21 Cdo 2913/2010 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2913/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 9. 2011 Spisová značka:21 Cdo 2913/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.2913.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pracovní úraz Dotčené předpisy:§ 260 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2006 § 260 odst. 2 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2006 § 196 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2006 § 328 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění od 01.01.2007 § 372 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění od 01.01.2007 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 10. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2913/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobců a) R. V., b) J. V., c) M. V. a d) R. V., všech zastoupených JUDr. Pavlem Truxou, advokátem se sídlem v Rokycanech, ul. Josefa Knihy č. 177, proti žalované ING. MATAS - SLÉVARNA STRAŠICE, spol. s r.o. se sídlem ve Strašicích č. 287/1, IČO 64361381, zastoupené JUDr. Pavlem Kosnarem, advokátem se sídlem v Plzni, Sady Pětatřicátníků č. 26, o odškodnění nemoci z povolání, za účasti České pojišťovny, a.s. se sídlem v Praze 1, Spálená č. 75/16, IČO 45272956, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 11 C 129/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. března 2010 č.j. 56 Co 97/2010-115, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Rokycanech ze dne 27. srpna 2009 č.j. 11 C 129/2008-71 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Rokycanech k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobci se žalobou podanou u Okresního soudu v Rokycanech dne 8.12.2008 domáhali, aby jim žalovaná zaplatila 684.000,- Kč s úroky z prodlení, které v žalobě specifikovali. Žalobu odůvodnili zejména tím, že V. V. [manžel žalobkyně a) a otec žalobců b), c) a d)] byl "na základě rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ze dne 7.2.2008 uznán postiženým" nemocí z povolání (silikózou prostou) a že "osobou odpovědnou za vznik nemoci z povolání byla určena" žalovaná jako poslední zaměstnavatel, u kterého V. V. pracoval za podmínek, za nichž tato nemoc z povolání vzniká. V. V. dne 3.6.2007 na následky nemoci z povolání zemřel a lékařskými posudky Fakultní nemocnice v Plzni, Kliniky pracovního lékařství, bylo vyčísleno bolestné na 1.200 bodů a ztížení společenského uplatnění na 4.500 bodů. Vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 328 odst.1 "zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce ve znění ke dni 3.6.2007" peněžitá práva zaměstnance jeho smrtí nezanikají, přešel nárok na odškodnění bolesti ve výši 144.000,- Kč a ztížení společenského uplatnění ve výši 540.000,- Kč na žalobce jako dědice po V. V., žalovaná však odmítá nároky uspokojit. Žalovaná namítala, že náhrada za bolest a za ztížení společenského uplatnění je náhradou nemateriální újmy a že jako "dávka ryze osobního charakteru" zaniká smrtí zaměstnance. Okresní soud v Rokycanech rozsudkem ze dne 27.8.2009 č.j. 11 C 129/2008-71 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení 81.015,20 Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Truxy a že je žalovaná povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Rokycanech soudní poplatek ve výši 27.360,-Kč. Poté, co zjistil, že podle pravomocného usnesení Okresního soudu v Rokycanech ze dne 21.5.2009 č.j. 7 D 343/2007-114 "byli účastníky dědického řízení po V. V. všichni žalobci" a že nemoc z povolání byla u V. V. hlášena dne 20.6.2005, soud prvního stupně nejprve dovodil, že v tomto řízení uplatněný nárok na odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění je třeba posoudit podle "zákoníku práce účinného v den smrti pana V. V., tedy ke dni 3.6.2007". Z ustanovení § 328 odst.1 věty první zákoníku práce, podle něhož peněžitá práva zaměstnance jeho smrtí nezanikají a které - na rozdíl od ustanovení § 260 odst.1 dosavadního zákoníku práce účinného do 31.12.2006 - nestanoví, že by nárok na náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění zanikal smrtí zaměstnance, soud prvního stupně uzavřel, že "zákonodárce od 1.1.2007 umožnil přechod těchto pohledávek na účastníky dědického řízení po zemřelém zaměstnanci" a že "tento výklad je podporován též zněním ustanovení § 365 zákoníku práce". Námitku žalované a vedlejšího účastníka o tom, že náhrada za bolest a za ztížení společenského uplatnění jsou "dávkou ryze osobního charakteru, které smrtí zaměstnance zanikají", což odpovídá též ustanovení § 579 občanského zákoníku, soud prvního stupně odmítl s odůvodněním, že s ohledem na výslovnou úpravu v zákoníku práce nepřichází užití ustanovení § 579 občanského zákoníku v pracovněprávních vztazích v úvahu ani subsidiárně. K odvolání žalované a vedlejšího účastníka Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 30.3.2010 č.j. 56 Co 97/2010-115 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit žalobcům společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení 40.672,-Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Truxy. Odvolací soud dovodil shodně se soudem prvního stupně, že dosavadní právní úprava, obsažená v ustanovení § 260 odst.1 zákoníku práce účinného do 31.12.2006, nebyla do nového zákoníku práce převzata a že proto právo na náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění podle právní úpravy účinné od 1.1.2007 smrtí poškozeného zaměstnance nezaniká. Žalobci proto mají na požadované plnění nárok, když "pohledávka na náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění existovala v době smrti V. V., zemřelého dne 3.6.2007, byla pohledávkou za žalovaným a je peněžitým právem, které podle platné právní úpravy existující i v době smrti V. V. přešlo na žalobce". Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolaní. Namítá, že "nový" zákoník práce sice "výslovně nezmiňuje, že smrtí zaměstnance zaniká též právo na náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění", že však "tento závěr vyplývá ze samotného charakteru této náhrady" a že "toto pojetí je i v souladu s úpravou obsaženou v ustanovení § 579 občanského zákoníku" a odpovídá ustanovení § 369 odst.1 zákoníku práce, v němž se uvádí, že náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění "lze vyplatit pouze a jen zaměstnanci, nikoliv však jeho dědicům". Žalovaná dále dovozuje, že V. V. nároky na náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění za svého života neuplatnil a že tedy "ke dni úmrtí pana V. požadovaný nárok nevznikl" a "nemohl na kohokoli dalšího přecházet". Přípustnost dovolání žalovaná dovozuje z ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobci navrhli, aby dovolací soud dovolání zamítl. Souhlasí se závěry soudů o tom, že právo zaměstnance na odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, které vzniklo po 1.1.2007, nezaniká smrtí zaměstnance a stává se v plné výši předmětem dědického řízení, a dovozuje, že ustanovení § 579 odst.2 občanského zákoníku nelze užít, neboť má "přednost" speciální právní úprava odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]. Žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozs