CS · EN DE FR brzy

21 Cdo 3316/2019 — Nejvyšší soud

ECLI: ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.3316.2019.1
Datum: 2019-10-31
Přípustnost dovolání
Z rozhodnutí: Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na w…
21 Cdo 3316/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 10. 2019 Spisová značka:21 Cdo 3316/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.3316.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. § 237 o. s. ř. § 242 odst. 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:13. 1. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3316/2019-245 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce R. H., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Miroslavem Čočkem, advokátem se sídlem ve Zlíně, třída Tomáše Bati č. 3890, proti žalované Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně se sídlem ve Zlíně, nám. T. G. Masaryka č. 5555, IČO 70883521, o „splnění a vyslovení porušení právních povinností“, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 38 C 131/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 19. listopadu 2018, č. j. 60 Co 383/2018-171, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 19. 11. 2018, č. j. 60 Co 383/2018-171, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť jediná dovolatelem označená právní otázka týkající se stanovení výše soudního poplatku při kumulaci uplatněných nároků byla soudy nižších stupňů vyřešena v souladu s výslovným zněním ustanovení § 6 odst. 2 věty první ve spojení s ustanovením § 6 odst. 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětlil (srov. například usnesení ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. 32 Cdo 165/2014, a ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 709/2014, nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2219/2015, uveřejněného pod číslem 97/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), že přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. nemůže založit otázka, jejíž řešení vyplývá přímo ze zákona. Obdobně Nejvyšší soud již při posuzování zásadního právního významu napadeného rozhodnutí v procesním režimu občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 vyložil (srov. usnesení ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1732/2012, a předtím například rozsudek ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 3931/2011, a usnesení ze dne 29. 1. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 29 Odo 462/2005, ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. 29 Cdo 48/2007, a ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 32 Cdo 1195/2009), že rozhodnutí odvolacího soudu nečiní zásadně právně významným otázka, jejíž řešení je zcela zjevné a jež nečiní v soudní praxi výkladové těžkosti. Tento závěr lze plně vztáhnout i na právní úpravu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013. Namítá-li dále dovolatel nepřezkoumatelnost odůvodnění usnesení odvolacího soudu, pak tvrzenou nepřezkoumatelnost napadeného usnesení dovolací soud posuzuje jako tzv. jinou vadu řízení, ke které lze přihlížet pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Obstát nemůže ani tvrzení dovolatele, že „dokud o změně žaloby soud nerozhodne, nemůže pokračovat v řízení o původním návrhu“, neboť v projednávané věci bylo rozhodnutí o žalobcem uplatněných „dalších“ nárocích vyloučeno k samostatnému projednání a předmět řízení tak nemohl být „nejasný“. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. 10. 2019 JUDr. Mojmír Putna předseda senátu

Citovaná ustanovení

§ 6 (549/1991 Sb.)§ 237 (99/1963 Sb.)§ 242 (99/1963 Sb.)§ 243c (99/1963 Sb.)§ 243f (99/1963 Sb.)
DomůŽivotní situaceOtázkyPrávní oblastiJudikaturaAnalýza dopisuVzory smluvCeníkMCP / APIWidget pro webyO násKontaktVOPGDPRReklamace

Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.