21 Cdo 2827/2022 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2827/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 3. 2023 Spisová značka:21 Cdo 2827/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:21.CDO.2827.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Poplatky soudní Dotčené předpisy:§ 237 předpisu č. 99/1963 Sb. § 9 odst. 2 předpisu č. 121/2008 Sb. § 9 odst. 1 předpisu č. 549/1991 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:6. 6. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1853/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2827/2022-284 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce V. Š., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Ing. Zdeňkem Stanovským, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Hutích č. 661/9, proti žalované České exportní bance, a. s. se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 701/34, IČO 63078333, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci č. 2116/15, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, o žalobě na obnovu řízení podané žalobcem proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2017, č. j. 30 Co 325/2017-163, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 159/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2022, č. j. 30 Co 115/2022-267, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Marka Vojáčka, advokáta se sídlem v Praze 1, Na Florenci č. 2116/15. Odůvodnění: 1) Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 10. 2020, č. j. 23 C 159/2015-241, opraveným usnesením ze dne 18. 2. 2021, č. j. 23 C 159/2015-253, byla žaloba „na povolení obnovy řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 159/2015 a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Co 325/2017“ zamítnuta a žalobce byl zavázán k náhradě nákladů řízení ve výši 10 640 Kč k rukám „právního zástupce žalovaného“. 2) Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání; spolu s podaným odvoláním neuhradil soudní poplatek. 3) Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 9. 2021, č. j. 23 C 159/2015-254, vydaným asistentkou soudce Mgr. Sárou Kryšpínovou, byl žalobce vyzván, aby „…do 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek z odvolání, který činí podle položky č. 22 odst. 11 ve spojení s položkou č. 4 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků 2 000 Kč…“, zároveň byl poučen o následcích neuhrazení soudního poplatku a možnosti podat námitky proti usnesení. Usnesení bylo doručeno do datové schránky zástupce žalobce dne 4. 10. 2021, námitky proti usnesení podány nebyly a soudní poplatek v předepsané výši byl na účet soudu připsán dne 20. 10. 2021. 4) Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 1. 2022, č. j. 23 C 159/2015-259, bylo „řízení zastaveno“ (výrok I.), žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.), bylo rozhodnuto o vrácení soudního poplatku žalobci (výrok III.) a žalobce byl vyzván ke sdělení čísla účtu (výrok IV.). K odvolání žalobce bylo toto rozhodnutí usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2022, č. j. 30 Co 115/2022 -267, potvrzeno ve výrocích I. – III. (výrok I.), odvolání proti výroku IV. bylo odmítnuto (výrok II.) a žalobce byl zavázán nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 2 178 Kč k rukám advokáta Mgr. Marka Vojáčka (výrok III.). 5) Soudy obou stupňů dospěly ke shodnému závěru, že žalobci, který nezaplatil soudní poplatek za odvolání a byl vyzván k jeho zaplacení do 15 dnů od doručení výzvy k úhradě soudního poplatku, byla tato výzva doručena dne 4. 10. 2021 a že žalobce uhradil soudní poplatek dne 20. 10. 2021, až po uplynutí 15 denní lhůty, která skončila dne 19. 10. 2021. Protože byl soudní poplatek zaplacen opožděně, bylo řízení zastaveno. Na počátek běhu lhůty k zaplacení soudního poplatku nemělo vliv, že usnesení s výzvou k úhradě soudního poplatku bylo vydáno soudní asistentkou, když se na takové rozhodnutí vztahuje ustanovení § 9 odst. 2 zák. č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících. Podle rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1622/2021 není přípustné odvolání proti usnesení, jímž je účastník vyzván k zaplacení soudního poplatku, neboť jde o usnesení, jímž se upravuje vedení řízení, a vydal-li je soudní úředník nebo asistent soudce, může proti němu podat účastník námitky. Počátek běhu lhůty k zaplacení soudního poplatku není vázán na právní moc usnesení, jímž je poplatník vyzván k zaplacení poplatku, není proto významné, že výzvu vydal asistent soudce, proti jehož rozhodnutí je účastník oprávněn podat námitky. Vyzval-li soud prvního stupně poplatníka k úhradě soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů počítané od doručení výzvy, nemá na běh této lhůty žádný vliv skutečnost, že usnesení nabylo právní moci až po uplynutí této lhůty. 6) Proti usnesení odvolacího soudu, a to „proti všem výrokům“, podal dovolání žalobce. Namítl, že pokud je stanovena lhůta ke splnění procesní povinnosti rozhodnutím vydaným vyšším soudním úředníkem, běží tato lhůta až ode dne právní moci takového rozhodnutí. Z „rozhodnutí NS“ ze dne 28. 4. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1993/2019, vyplývá, že je-li rozhodnutí, kterým je účastník vyzván k zaplacení soudního poplatku a stanovena mu lhůta k jeho zaplacení, vydáno vyšším soudním úředníkem, běží lhůta k zaplacení soudního poplatku až ode dne právní moci tohoto rozhodnutí, nikoliv ode dne jeho doručení. Soudní poplatek byl proto žalobcem uhrazen včas, když lhůta k jeho uhrazení uplynula dne 3. 11. 2021. Změna judikatury nastala až „rozhodnutím NS“ vydaným dne 12. 1. 2022, sp. zn. 31 Cdo 1622/2021, po uplynutí lhůty pro zaplacení soudního poplatku. Žalobce se v rozhodné době (říjen 2021) řídil aktuálním výkladem Nejvyššího soudu. Klíčovým důvodem je otázka legitimního očekávání žalobce, jakož i okamžik, kdy došlo k vydání předmětného judikátu, který změnil dosavadní praxi, o nějž odvolací soud opřel své rozhodnutí. Ke dni uhrazení soudního poplatku žalobcem (20. 10. 2021) neexistoval „judikát NS“, na kterém je postaveno rozhodnutí odvolacího soudu. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 7) Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl nebo zamítl. Uvedla, že napadené usnesení je v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu i Ústavního soudu. 8) Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). 9) Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). 10) Dovolání žalobce bylo podáno proti usnesení odvolacího soudu „proti všem výrokům“, tedy i proti výrokům, jimiž odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení; dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení. 11) Dovolání není přípustné ani proti výroku II. rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání žalobce proti výroku IV. usnesení soudu prvního stupně, neboť bylo podáno proti rozhodnutí, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. [§ 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.]. 12) Dovolání žalobce proti výroku I. usnesení odvolacího soudu v části, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku III. o vrácení soudního poplatku žalobci, neobsahuje žádné důvody, pro které by tento výrok nemohl samostatně obstát (srovnej k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod publikačním číslem 110/2011), a není tak přípustné. 13) K dovolatelem přednesené otázce účinků změny judikatury lze uvést následující: 14) V usnesení ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1933/2019, Nejvyšší soud vyslovil závěr, že „…je-li rozhodnutí, kterým je účastník řízení vyzván k zaplacení soudního poplatku a stanovena mu lhůta k jeho zaplacení, vydáno vyšším soud