21 Cdo 3161/2025 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3161/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 2. 2026 Spisová značka:21 Cdo 3161/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:21.CDO.3161.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Okamžité zrušení pracovního poměru Lhůta prekluzivní [ Lhůty ] Dotčené předpisy:§ 55 odst. 1 písm. b) předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 30.06.2023 § 58 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 30.06.2023 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3161/2025-235 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce J. B., zastoupeného Mgr. Robertem Ströbingerem, advokátem se sídlem v Brně, Koliště č. 1912/13, proti žalovanému AGICO, s. r. o., se sídlem v Brně – Králově Poli, Purkyňova č. 3050/99a, IČO 60731354, zastoupenému JUDr. Tomášem Kalabusem, advokátem se sídlem v Brně, Pražákova č. 1008/69, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 13 C 141/2023, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. ledna 2025, č. j. 15 Co 189/2024-152, takto: I. Dovolání žalovaného proti rozsudku krajského soudu ve výrocích o náhradě nákladů řízení se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 4. června 2024, č. j. 13 C 141/2023-111, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Dopisem ze dne 16. 5. 2023 žalovaný sdělil žalobci, že s ním podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce okamžitě ruší pracovní poměr uzavřený pracovní smlouvou ze dne 1. 8. 2013, neboť žalobce porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Toto porušení žalovaný spatřoval ve skutečnosti, že žalobce dne 16. 1. 2023 ze sídla žalovaného odcizil a odvezl do „druhotných surovin BARKO, s. r. o.“ barevné kovy a další materiál v celkové hodnotě 16 603 Kč a že si tuto částku nechal poukázat na svůj osobní účet. 2. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 14. 7. 2023 domáhal určení, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaný nedodržel subjektivní lhůtu uvedenou v ustanovení § 58 odst. 1 zákoníku práce, podle něhož může zaměstnavatel pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zaměstnance okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu okamžitého zrušení dozvěděl, že podle § 330 zákoníku práce se jedná o lhůtu prekluzivní a že okamžité zrušení pracovního poměru učiněné po uplynutí uvedené lhůty „trpí vadou vedoucí k jeho absolutní neplatnosti“. Žalobce uvedl, že se měl protiprávního jednání dopustit dne 16. 1. 2023, že okamžité zrušení pracovního poměru mu žalovaný doručil dne 16. 5. 2023 a že pro zachování lhůty by se zástupci žalovaného museli dozvědět o vytýkaném jednání nejdříve dne 16. 3. 2023, což nebylo naplněno. Zdůraznil, že o tom, že zajišťuje odvoz odpadního materiálu žalovaného, zástupci žalovaného dlouhodobě věděli a také s tím souhlasili, že předmětný odvoz odpadního materiálu ze dne 16. 1. 2023 byl bezprostředně po jeho uskutečnění projednáván se zástupci žalovaného mimo jiné na dvou osobních jednáních konaných ve dnech 1. 2. 2023 a 1. 3. 2023 a že vzhledem k obsazení (jednání se účastnil mimo žalobce také jednatel žalovaného J. S., a další zaměstnanci žalovaného) a obsahu předmětných jednání je zřejmé, že se žalovaný dozvěděl o údajném porušení povinností i o tom, že se jej dopustil žalobce, dříve než 16. 3. 2023. Dodal, že skutečně odvezl dne 16. 1. 2023 ze sídla žalovaného do druhotných surovin provozovaných společností Barko, s. r. o., výrobní odpad v podobě barevných kovů a dalšího odpadního materiálu, ovšem nikoli s cílem odcizit tento materiál žalovaného a ponechat si utržené peníze pro svou osobní potřebu, neboť peníze utržené za výkup sloužily pro úhradu nákladů různých firemních událostí, teambuildingových akcí atd. organizovaných žalovaným a tento postup byl uskutečňován s plným vědomím a souhlasem jednatelů žalovaného. 3. Žalovaný namítal, že se o tom, že žalobce dne 16. 1. 2023 odcizil barevné kovy a materiál v hodnotě 16 603 Kč, které prodal společnosti Barko, s. r. o., a že si utrženou částku ponechal, dozvěděl až dne 15. 5. 2023, kdy jednatel žalovaného J. S., objevil doklad společnosti Barko, s. r. o., že žalobce působící u žalovaného na pozici „konstruktér – vedoucí výroby mechanických komponent“ měl zajišťovat odvoz odpadu, který při výrobě mechanických komponent vznikal, že jednatelé žalovaného automaticky předpokládali, že výtěžek z prodeje zbytků barevných kovů žalobce řádně vyúčtuje a finanční prostředky převede na účet firmy, případně je předá pověřené osobě v hotovosti, že k jinému nakládání s takto utrženými finančními prostředky žalobce nebyl oprávněn a že není pravdou, že by jednatelé žalovaného věděli, že žalobce vytváří nějaký „černý fond“, ze kterého by bylo čerpáno na večírky či jiné náklady žalovaného. Zdůraznil, že při jednáních dne 1. 2. 2023 a 1. 3. 2023 nezaznělo, že by žalobce odvezl do společnosti Barko, s. r. o., zbytky barevných kovů a jiný materiál v hodnotě 16 603 Kč, a uzavřel, že minimálně v případě, pro který byl okamžitě zrušen pracovní poměr, si žalobce peníze za utržené barevné kovy a materiál ponechal pro osobní potřebu, žalovaného o existenci této částky neinformoval, nepředal ji a ani ji nevyužil pro úhradu nákladů žalovaného. 4. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 4. 6. 2024, č. j. 13 C 141/2023-111, žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 32 492 Kč k rukám advokáta Mgr. Roberta Ströbingera. Vycházel ze zjištění, že žalobce, mezi jehož pracovní povinnosti náležela i správa a vývoz zbytků barevných kovů, dne 16. 1. 2023 odvezl ze sídla žalovaného do druhotných surovin provozovaných „společností BARKO, s. r. o.“, výrobní odpad v podobě barevných kovů a dalšího odpadního materiálu, že dne 1. 2. 2023 a 1. 3. 2023 probíhaly u žalovaného běžné pracovní porady, kterých se účastnili společníci žalovaného a velká většina zaměstnanců, že v rámci porady dne 1. 2. 2023 bylo zmíněno, že žalobce skoro vyklidil prostory a má splněnou agendu ohledně stěhování, a že v rámci porady dne 1. 3. 2023 žalobce oznámil, že prostory jsou vyklizeny a předány, že byl převezen veškerý materiál a vyvezen veškerý odpad, který souvisel se stěhováním. Ve vztahu „k běhu prekluzivní lhůty“ soud prvního stupně dále zjistil, že již ke konci roku 2022 měl jednatel žalovaného J. S., pochybnosti o tom, jak žalobce nakládá se zbytky barevných kovů a s finančními prostředky utrženými za jejich recyklaci, že již v tomto období J. S., věděl, že nakládání se zbytky barevných kovů a následnou recyklaci má na starosti žalobce a že žalobce prostředky utržené za recyklaci nevrací žalovanému, jelikož žalovaný neevidoval žádnou přijatou fakturu či příjmový pokladní doklad o přijetí částek získaných za recyklaci, že nejpozději na počátku února 2023 se jednatel žalovaného dozvěděl, že již v roce 2022 mohlo jít o odpad ve vyšších desítkách kilogramů, což odpovídá 8–10 000 Kč, že při kontrole účetnictví takovou položku nenalezl a že od žalobce se dozvěděl, že má jít pouze o „stokoruny“. 5. Soud prvního stupně dovodil, že žalovaný disponoval indiciemi ohledně správy barevných kovů a jejich recyklaci vykonávané žalobcem již ke konci roku 2022, že žalovaný rovněž věděl, že žalobce získané prostředky nevrací žalovanému, že tyto skutečnosti měly vést žalovaného k obezřetnosti ohledně jednání žalobce a provedení šetření, že nejpozději 1. 3. 2023 žalovaný věděl, že žalobce vyvezl veškerý odpad, který souvisel se stěhováním do nových prostor, a že si žalobce utržené prostředky ponechává, jelikož je ani v přecházející době žalovanému nevracel. Dospěl proto k závěru, že žalovaný se nejpozději 1. 3. 2023 prokazatelně dozvěděl o skutečnostech, pro které „šlo s žalobcem okamžitě ukončit pracovní poměr“ a které „postačovaly pro vymezení, že žalobce jednáním týkajícím se správy barevných kovů útočí na majetek žalovaného, jelikož si utržené peněžní prostředky … ponechává, a to minimálně v řádech stokorun“. Žalovaným uvedená skutečnost, že až dne 15. 5. 2023 objevil „výkupku“ na částku 16 603 Kč, není podle soudu prvního stupně rozhodující pro „hodnocení, zda lze přistoupit k udělení okamžitého zrušení pracovního poměru“. Uzavřel proto, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 16. 5. 2023 je neplatn