21 Cdo 3098/2011 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3098/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 3. 2013 Spisová značka:21 Cdo 3098/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.3098.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dědění Dotčené předpisy:§ 476a obč. zák. § 476b obč. zák. § 476c odst. 1 obč. zák. § 476c odst. 2 obč. zák. § 476e obč. zák. § 476f obč. zák. § 116 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 4. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3098/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy ve věci dědictví po M. K., zemřelé dne 13. října 2009, za účasti 1) R. B., 2) H. B., obou zastoupených P. H., 3) N. N., 4) MUDr. M. H. a 5) P. H., zastoupeného JUDr. Milanem Zemanem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Moskevská č. 1179/20, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 30 D 1206/2009, o dovolání P. H. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. října 2010 č.j. 11 Co 395/2010-98, takto: Usnesení krajského soudu, usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 24. června 2010 č.j. 30 D 1206/2009-91, usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 2. června 2011 č.j. 30 D 1206/2009-134 a usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 20. července 2011 č.j. 30 D 1206/2009-147 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Karlových Varech k dalšímu řízení. Odůvodnění: Řízení o dědictví po M. K., rozené N., zemřelé dne 13.10.2009, bylo zahájeno usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 29.10.2009 č.j. 30 D 1206/2009-2. Provedením úkonů v řízení o dědictví po zůstaviteli byla pověřena JUDr. Jitka Tichá, notářka v Karlových Varech (§ 38 odst. 1 občanského soudního řádu). V průběhu řízení bylo o dědickém právu zjištěno, že zůstavitelka M. K. pořídila jednak závěť ze dne 26.10.1982 ve formě notářského zápisu sepsaného státní notářkou JUDr. Naděždou Blažkovou na býv. Státním notářství v Karlových Varech, kterou povolala za dědičku "svého movitého majetku" sestru B. B., rozenou N., a za dědice "svého nemovitého jmění, tj. rekreační chaty ev. č. v Šemnici, postavené na stav. parc. č. včetně inventáře této chaty", a pro případ, že by se B. B. nedožila její smrti, i za dědice "svého movitého jmění", svoji neteř H. B., rozenou B., a jejího manžela R. B., jednak allografní závěť ze dne 4.12.2008, v níž povolala za své dědice H. B. v rozsahu 35% veškerého jejího majetku, R. B. v rozsahu 35% veškerého jejího majetku a P. H. v rozsahu 30% veškerého jejího majetku, přičemž svědky této závěti byli advokát JUDr. Milan Zeman a manželka závětí povolaného dědice P. H. Š. H. Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 24.6.2010 č.j. 30 D 1206/2009-91 rozhodl, že v řízení "nebude nadále jednáno se závětním dědicem P. H. jako s účastníkem dědického řízení". Poté, co zjistil, že jedním ze svědků závěti byla manželka závětního dědice P. H. Š. H., dospěl k závěru, že podle ustanovení "§ 476b a § 476f vztažmo k § 116 občanského zákoníku" závěť ze dne 4.12.2008 "nemá zákonnou náležitost, která vyplývá z ustanovení § 476 občanského zákoníku", a "není platná jako celek" a že proto "bude jednáno s dědici ze závěti ze dne 26.10.1982, tedy manželi H. a R. B. a s dědici ze zákona, kterými jsou potomci "předemřelé sestry" B. B. N. N. a H. B. a potomek "předemřelého bratra" J. N. MUDr. M. H. K odvolání P. H. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 12.10.2010 č.j. 11 Co 395/2010-98 potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně v tom, že závěť ze dne 4.12.2008 je (jako celek) neplatným právním úkonem, neboť jako jeden ze svědků působila manželka závětního dědice P. H. a že proto s P. H. nebude nadále jednáno jako s účastníkem dědického řízení. Okresní soud v Karlových Varech poté usnesením ze dne 2.6.2011 č.j. 30 D 1206/2009-134 opraveným usnesením ze dne 20.7.2011 č.j. 30 D 1206/2009-147 určil obvyklou cenu majetku zůstavitelky, výši jejích "dluhů a srážek" a čistou hodnotu dědictví, potvrdil, že movitý majetek zůstavitelky nabyli R. a H. B. "rovným dílem, každý jednou ideální polovinou" a že bytovou jednotku č. 1598/4 se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a na pozemcích nabyli N. N. ve výši jedné čtvrtiny, H. B. ve výši jedné čtvrtiny a MUDr. M. H. ve výši jedné poloviny, a rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů notářky JUDr. Jitky Tiché za úkony, které v řízení provedla jako soudní komisařka. Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 12.10.2010 č.j. 11 Co 395/2010-98 podal P. H. dovolání. Vytýká odvolacímu soudu, že při posuzování platnosti závěti ze dne 4.12.2008 "nečinil rozdíl" mezi přísnější (§ 476c občanského zákoníku) a méně přísnou (§ 476b občanského zákoníku) formou allografní závěti. Protože zákon nevyžaduje, aby svědci závěti pořízené podle ustanovení § 476b občanského zákoníku byli srozuměni s obsahem závěti, nelze podle názoru dovolatele předpokládat, že by tito svědci měli poskytnout svědectví "co do obsahu zůstavitelovi vůle a její shodě s textem závěti"; z toho dovolatel dovozuje, že svědci nemohou závěť pořízenou podle ustanovení § 476b občanského zákoníku zpochybnit tím, že by své svědectví o zůstavitelově poslední vůli poskytli nepravdivě, a že proto se na závěť ze dne 4.12.2008 nevztahuje ustanovení § 476f občanského zákoníku, které "se týká toliko závěti pořízené osobami uvedenými v ustanovení § 476c občanského zákoníku". Přípustnost dovolání dovolatel dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, otázku po právní stránce zásadního významu dovolatel spatřuje v tom, že odvolací soud řešil otázku platnosti závěti ze dne 4.12.2008 "v rozporu s logickým výkladem ustanovení § 476b a § 476c ve světle § 476f občanského zákoníku", a navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a usnesení soudu prvního stupně ze dne 24.6.2010 č.j. 30 D 1206/2009-91 a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno přede dnem 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se dovolací soud nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]. P. H. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo ve smyslu ustanovení § 175k odst.1 občanského soudního řádu rozhodnuto, s kým bude (nebude) nadále jednáno jako s účastníkem dědického řízení, a které je (z hlediska přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř.) usnesením ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2004 sp. zn. 30 Cdo 1847/2002, které bylo uveřejněno pod č. 61 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005). Protože dovolání P. H. není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by bylo odvolacím soudem zrušeno), může být jeho přípustnost založena jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dov