21 Cdo 3268/2016 – Nejvyšší soud

21 Cdo 3268/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce Šmeral Brno a. s. se sídlem v Brně, Křenová č. 261/65c, IČO 46346139, zastoupeného JUDr. Evou Novákovou, advokátkou se sídlem v Brně, Křenová č. 135/65, proti žalovanému A. N., zastoupenému Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem se sídlem v Brně, Burešova č. 615/6, o 52.875 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 49 C 198/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. února 2015, č. j. 15 Co 336/2014-334, takto: I. Rozsudek krajského soudu se ve výroku II mění tak, že rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 26. září 2013, č. j. 49 C 198/2004-268, doplněný rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. srpna 2014, č. j. 49 C 198/2004-303, se v části výroku, kterou byla zamítnuta žaloba co do 38 756,22 Kč s úroky z prodlení za dobu od 29. 7. 2005 do zaplacení, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení potvrzuje; v dalším se dovolání žalovaného odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 9 379 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Davida Zahumenského, advokáta se sídlem v Brně, Burešova č. 615/6. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 4. 10. 2004 domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 52 875 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný u něj pracoval na základě pracovní smlouvy od 1. 10. 2003 do 6. 8. 2004 jako dělník-horizontkář na středisku č. 308. Dne 12. 2. 2004 žalovaný v odpolední směně obráběl dílec na horizontce WHN 13, přičemž pro další práci bylo nutné tento dílec, který byl pevně upnut na otočném stole a tento stůl přesahoval, otočit o 90°. Při otáčení stolu však žalovaný nedostatečně odhadl vzdálenost otočného stolu a stojanu horizontky, která byla od stolu vzdálena necelého půl metru, a dílcem narazil do stojanu horizontky. Tímto nárazem vznikla na stroji škoda, když došlo k povrchovému poškození dílce a stojanu horizontky, otáčecího stolu a mechaniky potřebné k otáčení stolu, na jehož opravu žalobce vynaložil celkem 96 662 Kč (16 226 Kč na materiál a 80 436 Kč na „výkony“). Protože žalovaný způsobil uvedenou škodu svým nedbalostním jednáním při plnění pracovního úkolu, je povinen ji žalobci nahradit, a to „dle § 179 odst. 2 zákoníku práce do výše částky rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku“, který „činil za rozhodné období 11 750 Kč“. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. 10. 2005, č.j. 49 C 198/2004-36, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 14 565 Kč k rukám advokátky JUDr. Evy Novákové a že žalobce je povinen „doplatit soudní poplatek ve výši 5 Kč na účet Městského soudu v Brně“. Soud prvního stupně po zjištění, že se žalovaný přes výzvu soudu podle ustanovení § 114b občanského soudního řádu, která mu byla doručena společně se žalobou dne 25. 7. 2005, „v dané měsíční lhůtě k žalobě nevyjádřil“, a tudíž podle ustanovení § 114b odst. 5 občanského soudního řádu se má za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává, rozhodl ve věci rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 občanského soudního řádu). K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. 7. 2006, č. j. 15 Co 271/2006-51, rozsudek soudu prvního stupně (vyjma nenapadeného výroku o soudním poplatku) zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že jeho rozsudek pro uznání je pro nedostatky odůvodnění nepřezkoumatelný, a dále že přehlédl, že žalovaný podal ve věci vyjádření, z něhož vyplývá, že uplatněný nárok neuznává a jaké skutečnosti proti němu namítá, které „je třeba považovat za včasné“, neboť bylo soudu prvního stupně doručeno ve stanovené lhůtě, a to přesto, že na něm byla omylem „žalobce“ uvedena nesprávná spisová značka. Městský soud v Brně nato rozsudkem ze dne 29. 5. 2008, č. j. 49 C 198/2004-112, žalobě opět vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 38 705 Kč k rukám advokátky JUDr. Evy Novákové a že žalobce je povinen „doplatit soudní poplatek ve výši 5 Kč“. Na základě provedeného dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovaný „chybným pracovním postupem“ (tím, že stojan horizontky WHN neposunul do patřičné vzdálenosti od obráběcího stolu tak, aby „lišta, kterou obráběl, mohla kolem stojanu volně projít“) způsobil svým zaviněním žalobci škodu, spočívající ve vynaložených nákladech na opravu poškozeného stoje ve výši 96 662 Kč. Žalovaný proto odpovídá za vzniklou škodu ve smyslu ustanovení § 172 odst. 1 zákoníku práce (vzhledem k nedbalostní formě zavinění) do výše 4,5 násobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu (§ 179 odst. 2 zákoníku práce). K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 2. 2010, č. j. 15 Co 508/2008-138, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku o věci samé změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 2 120 Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný se nemohl dopustit zaviněného porušení povinnosti při plnění pracovních úkolů, pokud „řádným a prokazatelným“ způsobem nebyl seznámen s návodem k obsluze poškozeného stroje. Za situace, kdy žalobce v řízení „netvrdil, ani neprokazoval, že by žalovaný byl s tímto návodem řádně seznámen, tvrdil pouze, že jej měl k dispozici“, nebyla podle názoru odvolacího soudu „splněna základní podmínka vzniku odpovědnosti zaměstnance za vznik škody“ a uplatněný nárok proto nemůže být opodstatněný. Nejvyšší soud České republiky k dovolání žalobce rozsudkem ze dne 2. 2. 2012, č. j. 21 Cdo 4135/2010-161, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Shledal, že pro závěr o zaviněném porušení povinnosti při plnění pracovních úkolů ze strany žalovaného není významné, zda byl žalovaný „důkladně“ a „prokazatelně“ seznámen s návodem k obsluze poškozeného stroje. Podstatné z tohoto hlediska je, že žalovaný byl seznámen - a to bez ohledu na to, jakým způsobem - s konkrétním pravidlem (o umístění stojanu do dostatečné vzdálenosti od pracovního stolu podle délky obráběného dílce) vztahujícím se k práci, kterou vykonával podle pracovní smlouvy, jehož porušení bylo příčinou vzniku škody (poškození obráběcího stoje). Protože vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem si žalovaný současně musel být vědom, že tímto porušením může způsobit žalobci škodu, je dán rovněž subjektivní vztah žalovaného k tomuto závadnému jednání, které tak lze hodnotit jako zaviněné (ve formě nedbalosti). Dovolací soud uzavřel, že za tohoto stavu je odůvodněn závěr, že k poškození obráběcího stroje došlo v příčinné souvislosti se zaviněným porušením pracovních povinností ze strany žalovaného, který proto odpovídá žalobci za vzniklou škodu podle ustanovení § 172 odst. 1 zákoníku práce. Krajský soud v Brně následně usnesením ze dne 19. 6. 2012, č. j. 15 Co 508/2008-171, rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2008 č. j. 49 C 198/2004-112 ve výroku o věci samé a ve výrocích o nákladech řízení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vzhledem k tomu, že účastníci před odvolacím soudem neučinili „shodná tvrzení o rozhodných skutkových poznatcích nutných pro zjištění výše škody“, shledal, že rozsudek soudu prvního stupně (vycházející z mylného předpokladu, že žalovaný výši škody nezpochybňoval) není přezkoumatelný. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 26. 9. 2013 č. j. 49 C 198/2004-268 doplněným rozsudkem ze dne 5. 8. 2014, č. j. 49 C 198/2004-303, žalobě vyhověl v částce 14 118,78 Kč s úroky z prodlení od 29. 7. 2005 do zaplacení ve výši a za doby, jež specifikoval, a co do 38 756,22 Kč s úroky z prodlení od 26. 7. 2005 do zaplacení a úroků z prodlení z částky 14 118,78 Kč za dobu od 26. 7. 2005 do 28. 7. 2005 žalobu zamítl; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalovaný je povinen zaplatit státu na náhradě nákladů řízení 5 500 Kč. Soud prvního stupně vyšel ze závazného právního názoru dovolacího soudu, podle kterého k poškození obráběcího stroje došlo v příčinné souvislosti se zaviněným porušením pracovních povinností ze strany žalovaného, jenž proto odpovídá žalobci za vzniklou škodu podle ustanovení § 172 odst. 1 zákoníku práce. Vzhledem k procesní obraně žalovaného se zabýval tím, zda je dána příčinná souvislost mezi „tímto porušením a škodným následkem“. Na základě znaleckého posudku z oboru strojírenství vzal za prokázané, že poškození náhonového mechanismu otáčení stolu nastalo v důsledku nárazu obrobku do stojanu, nikoliv v důsledku jeho běžného opotřebení (jak tvrdil žalovaný). Soud prvního stupně nepovažoval za významné, že žal