21 Cdo 3118/2009 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3118/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 10. 2010 Spisová značka:21 Cdo 3118/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.3118.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. b), c), § 237 odst. 3, § 241a odst. 4, § 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c) o. s. ř. ve znění do 30.06.2009 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:21. 10. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3118/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce V. B., zastoupeného JUDr. Petrem Hrůzou, advokátem se sídlem v Tachově, nám. Republiky č. 58, proti žalované Střední odborné škole Stříbro, příspěvkové organizaci se sídlem ve Stříbře, Benešova č. 508, IČ 68783728, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 6 C 215/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. března 2009, č. j. 18 Co 48/2009-80, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243c odst. 2 o. s. ř.): Dovolání žalobce proti výroku rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 3. 2009, č. j. 18 Co 48/2009-80, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 23. 10. 2008, č. j. 6 C 215/2007-65, ve věci samé (ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 12. 9. 2007) není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)], a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil. Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť z hlediska právního posouzení věci vychází rozsudek odvolacího soudu (a soudu prvního stupně, s nímž se odvolací soud „ztotožnil“) z ustálené judikatury soudů (srov. ve vztahu k intenzitě porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahující se k zaměstnancem vykonávané práci rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 3323/2008, nebo ve vztahu k obsahově shodné úpravě v zákoně č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 1. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1228/99, uveřejněný pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001). Tvrzením dovolatele, že soud nesprávně učinil závěr o porušení povinností žalobce, vyplývajících z ustanovení § 29 odst. 2 zákona č. 247/2000 Sb. a § 29 odst. 2 zákona č. 561/2000 Sb., se dovolací soud nemohl zabývat, neboť dovolatel nenapadl také závěr odvolacího soudu, že žalobce porušil ustanovení § 106 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, které bylo uveřejněno pod č. 48 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, který byl uveřejněn pod č. 17 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998). Stejně tak se dovolací soud nemohl zabývat tvrzením dovolatele, že se ze strany žalované jednalo o diskriminaci na základě žalobcovy „víry a světového názoru“, neboť se jedná o tvrzení nové, dosud v řízení neuplatněné (srov. § 241a odst. 4 o. s. ř.). Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 6. října 2010 JUDr. Mojmír Putna, v. r. předseda senátu