014, částky 1 200 000 Kč z důvodu nevyplacení odměn za kvalifikovanou publikační činnost dle RIV bodů v klouzavém evaluačním období let 2007 až 2013 a částky 200 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy za snížení dobré pověsti a důstojnosti žalobkyně, jednak z částky 48 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení odpovídajícího odměnám za vedení diplomových prací, včetně vypracování posudků vedoucího práce a účast na obhajobě a odměny za činnost školitelky studentů v doktorském studiu, po skončení pracovního poměru. Podáním ze dne 11. 11. 2022 žalobkyně k výzvě odvolacího soudu upřesnila, že nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč zahrnuje 100 000 Kč za neprodloužení pracovního poměru žalobkyně u žalované po 30. červnu 2014, 20 000 Kč za nepovolení pracovní cesty do USA v období 24. 2. až 10. 3. 2014, 20 000 Kč za nepovolení dlouhodobě naplánované pracovní cesty do Cambridge v období 22. až 30. 6. 2014, 10 000 Kč za bránění ve výuce mimosemestrálního kurzu konaného v období 27. až 29. 5. 2019 nařízením dovolené na období konání tohoto kurzu, 10 000 Kč za urážlivou komunikaci žalované prostřednictvím vedoucího katedry, 10 000 Kč za vyvíjení nátlaku ke snížení rozsahu jejího pracovního úvazku od podzimu 2013, 10 000 Kč za zařazování žalobkyně do nižších mzdových tříd, než vyplývalo z vnitřních mzdových předpisů žalované, konkrétně do mzdové třídy 12 namísto mzdové třídy 12a, 10 000 Kč za neuvádění výsledků práce žalobkyně ve výročních zprávách žalované, 5 000 Kč za neumožnění účasti žalobkyně ve výběrovém řízení na pozici vedoucího katedry hospodářských dějin a 5 000 Kč za neumožnění podílet se na výuce nového oboru NF VŠE Hospodářské a politické dějiny od podzimu 2012 do konce pracovního poměru. 2. Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 15. 12. 2021, č. j. 17 C 285/2016-746, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 239 520 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 239 520 Kč od 7. 7. 2016 do zaplacení (výrok I), ohledně částky 1 333 600 Kč s úrokem z prodlení od 7. 7. 2016 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o povinnosti žalobkyně k náhradě nákladů řízení v částce 301 301 Kč (výrok III). 3. Městský soud v Praze k odvolání obou účastnic v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I o věci samé co do částky 48 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 7. 7. 2016 do zaplacení a ve výroku III o nákladech řízení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok I rozsudku odvolacího soudu), ve vyhovujícím výroku I o věci samé ohledně částky 191 520 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z této částky od 7. 7. 2016 do zaplacení jej změnil tak, že žaloba se v tomto rozsahu zamítá, (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a v zamítavém výroku II o věci samé rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok III rozsudku odvolacího soudu). Ve vztahu k nároku na zaplacení 1 200 000 Kč uzavřel, že diskriminace žalobkyně v odměňování byla napravena v 7/2013, kdy po zásahu děkana došlo k doplacení odměn. V době od 8/2013 do 6/2014 žádné nerovné zacházení v odměňování nezjistil, neboť odměny žalobkyně patřily k nejvyšším. K nepřiznání osobního příplatku uvedl, že nebyla porušena zásada rovného zacházení se zaměstnanci, neboť nikdo ze členů katedry (s výjimkou sekretářky a s jednou další dočasnou výjimkou) osobní příspěvek nepobíral; vedoucí katedry pobíral příplatek za vedení. Odvolací soud dále souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že nedošlo k diskriminaci žalobkyně neprodloužením pracovní smlouvy. U jednotlivých dílčích nároků tvořících v souhrnu částku 200 000 Kč odvolací soud vysvětlil, u kterých z nich diskriminaci neshledal, a u kterých by byl nárok z případné diskriminace již promlčen. U nároku na zaplacení částky 48 000 Kč jako bezdůvodného obohacení uzavřel, že žalobkyně až k poučení odvolacím soudem doplnila tvrzení o rozhodných skutečnostech a navrhla důkazy, přičemž rozsah dokazování překračuje činnost odvolacího soudu; rozsudek soudu prvního stupně byl proto v této části zrušen a věc mu byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení. 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, směřující proti výrokům II a III napadeného rozsudku. Přípustnost dovolání shledává v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení a) „otázky výkladu a aplikace procesních právních předpisů ohledně důkazního břemene dle § 133a o. s. ř. a vysvětlovací a ediční povinnosti dle § 128 věta první o. s. ř. a § 129 odst. 2 o. s. ř. ve věcech nerovného zacházení a diskriminace ve věcech pracovních, a to povinnosti soudu využít své oprávnění žádat, resp. uložit, aby mu žalovaná jakožto osoba, která má k dispozici informace a listiny významné pro rozhodnutí ve sporu, které žalobkyně objektivně nemá a nemůže mít k dispozici, sdělila skutečnosti, které mají význam pro rozhodnutí ve věci a předložila soudu listiny prokazující diskriminaci žalobkyně“, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od závěru přijatého v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 883/2010, podle něhož „v některých případech strana zatížená důkazním břemenem však objektivně nemá a nemůže mít k dispozici informace o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve sporu, avšak protistrana má tyto informace k dispozici. Jestliže pak strana zatížená důkazním břemenem přednese alespoň „opěrné body“ skutkového stavu a zvýší tak pravděpodobnost svých skutkových tvrzení, nastupuje vysvětlovací povinnost protistrany; nesplnění této povinnosti bude mít za následek hodnocení důkazu v neprospěch strany, která vysvětlovací povinnost nesplnila.“ A odzávěru (přijatého v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. z. 29 Cdo 5069/2015 – pozn. Nejvyššího soudu), že „je-li se zřetelem k tvrzení žadatele zřejmé, že označené informace mohou přispět k objasnění jeho poměrů, a nejde-li osvévolné nebo zjevně bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, je soud povinen využít svého oprávnění žádat, aby mu každý bezplatně sdělil skutečnosti, které mají význam pro řízení a rozhodnutí, eventuálně uložit tomu, kdo má listinu potřebnou k průkazu poměrů účastníka, aby ji soudu předložil“, b) otázky výkladu hmotných právních předpisů ohledně promlčení ve věcech nerovného zacházení a diskriminace, „resp. zda je komplexní a systematické nerovné zacházení a diskriminační jednání žalované z hlediska promlčení třeba považovat za samostatné zásahy nebo za ucelený zásah, pro nějž promlčecí lhůta nepočne běžet dříve než ukončením takto uceleného působení, tedy po skončení pracovního poměru žalobkyně užalované“, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla ve všech souvislostech vyřešena, a c) otázky „nemravnosti námitky pr