21 Cdo 2849/2005 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2849/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 8. 2006 Spisová značka:21 Cdo 2849/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.2849.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 46 odst. 1 písm. c) předpisu č. 65/1965Sb. § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 241a odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 243b odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2849/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce F. V., zastoupeného advokátem, proti žalovanému městu N. M. n. M., zastoupenému advokátem, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a o určení trvání pracovního poměru, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 6 C 38/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. dubna 2005, č. j. 49 Co 245/2004-121, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta. Odůvodnění: Dopisem ze dne 30. 5. 2001 (který téhož dne žalobce převzal) žalovaný (starosta města Josef Sokolíček) sdělil žalobci, že s ním rozvazuje pracovní poměr pro nadbytečnost podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce. Důvody k rozvázání pracovního poměru spatřoval v tom, že rozhodnutím Městské rady v N. M. n. M. ze dne 25. 4. 2000 byly schváleny organizační změny, na jejichž základě došlo ke zrušení odboru, v němž žalobce pracoval, že rozhodnutím Městského zastupitelstva v N. M. n. M. ze dne 12. 10. 2000 bylo schváleno rozšíření předmětu podnikání společnosti T. s., s. r. o., o správu nemovitostí, místních komunikací a veřejného osvětlení a že rozhodnutím Rady města N. M. n. M. ze dne 30. 5. 2001 bylo rozhodnuto o snížení počtu zaměstnanců MěÚ N. M. n. M., a to v souvislosti se zvýšením efektivnosti práce a „v návaznosti na předchozí usnesení RM a ZM“. Protože žalovaný nemá k dispozici žádné volné pracovní místo, nemůže žalobce dále zaměstnávat. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná a že pracovní poměr žalobce u žalovaného trvá nadále. Žalobu odůvodňoval zejména tím, že „nelze souhlasit“ s tvrzením žalovaného, že Rada města N. M. n. M. rozhodla o organizačních změnách a následně dne 30. 5. 2001 o snížení počtu zaměstnanců, a že žalovaný navíc nesplnil svou nabídkovou povinnost, neboť ke dni 30. 5. 2001 měl nejméně jedno volné pracovní místo, „když ke dni 31. 8. 2001 skončila pracovní poměr u žalovaného p. G. a žalovaný navíc věděl, že ze sociálního odboru MěÚ odchází p. Z.“. Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou rozsudkem ze dne 19. 12. 2001, č. j. 6 C 38/2001-28, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 5.225,- Kč „na účet“ advokáta JUDr. A. M. Vycházeje z toho, že o snížení počtu zaměstnanců řádně rozhodl „jediný k tomu oprávněný orgán, a to Rada“, který rozhodl i o tom, že nadbytečným zaměstnancem bude právě žalobce, z toho, že „samotné rozhodnutí Rady není oprávněn přezkoumávat soud ani nikdo jiný“, a z toho, že „pracovní místo paní G. nemohlo být žalobci nabídnuto, neboť dne 1. 6. 2001 neexistovalo“ a „pan Zelený doručil svou výpověď z pracovního poměru žalovanému až dne 19. 6. 2001“, dospěl k závěru, že zde nejsou žádné důvody neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 30. 5. 2001. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. 2. 2003, č.j. 49 Co 63/2002-50, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vytknul soudu prvního stupně, že, ač u jednání provedl důkaz zápisem z 18. mimořádného jednání Rady města N. M. n. M. konaného dne 30. 5. 2001, z odůvodnění jeho rozhodnutí není zřejmé, zda jej při rozhodnutí vzal v úvahu, případně, proč z tohoto důkazu nevycházel, že se nevypořádal s tvrzením žalobce o tom, že rozhodnutí o snížení počtu zaměstnanců ze dne 30. 5. 2001 se jeho osoby nedotklo, protože ke snížení počtu zaměstnanců došlo již dříve v důsledku odchodu zaměstnanců ing. L., K. a D., a že se nezabýval ani tím, zda žalobce prokázal naléhavý právní zájem na určení, že jeho pracovní poměr trvá. Uložil soudu prvního stupně, aby v těchto směrech v dalším řízení sjednal nápravu. Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou rozsudkem ze dne 24. 2. 2004, č. j. 6 C 38/2001-93, žalobu znovu zamítl a rozhodl, že žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Po provedeném dokazování měl za prokázáno, že dne 30. 5. 2001 „rozhodla Rada“ o snížení počtu zaměstnanců žalovaného v městském úřadu z dosavadních 44,3 zaměstnanců na 43,3 zaměstnance; zápis z jednání obsahuje všechny náležitosti podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb. a podle článku 10 „jednacího řádu Rady“. O snížení počtu zaměstnanců tak rozhodl „jediný k tomu oprávněný orgán, a to Rada“, která rozhodla i o tom, že nadbytečným zaměstnancem bude právě žalobce. Počet zaměstnanců žalovaného ke dni 30. 5. 2001 i ke dni 1. 6. 2001 činil 44,3 zaměstnance. Žalovaný neporušil ani svou nabídkovou povinnost podle ustanovení § 46 ost. 2 zák. práce, neboť ke dni 30. 5. 2001 měl městský úřad 44,3 pracovních míst a všechna tato místa byla obsazena. Místo M. G. nemohlo být žalobci nabídnuto, neboť dne 1. 6. 2001 již neexistovalo, a L. Z. doručil svou výpověď z pracovního poměru žalovanému až dne 29. 6. 2001. Teprve tímto dnem se žalovaný prokazatelně dozvěděl o jeho úmyslu pracovní poměr ukončit. Soud prvního stupně tak neshledal žádné důvody neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 30. 5. 2001 a ani naléhavý právní zájem na určení, že pracovní poměr žalobce trvá i nadále. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. 4. 2005, č. j. 49 Co 245/2004-121, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovanému se náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává. Po doplnění dokazování opětovným výslechem svědka Mgr. P. H. dospěl k závěru, že výpověď z pracovního poměru učiněná dopisem ze dne 30. 5. 2001 je platným právním úkonem. Vycházel přitom z toho, že rozhodnutí o snížení počtu zaměstnanců žalovaného bylo dne 30. 5. 2001 řádně přijato, když pro ně hlasovala nadpoloviční většina přítomných členů Městské rady žalovaného; nelze proto souhlasit s námitkou žalobce, že bylo hlasováno jen o ukončení rozpravy. Soupis usnesení z jednání rady žalovaného konaného dne 30. 5. 2001 není podepsán tajemníkem Městského úřadu žalovaného, neboť v té době tato funkce nebyla obsazena. Vzhledem k tomu, že rada žalovaného měla osm členů a že jednání rady dne 30. 5. 2001 se zúčastnilo sedm členů, je nedůvodná námitka žalobce, že rada nebyla uvedeného dne usnášeníschopná. Za nedůvodnou považoval i námitku žalobce, že přijaté usnesení neobsahuje náležitosti stanovené jednacím řádem a pracovním řádem, neboť „z hlediska platnosti výpovědi podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce je podstatné jen to, zda rozhodnutí bylo přijato, a to, jakým způsobem zaměstnavatel, resp. jeho příslušný orgán navrhovanou organizační změnu projednal, je vnitřní záležitostí zaměstnavatele, kterou soud není oprávněn přezkoumávat“. Ze jmenovitého seznamu zaměstnanců žalovaného ke dni 30. 5. 2001 a z výpovědi tajemníka žalovaného Mgr. P. H. dále zjistil, že ke dni 30. 5. 2001 bylo na Městském úřadě žalovaného celkem 44,3 pracovních míst, jež všechna byla obsazena. Je proto vyloučeno, že by odchody zaměstnanců ing. L. a K. měly jakýkoli vliv na realizaci organizační změny ze dne 30. 5. 2001. Funkce tajemníka městského úřadu se uvolnila poté, co z ní byl odvolán k 31. 3. 2001 P. D., žalobci však nemohla být nabídnuta, neboť se obsazovala výběrovým řízením, jehož se žalobce nezúčastnil. Navíc P. D. i po odvolání z funkce tajemníka byl u žalovaného v pracovním poměru, jenž postrádal jednu ze základních obsahových složek – sjednaný druh práce (§ 65 odst. 2 a 3 zák. práce). Žalobci nemohla být nabídnuta ani pracovní místa po M. G., L. Z., M. K. a Mgr. P. H. M. G. pracovala u žalovaného jen na dobu určitou (do 31. 5. 2001) na pracovním místě, jež bylo na základě dohody uzavřené mezi žalovaným a Úřadem práce ve Ž. n. S. zřízeno jen na dobu do 31. 5. 2001. L. Z. učinil výpověď z pracovního poměru teprve dopisem ze dne 29. 6. 2001, tudíž k 30. 5. 2001 nebylo jeho pracovní místo volné, M. K. rozvázala pracovní poměr již výpovědí ze dne 28. 7. 2000, přičemž na její místo byla přeřazena zaměstnankyně M., jejíž dosavadní pracovní místo bylo obsazeno n