21 Cdo 3310/2006 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3310/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 10. 2007 Spisová značka:21 Cdo 3310/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.3310.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3310/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce E. p. s., zastoupeného advokátem, proti žalované Z. B., zastoupené advokátkou, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti platebnímu rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. června 2003, č.j. 63 Ro 1712/2003-4, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 40 C 34/2005, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. října 2005, č.j. 36 Co 51/2005-36, takto: I. Dovolání žalované se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.625,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta. O d ů v o d n ě n í :  Obvodní soud pro Prahu 4 platebním rozkazem ze dne 2.6.2003, č.j. 63 Ro 1712/2003-4, uložil žalované, aby „do patnácti dnů od doručení tohoto platebního rozkazu zaplatila žalobci částku 60.000,- Kč s 3,5 % úroky od 11.4.2003 do zaplacení z částky 60.000,- Kč a náklady řízení v částce 2.400,- Kč nebo aby v téže lhůtě, počítané ode dne doručení tohoto rozkazu, podala proti němu u tohoto soudu odpor a aby v odporu uvedla, z jakých důvodů jej podává“. Žalovaná se žalobou pro zmatečnost podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 17.2.2005 (doplněnou podáními ze dne 21.6.2005 a ze dne 4.7.2005) domáhala zrušení shora uvedeného platebního rozkazu. Uvedla, že „v období, kdy jí byl doručen platební rozkaz, byla ve velice špatném zdravotním stavu“; že „od poloviny roku 2003 do konce roku 2004 prodělala několik mozkových příhod“; že „nebyla s to rozlišit závažnost doručených dokumentů“; že „teprve okamžikem, kdy jí byly doručeny doklady od exekutora ohledně ohodnocení jejího majetku, případně zablokování jejího družstevního podílu, zjistila, že je zde jakýsi pravomocný titul“; že „nemohla mít způsobilost být účastníkem řízení, jelikož, s ohledem na svůj zdravotní stav v rozhodné době, měla mít určeného opatrovníka“; že „usnesení soudu o povolení exekuce č.j. 13 Nd 15593/2004 obdržela v lednu 2005“; že „je objednána na hospitalizaci do nemocnice, která proběhne poslední týden v červnu 2005“; že „součástí této hospitalizace budou i podrobná vyšetření a teprve po těchto úkonech jí bude vydána podrobná aktuální zpráva“. Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 18.7.2005, č.j. 40 C 34/2005-19, žalobu zamítl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 6.685,- Kč k rukám jeho zástupce. Dospěl k závěru, že „žalovaná se dovolává důvodu zmatečnosti podle § 229 odst. 1 písm. c) o.s.ř.“, když „napadá pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž bylo řízení skončeno, protože účastník řízení neměl procesní způsobilost a nebyl řádně zastoupen“; že však „z lékařských zpráv neurologické kliniky nic takového neplyne“; že „naopak tento stav žalované pominul nejpozději 10.5.2004, kdy v reakci na doručené usnesení o nařízení exekuce obratem proti němu podala odvolání“; že „to, že v odvolání uplatňuje (nepřípustnou) obranu týkající se věci samé, je sice z procesního hlediska nesprávné, rozhodně však nesvědčí o tom, že by žalovaná ve vyřizování svých záležitostí postrádala jakoukoliv orientaci“; že „tyto nepřípadné odvolací námitky jsou totiž v exekučních věcech víceméně obvyklé“; že „žalovaná podává žalobu pro zmatečnost opožděně, neboť podle § 234 odst. 2 o.s.ř. z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. c) o.s.ř. lze žalobu podat ve lhůtě tří měsíců, která počíná běžet dnem, kdy byl účastníku ustanoven zástupce nebo kdy odpadla překážka, pro kterou nemohl před soudem samostatně vystupovat“; že „je nadbytečné doplňovat dokazování znaleckým posudkem z příslušného lékařského oboru za účelem zjištění, zda žalovaná ke dni 27.10.2003 (doručení platebního rozkazu) mohla či nemohla samostatně jednat před soudem“, protože „i kdyby to snad byla pravda, čemuž však nic nenasvědčuje, pominul tento stav již v době, kdy žalovaná obdržela usnesení o nařízení exekuce“. K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 6.10.2005, č.j. 36 Co 51/2005-36, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6.650,- Kč k rukám jeho zástupce. Vycházel ze závěru, že „platebním rozkazem ze dne 2.6.2003, č.j. 63 Ro 1712/2003-4, byla žalovaná zavázána zaplatit žalobci částku 60.000,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení ve výši 2.400,- Kč“; že „platební rozkaz jí byl doručen dne 27.10.2003“; že „proti němu nebyl podán odpor a nabyl právní moci dne 12.11.2003“; že „k návrhu žalobce byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11.3.2004, č.j. 13 Nc 15593/2004-5, nařízena exekuce podle citovaného platebního rozkazu“; že „žalovaná podala proti tomuto usnesení dne 13.5.2004 včasné odvolání“; že „usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27.10.2004 pak bylo usnesení o nařízení exekuce potvrzeno a nabylo právní moci dne 24.1.2005“; že „odvolání proti usnesení o nařízení exekuce je koncipováno zcela srozumitelně a určitě, a to, že nebylo shledáno důvodným, neznamená, že žalovaná v té době neměla plnou procesní způsobilost“; že „takový závěr nelze dovodit ani z předložených lékařských zpráv“; že „žalovaná sice byla v roce 2004 opakovaně hospitalizována na neurologické klinice V. f. nemocnice pro neurologické problémy, z žádné z nich ovšem nelze dovodit, že by v té době byla její schopnost rozpoznávací a určovací omezena“; že „propouštěcí zpráva z nemocnice ze 4.8.2004 konstatuje, že žalovaná je plně orientována místem, časem i situací a s lékaři spolupracuje“; že „lékařská zpráva ze dne 1.12.2004 uvádí, že při neurologickém nálezu byla u žalované zjištěna horší výbavnost a zabíhavé myšlení“; že však „ani z ní nevyplývá, že by její zdravotní problémy omezovaly její schopnost rozpoznávací a určovací“; že „psychologické vyšetření ze dne 7.2.2005 připouští, že žalovaná nebyla v období konce roku 2003 ze zdravotních důvodů plně schopna reagovat na závažnost situace ohledně soudního řízení“; že „následná lékařská zpráva ze dne 1.7.2005 již konstatuje, že od posledního vyšetření v srpnu 2004 došlo k podstatnému zlepšení její kognitivní výkonnosti“; že „případná snížená schopnost rozpoznávací a určovací u žalované a tím i její možná snížená procesní způsobilost v roce 2003 pominula nejpozději v květnu 2004, kdy žalovaná podala proti usnesení o nařízení exekuce řádné odvolání“ a že „pokud pak žaloba pro zmatečnost byla podána dne 17.2.2005, jde o žalobu opožděnou“. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že „v době vydání platebního rozkazu byla procesně nezpůsobilá“; že „pro závažné neurologické onemocnění způsobené opakovanými mozkovými příhodami, které spočívá ve vyloučení a podstatném omezení kognitivních funkcí, nebyla schopna chápat závažnost ani smysl vedeného soudního řízení a nebyla proto schopna podat žádný odpor ani učinit žádný procesní krok ke své obraně“; že „překážka trvala až do února 2005, kdy se její zdravotní stav částečně zlepšil a byla schopna posoudit důsledky vydaného platebního rozkazu, včetně následné exekuce“; že „doložila v řízení četné lékařské zprávy V. f. n. v P., neurologické kliniky, o tom, že její zdravotní stav v roce 2004 a 2003 byl natolik závažný, že nebyla schopna reagovat na závažnost situace“; že „opakovaně navrhovala soudu provedení důkazu znaleckým posudkem, kterým by byla najisto postavena její procesní nezpůsobilost v řízení“; že „soud v rozporu se zásadou materiální pravdy nezjistil pravdivě a dostatečně skutečný stav věci, když neprovedl navrhovaný důkaz znaleckým posudkem“; že „soud bez potřebné odborné erudice sám posoudil její zdravotní stav jako dobrý a nevylučující její procesní způsobilost“, čímž „porušil zásadu spravedlivého procesu a Listinou základních práv a svobod garantované právo na spravedlivý proces“; že „odvolací soud pochybil, když neprovedl, respektive ani nezamítl, jí navrhovaný listinný důkaz – písemné svědectví R. T., kterým prokazovala svoje tvrzení o zmatečnosti platebního rozkazu“; že „byla pro těžkou nemoc uznána lékařem posudkové služby P. s. s. z. osobou těžce zdravotně postiženou ve smyslu ust. § 86 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., a to pro záchvatovité onemocnění spojené se ztrátou vědomí dostavující se několikrát měsíčně“; že „zmate