21 Cdo 2770/2022 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2770/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 11. 2023 Spisová značka:21 Cdo 2770/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:21.CDO.2770.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dokazování Znalecký posudek Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a odst. 1 o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. § 132 o. s. ř. § 6 odst. 1 předpisu č. 79/2011 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:12. 2. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 504/24 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2770/2022-677 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobkyně R. G., zastoupené Mgr. Stanislavem Kutnarem, advokátem se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Pionýrská č. 495, proti žalované Základní škole Valašské Meziříčí, Křižná 167, okres Vsetín, příspěvkové organizaci se sídlem ve Valašském Meziříčí – Krásno nad Bečvou, Křižná č. 167, IČO 45211451, zastoupené Mgr. Tomášem Greplem, advokátem se sídlem v Olomouci, Horní náměstí č. 365/7, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 19 C 89/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. března 2022, č. j. 16 Co 5/2022-634, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2022, č. j. 16 Co 5/2022-634, není podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, neboť dovolatelka v něm uplatnila jiné dovolací důvody než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem), a z jejích námitek nevyplývají žádné rozhodné právní otázky, na jejichž vyřešení by záviselo napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Prostřednictvím předestřené otázky, zda „soud prvního stupně je oprávněn nerespektovat závazný právní názor odvolacího soudu v podobě zajištění vyhotovení konzultantského znaleckého posudku z oboru psychiatrie pro účely znaleckého posudku z oboru posudkového lékařství a dále zda takovéto nerespektování závazného právního názoru odvolacího soudu může zhojit sám odvolací soud“, jakož i otázky, zda „znalecký posudek může obstát před soudem, ačkoliv trpí vadami, které jsou z logického hlediska zjevné a nevyžadují odbornou způsobilost k jejich zjištění (rozpor mezi závěry znaleckého posudku a výsledky ostatních důkazů, vč. odůvodnění znaleckého posudku neodpovídající pravidlům logického myšlení“), dovolatelka především uplatňuje nepřípustné námitky vztahující se k hodnocení provedeného důkazu – znaleckého posudku MUDr. Jana Boháče [namítá-li, že znalecký posudek „trpí řadou podstatných vad“, když „nehodnotil pracovní prostředí u žalované a znalec odkazoval na závěry jiné lékařky, konzultantky, nebyl vypracován samostatný konzultantský znalecký posudek dle závazného právního názoru (odvolacího) soudu“, „pominul jiné lékařské zprávy“, že „konzultantka, ačkoliv svůj odborný závěr opírala o konfliktní situace na pracovišti, odmítla se těmito konfliktními situacemi na pracovišti zabývat“, že přibraná konzultantka MUDr. Zdeňka Vyhnánková „znalcem již není“, že „znalec MUDr. Boháč odmítl poskytnout znalecké posouzení pracoviště u žalované“, že „znalec neodpovídal na položenou otázku soudem, která zněla, zda je žalobkyně způsobilá k výkonu práce učitelky, tzn. kdekoliv v ČR“, že „o nekompetentnosti znaleckého posudku tak svědčí rovněž vyslovený závěr, že žalobkyně je způsobilá k výkonu práce učitelky 2. stupně základní školy, ale již není způsobilá k tomuto výkonu na tomto konkrétním pracovišti, aniž by tedy znalcem nebo jiným důkazem bylo zjištěno, že toto konkrétní pracoviště bylo nějakým způsobem více zátěžové pro žalobkyni než kterékoliv jiné místo učitelky kdekoliv v České republice“, že „tvrzení znalce … si značně odporuje, protože pokud znalec hovoří o tom, že by žalobkyně měla trpět poruchou osobnosti, která se může kdykoliv a kdekoliv projevit, poté nelze hovořit o tom, že by žalobkyně byla způsobilá k výkonu práce i na jiném pracovišti“]. Dovolatelka takto uplatňuje jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. Přehlíží, že v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 nelze v dovolacím řízení důvodně zpochybnit správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů, neboť dovolací přezkum je ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř.) totiž nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (shodně srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sp. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod č. 108/2011 Sb. rozh. obč., nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněného pod č. 78/2018 Sb. rozh. obč.). Otázky proto přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládají. Na otázce, zda „zaměstnavatel je oprávněn na pracovišti navodit konkrétnímu zaměstnanci takové nepříznivé pracovní podmínky, které způsobí jeho pracovní neschopnost, popř. mimořádný jednorázový projev poruchy osobnosti“, rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Odvolací soud tuto otázku neřešil, neboť zjištění o skutečnostech, na nichž je předestřená otázka založena, neučinil. Dovolatelka tak vlastně i v případě této otázky nepřípustně zpochybňuje správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů (namítá-li, že žalovaná si „jednoznačně diskriminačně zasedla na žalobkyni a vytvořila takové nepříznivé pracovní podmínky, které vedly k pracovní neschopnosti žalobkyně v důsledku aktuální reakce na stres“). Není přitom zpochybněním právního posouzení věci, jestliže dovolatel předkládá vlastní skutkovou verzi vycházející z jiného hodnocení provedených důkazů, a tedy z jiného skutkového stavu, než ze kterého vyšel odvolací soud (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2023, sp. zn. 21 Cdo 2757/2022). Při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. například důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod č. 19/2006 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011). Otázka potom přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. rovněž nezakládá. Postup soudů při zjišťování rozhodujících skutečností (posuzování zdravotního stavu žalobkyně), k němuž bylo zapotřebí odborných znalostí, je navíc v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků (§ 125, § 127 o. s. ř.), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Zjistí-li soud, že znalec zcela ne