21 Cdo 275/2016 — Nejvyšší soud

21 Cdo 275/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 2. 2017 Spisová značka:21 Cdo 275/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.275.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dědické řízení Závěť Vydědění Promlčení Náklady řízení Dotčené předpisy:§ 469a obč. zák. ve znění do 31.12.1991 § 18 předpisu č. 95/1963Sb. ve znění do 31.12.1991 § 142 o. s. ř. § 148 odst. 1 o. s. ř. § 150 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:2. 5. 2017 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 9.5.2017IV.ÚS 1404/17prof. JUDr. Jan Musil, CSc.-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 275/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. J. K., zastoupeného JUDr. Marií Karasovou, advokátkou se sídlem v Brně, Úvoz č. 82/39, proti žalované Ing. B. H., zastoupené Mgr. Magdou Havlovou, advokátkou se sídlem v Ivančicích, Tyršova č. 1316/21, o neplatnost závětí, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 4 C 1278/94, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. června 2015, č. j. 18 Co 276/2014-722, takto: Rozsudek krajského soudu ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 22. listopadu 2013, č. j. 4 C 1278/94-673, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 14. března 2014, č. j. 4 C 1278/94-688, o určení náhrady nákladů státu a náhrady nákladů řízení, a ve výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení; v dalším se dovolání žalované zamítá. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Břeclavi dne 12.10.1994 domáhal určení, že závěť datovaná dne 18.12.1987 a údajně psaná zůstavitelem J. K., zemřelým dne 28.6.1988, je neplatná. Žalobu odůvodnil zejména tím, že „po prostudování závěti zjistil, že závěť není psaná vlastní rukou zůstavitele“ a že „jde o takový nedostatek závěti, který způsobuje její absolutní neplatnost“. Dále se žalobce žalobou podanou u Okresního soudu v Břeclavi dne 12.10.1994 domáhal určení, že závěť datovaná dne 5.3.1989 a údajně psaná zůstavitelkou B. K., zemřelou dne 1.11.1989, je neplatná. Žalobce namítal, že důvody uvedené v závěti, podle které zůstavitelka vyděďuje žalobce a jeho syna K. K. s odůvodněním, že jí neposkytli v nemoci a ve stáří potřebnou pomoc, že se s ní a zemřelým manželem odmítli stýkat a když je zemřelá s manželem chtěli navštívit, byli vykázáni, „nejsou pravdivé“, a tudíž „nemohlo dojít k platnému vydědění“. Dále uvedl, že pokud je závěť napsaná vlastní rukou zůstavitelky, „byla napsaná jednoznačně pod vlivem žalované, která má dlouhodobě k žalobci špatný vztah“ a „chce jej připravit o veškerý majetek po rodičích“, že však „i přes zásahy žalované s rodiči vycházel velmi dobře“, a proto jde o úkon učiněný v tísni, způsobený naléháním a tlakem žalované. Oba návrhy, které žalobce podal na základě výzvy soudu k podání žaloby vydané v rámci řízení o dědictví po zůstaviteli J. K., zemřelém dne 28.6.1988 – na základě rozhodnutí Okresního soudu v Břeclavi ze dne 9.9.1994, č.j. D 959/88-87, a v rámci řízení o dědictví po zůstavitelce B. K., zemřelé dne 1.11.1989 – na základě rozhodnutí Okresního soudu v Břeclavi ze dne 9.9.1994, č.j. D 1626/89-13, byly Okresním soudem v Břeclavi dne 30.1.1996 spojeny ke společnému projednání. Okresní soud v Břeclavi rozsudkem ze dne 27.9.2000, č.j. 4 C 1278/94-165, zamítl návrh na určení, že závěť datovaná dne 18.12.1987 a psaná údajně zůstavitelem J. K., zemřelým dne 28.6.1988, je neplatná, a dále určil, že závěť datovaná dne 5.3.1989 a psaná údajně zůstavitelkou B. K., zemřelou dne 1.11.1989, je neplatná; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Na základě zjištění, že zůstavitel J. K., zemřelý dne 28.6.1988, zanechal závěť ze dne 18.12.1987 a že zůstavitelka B. K. zanechala závěti sepsané dne 18.12.1987, dne 30.10.1988 a dne 5.3.1989, a na základě provedeného dokazování soud prvního stupně dovodil, že „ze znaleckého posudku písmoznalkyně Marie Mezlíkové jednoznačně vyplývá, že závěť ze dne 18.12.1987 sepsal J. K. vlastnoručně“, a protože další závěť v průběhu dědického řízení po zůstaviteli J. K. „předložena nebyla“, dospěl k závěru, že návrh žalobce, pokud jde o vyslovení neplatnosti závěti zůstavitele J. K. ze dne 18.12.1987, „není důvodný“. Ve vztahu k platnosti závěti B. K. ze dne 5.3.1989 také dovodil, že „jde o závěť psanou vlastní rukou a podle vyjádření znalkyně rukou B. K.“, že však důvod neplatnosti závěti vznesený žalobcem, tedy že závěť byla sepsána pod vlivem žalované, soud prvního stupně shledal jako „důvodný“ na základě prokázaného zjištění, že „zemřelá B. K. si stěžovala na to, že ji žalovaná přinutila k sepsání závěti, kterou vydědila žalobce“, a závěru, že, sepsala-li B. K. závěť dne 18.12.1987, dle které by mimo jiné právo užívat byt přešlo na J. K., a další závěť dne 30.10.1988, kterou již vyděďuje svého syna, „je nelogické, že by v průběhu necelého roku změnila B. K., pokud by tu nebylo působení ze strany žalované, tak výrazným způsobem svoji závěť, když by důvody k vydědění uvedené v závěti ze dne 30.10.1988 a 5.3.1989 trvaly již po dobu několika let“, a proto uzavřel, že závěť sepsaná B. K. dne 5.3.1989 „nebyla učiněná svobodně, ale pod tlakem žalované“, a jde tak o „neplatný právní úkon ve smyslu ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák.“. Závětí zůstavitelky ze dne 25.10.1989 se soud prvního stupně odmítl zabývat s odůvodněním, že „tato závěť není předmětem tohoto řízení“. K odvolání žalobce i žalované Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22.3.2002, č.j. 18 Co 290/2001-212, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ve vztahu k platnosti závěti J. K. soudu prvního stupně vytkl, že se „vůbec nevypořádal s námitkami žalobce ke znaleckému posudku, ani neučinil pokus zajistit další potřebný srovnávací materiál“, a proto bylo třeba „v tomto směru řízení doplnit, vyslechnout znalkyni k námitkám žalobce a případně uvážit důvody k nařízení důkazu revizním znaleckým posudkem“. Podle odvolacího soudu se soud prvního stupně měl zabývat také závětí B. K. ze dne 25.10.1989, neboť „otázkou platnosti pozdější závěti zůstavitelky se soud musí zabývat, aby mohl posoudit, zda touto závětí nebyla zrušena závěť předcházející“, a proto uzavřel, že v řízení je třeba provést doplnění dokazování, které přesahuje rámec řízení odvolacího. Okresní soud v Břeclavi poté rozsudkem ze dne 15.7.2009, č.j. 4 C 1278/94-491, 4 C 1279/94, určil, že „žalobce i žalovaná jsou ve vztahu k dědictví po J. K., zemřelém dne 28.6.1988, dědici ze závěti ze dne 18.12.1987“ (výrok I.) a že „žalobce i žalovaná jsou ve vztahu k dědictví po B. K., zemřelé dne 1.11.1989, dědici ze zákona“ (výrok II.); současně rozhodl o náhradě nákladů státu (výrok III.) a náhradě nákladů řízení (výrok IV.). Soud prvního stupně předně uzavřel, že „považuje závěť sepsanou S. N. podle diktátu B. K. za přítomnosti svědků dne 25.10.1989 za neplatnou“, neboť „neuvěřil výpovědím svědků“ a navíc „tato závěť byla sepsána jako tzv. allografická závěť, kdy tato forma byla jako možnost sepsání závěti možná až po 31.12.1991“. Při posouzení platnosti závětí zůstavitele J. K. ze dne 18.12.1987 a zůstavitelky B. K. ze dne 5.3.1989 soud prvního stupně na základě provedeného dokazování znaleckým posudkem Marie Mezníkové a revizním znaleckým posudkem Mgr. Jindry Železné dospěl k závěru, že „účastníci jsou po zůstaviteli J. K. dědici ze závěti ze dne 18.12.1987“, že „nemá pochyby ani o tom, že závěť ze dne 5.3.1989 byla sepsána B. K.“, že však je tato závěť včetně listiny o vydědění, která je její součástí, „neplatná pro nedostatek vůle na straně zůstavitelky“, neboť „na sepsání závěti B. K. dne 5.3.1989 a na její obsah měla zásadní vliv žalovaná“, a „tato závěť tudíž nebyla projevem svobodné vůle zůstavitelky“. K odvolání žalované Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23.6.2011, č.j. 18 Co 64/2010-524, zrušil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích II., III. a IV. a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytkl jednak, že „překročil rozsah podané žaloby“ na určení neplatnosti závěti B. K. ze dne 5.3.1989, a to „aniž došlo v průběhu řízení ke změně žalobního návrhu“, jednak že je rozhodnutí soudu prvního stupně v tomto směru „nepřezkoumatelné pro nedostatečné odůvodnění“, neuvedl-li hodnocení důkazů, závěr o skutkovém stavu ani posouzení věci po právní stránce, a tedy ani „z jakých