21 Cdo 2985/2005 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2985/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 10. 2006 Spisová značka:21 Cdo 2985/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.2985.2005.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 52 odst. 2 předpisu č. 65/1965Sb. § 52 odst. 3 předpisu č. 65/1965Sb. § 52 odst. 4 předpisu č. 65/1965Sb. § 52 odst. 6 předpisu č. 65/1965Sb. § 52 odst. 7 předpisu č. 65/1965Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2985/2005 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce JUDr. R. L., zastoupeného advokátem, proti žalované K. b., a.s. zastoupené advokátem, o určení, že pracovní poměr účastníků trvá, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 89/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. srpna 2005 č.j. 14 Co 296/2005-58, takto: Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se (žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 10.11.2004) domáhal, aby bylo určeno, že jeho pracovní poměr u žalované, založený pracovní smlouvou ze dne 1.10.1997, nadále trvá. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že u žalované pracoval naposledy jako specialista v divizi Speciální obchody, oddělení 9528, a že místem výkonu práce bylo sjednáno B. Dne 30.6.2003 žalobce obdržel výpověď z pracovního poměru, kterou mu žalovaná dala z důvodu \"snižování stavu zaměstnanců a zvyšování efektivnosti\"; tuto výpověď žalobce dostal - jak se dodatečně dozvěděl - v rámci hromadného propouštění zaměstnanců žalované. Žalovaná podle názoru žalobce nesplnila svou povinnost \"informovat úřad práce o hromadném propouštění\" a podat mu \"písemnou zprávu o hromadném propouštění\", neboť ve zprávě ze dne 29.8.2003 adresované \"Úřadu práce pro P.\" neuvedla, že by se \"hromadné propouštění mělo týkat B.\"; jeho pracovní poměr u žalované proto stále trvá. Žalovaná namítala, že žalobcova žaloba o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru byla pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22.10.2004 č.j. 19 C 168, 169, 170/2003-83 zamítnuta, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem a že žalovaná svou povinnost vůči úřadu práce splnila, neboť ho dne 30.5.2003 informovala o zamýšleném hromadném propouštění ve smyslu ustanovení § 52 odst.3 zákoníku práce a dne 29.8.2003 mu doručila písemnou zprávu o hromadném propouštění podle ustanovení § 52 odst.4 zákoníku práce. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 16.3.2005 č.j. 27 C 89/2004-37 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 6.525,- Kč k rukám advokáta JUDr. V. H. Z provedených důkazů zjistil, že žalobce pracoval u žalované s místem výkonu práce \"centrála-B.\", že žalovaná dala žalobci dopisem ze dne 25.6.2003, doručeným dne 30.6.2003, výpověď z pracovního poměru \"z důvodu snižování stavu zaměstnanců\", že pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22.10.2004 č.j. 19 C 168, 169, 170/2003-83 \"byla potvrzena platnost\" této výpovědi a že šlo o rozvázání pracovního poměru v rámci hromadného propouštění zaměstnanců žalované. Informace o hromadném propouštění pro období skončení pracovních poměrů výpovědí ke dni 30.9.2003 byla Úřadu práce hlavního města P. doručena dne 30.5.2003 a navazující zpráva o hromadném propouštění dne 29.8.2003, přičemž \"informace o hromadném propouštění ze dne 30.5.2003 a zpráva o hromadném propouštění ze dne 28.8.2003 byla doručována Úřadu práce pro P. 1 a 2\" a \"v případě pracovního místa žalobce byl o hromadném propouštění informován Úřad práce v P.\". Soud prvního stupně dovodil, že smyslem ustanovení § 52 odst.6 zákoníku práce, podle něhož pracovní poměr hromadně propouštěného zaměstnance skončí výpovědí nejdříve po uplynutí 30 dnů od doručení písemné zprávy zaměstnavatele podle ustanovení § 52 odst.4 zákoníku práce příslušnému úřadu práce, ledaže zaměstnanec prohlásí, že na prodloužení pracovního poměru netrvá, je \"dát možnost příslušnému úřadu práce, aby se připravil na to, že se na trhu práce objeví větší počet uchazečů o zaměstnání\". Vzhledem k tomu, že v době výpovědi z pracovního poměru z ustanovení § 25a zákona č. 1/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) vyplývalo, že místně příslušným je úřad práce, v jehož obvodu bude zaměstnávání vykonáváno, aniž by byla upravena \"speciální místní příslušnost v souvislosti s hromadným propouštěním\", je třeba podle názoru soudu prvního stupně aplikovat \"obecnou úpravu místní příslušnosti úřadu práce\"; zaměstnavatel je proto povinen o svém rozhodnutí o hromadném propouštění informovat úřad práce, v jehož obvodu je zaměstnávání vykonáváno. Pracovní poměr žalobce u žalované nadále trvá (výpovědní doba ve smyslu ustanovení § 52 odst.6 zákoníku práce zatím neuplynula), neboť žalovaná o svém rozhodnutí o hromadném propouštění dosud informovala pouze Úřad práce hlavního města P. a žalobce měl své místo výkonu práce na \"centrále žalované v B.\". K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26.8.2005 č.j. 14 Co 296/2005-58 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 5.150,- Kč k rukám advokáta JUDr. V. H. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že žalovaná dosud nesplnila svou povinnost podle ustanovení § 52 odst.4 zákoníku práce a že proto pracovní poměr žalobce u žalované ve smyslu ustanovení § 52 odst.6 zákoníku práce prozatím neskončil. Účelem povinnosti uložené zaměstnavateli v ustanovení § 52 odst.4 zákoníku práce je \"zabezpečení nového zaměstnání většímu počtu uchazečů o zaměstnání úřadem práce a dosažení připravenosti úřadu práce na větší počet uchazečů o zaměstnání na trhu práce\" a v tomto smyslu tato právní úprava navazuje na ustanovení § 12 odst.1 písm.j) a k) zákona č. 9/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), podle nichž \"působí úřady práce při sledování a hodnocení stavu trhu práce a zpracovávání koncepce vývoje zaměstnanosti, činí opatření k ovlivňování trhu práce ve svém územním obvodu, a to i při strukturálních změnách a racionalizačních opatření za spolupráce se zaměstnavateli\". Místně příslušným úřadem práce ve smyslu ustanovení § 52 odst.4 zákoníku práce proto musí být úřad práce uvedený v ustanovení § 25a zákona č. 1/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) [úřad práce, v jehož obvodu bude zaměstnávání vykonáváno], což platí také \"pro zaměstnavatele se značně rozvětvenou regionální strukturou, i kdyby zpráva podle ustanovení § 52 odst.4 zákoníku práce měla být zaslána úřadu práce, v jehož obvodu je pracoviště byť i jediného zaměstnance z hromadně propouštěných\"; z hlediska účelu právní úpravy obsažené v ustanovení § 52 zákoníku práce \"je jedině relevantní místo výkonu zaměstnance a nikoliv sídlo zaměstnavatele\". Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá v první řadě, že ustanovení § 25a zákona č. 1/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) upravilo místní příslušnost úřadů práce \"v souvislosti s plněním jejich úkolů podle zákona o zaměstnanosti\" a že pro určení příslušného úřadu práce podle ustanovení § 52 zákoníku práce je nelze užít ani \"subsidiárně\", což vyplývá mimo jiné z dikce \"úřad práce, v jehož obvodu bude zaměstnávání vykonáváno\". Vzhledem k tomu, že s nesplněním povinnosti doručit zprávu o hromadném propouštění příslušnému úřadu práce jsou spojeny pro zaměstnavatele \"velmi závažné právní následky\", nelze \"nedostatečnost či nejasnost právní úpravy v otázce příslušnosti úřadu práce\" vykládat k tíži zaměstnavatele. Žalovaná vynaložila \"v dané situaci veškeré možné úsilí k tomu, aby řádně dostála svým zákonným povinnostem při hromadném propouštění\", a zprávu doručila Úřadu práce hlavního města P., pobočce pro P. 1 a 2, který neměl \"nejmenší pochybnosti o své příslušnosti a zprávu dovolatele bez jakýchkoli připomínek nebo dotazů přijal\". Žalovaná dále poukazuje na to, že právní předpisy neposkytují úřadu práce žádný prostředek \"k možnému ovlivnění rozhodnutí zaměstnavatele o hromadném propouštění\" a že je \"protismyslné\", aby zaměstnavatel plnil svou informační povinnost vůči vš