21 Cdo 34/2023 — Nejvyšší soud

21 Cdo 34/2023; 21 Cdo 302/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 6. 2023 Spisová značka:21 Cdo 34/2023; 21 Cdo 302/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:21.CDO.34.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výpověď z pracovního poměru Autorské právo Organizační složka státu Způsobilost být účastníkem řízení Dotčené předpisy:§ 52 písm. g) předpisu č. 262/2006 Sb. § 38 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. § 73a odst. 2 předpisu č. 262/2006 Sb. § 19 o. s. ř. § 43 o. s. ř. § 2 odst. 1 předpisu č. 121/2000 Sb. § 11 předpisu č. 121/2000 Sb. § 12 předpisu č. 121/2000 Sb. § 10 předpisu č. 111/1998 Sb. § 71 předpisu č. 111/1998 Sb. § 72 předpisu č. 111/1998 Sb. § 95 odst. 1 předpisu č. 111/1998 Sb. § 1 písm. a) předpisu č. 111/1998 Sb. § 70 odst. 1 předpisu č. 111/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:24. 9. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 34/2023-342 21 Cdo 302/2023 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce F. H., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Přemyslem Hochmanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci č. 1025/1, proti žalované Č. r. – P. a. Č. r. v XY se sídlem v XY, IČO XY, zastoupené doc. JUDr. Janem Tryznou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Botičská č. 1936/4, o neplatnost výpovědí z pracovního poměru a o určení trvání pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 48 C 153/2019, o dovoláních žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. března 2022, č. j. 62 Co 389/2021-201, opravenému usnesením ze dne 8. září 2022, č. j. 62 Co 389/2021-283, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2022, č. j. 62 Co 305/2022-288, takto: I. Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2022, č. j. 62 Co 305/2022-288, se odmítá. II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2022, č. j. 62 Co 389/2021-201, opravený usnesením ze dne 8. 9. 2022, č. j. 62 Co 389/2021-283, v části, v níž byl rozsudek soudu prvního stupně v části výroku o zamítnutí žaloby na určení neplatnosti výpovědí změněn tak, že se určuje, že výpověď z pracovního poměru ze dne 15. 4. 2019 pod č. j. PA-1-174/2019 daná žalovanou žalobci je neplatná, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. III. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2022, č. j. 62 Co 305/2022-288, se v části, ve které byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení s tím, že se místem plnění určuje advokát JUDr. Přemysl Hochman, a v části, ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 5. 2022, č. j. 48 C 153/2019-241, ve výroku o náhradě nákladů řízení se zrušují. Odůvodnění: 1. Dopisem ze dne 15. 4. 2019, č. j. PA-1-174/2019, žalovaná sdělila žalobci, že s ním rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce, neboť vzala za prokázané, že předložil jako svoji habilitační práci část kolektivní monografie „HŘEBÍK, František a SEKERKA, Bohuslav. Vybrané aspekty ekonomické bezpečnosti. Praha: Tigris, spol. s r. o., 2018, 367 stran. ISBN 978-80-7490-195-9“, přičemž ani jedna z kapitol nebo podkapitol této monografie není jeho autorským textem, a že na jeho jednání „nahlíží jako na podvodné nezákonné jednání vůči zaměstnavateli s cílem neoprávněně získat vědeckopedagogickou hodnost docent, aniž by proto habilitant splnil podmínky stanovené zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, a vnitřními předpisy vysoké školy“. Tímto jednáním žalobce podle žalované „zvlášť hrubým způsobem“ porušil povinnost nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele podle „§ 303 písm. d) zákoníku práce“ a povinnosti vyplývající „zejména z § 74e ve spojení s § 74a odst. 2 zákona o vysokých školách“ a neprohluboval si kvalifikaci „zákonným a poctivým“ způsobem. 2. Dalším dopisem ze dne 15. 4. 2019, č. j. PA-1-173/2019, žalovaná sdělila žalobci, že s ním rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. c) zákoníku práce, neboť vzhledem k tomu, že po doručení odvolání z funkce prorektora pro zahraniční styky a vnější vztahy P. a. Č. r. v XY žalobci dne 15. 4. 2019 žalovaná „nedisponuje žádným volným pracovním místem odpovídajícím“ jeho kvalifikaci, „nastala právní fikce nadbytečnosti zaměstnance podle § 73a odst. 2 a § 52 písm. c) zákoníku práce“. 3. Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 (v níž označil žalovanou jako „P. a. Č. r. v XY, IČ XY, se sídlem XY“) dne 22. 8. 2019 domáhal, aby bylo určeno, že uvedené výpovědi jsou neplatné a že „pracovní poměr žalobce u žalované založený pracovní smlouvou ze dne 27. 9. 2004 ve znění změn a doplňků nadále trvá“. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 27. 9. 2004 jako vysokoškolský učitel, že tato pracovní smlouva byla později měněna dohodami o změně sjednaných pracovních podmínek, že od 1. 1. 2006 mu byl změněn druh práce (povolání) na akademický pracovník a že „nejprve zastával funkci prorektora pro studijní a pedagogickou činnost, následně pak plynule navázal funkcí prorektora P. a. ČR pro zahraniční styky a vnější vztahy“. Žalobce popírá důvody obou výpovědí, které od žalované obdržel, a namítá, že tyto důvody se vzájemně vylučují. 4. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 28. 7. 2021, č. j. 48 C 153/2019-147, žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vyšel mimo jiné ze zjištění, že žalobce pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 27. 9. 2004 pro žalovanou jako vysokoškolský učitel a později jako akademický pracovník, že dne 30. 7. 2012 byl žalobce jmenován do funkce prorektora pro studijní a pedagogickou činnost a dne 1. 10. 2013 do funkce prorektora pro zahraniční styky a vnější vztahy, že jeho pracovní náplní „bylo rovněž osobně vykonávat pedagogickou, vědeckou a další tvůrčí činnost“, že předložil monografii „Vybrané aspekty ekonomické bezpečnosti“ jako habilitační práci, ve které jsou kapitoly obsahující „části textů jiných autorů, které jsou zcela převzaty, nejsou však nijak označeny, ani na ně není řádně odkazováno, nebo nejsou citovány“, a že dne 15. 4. 2019 byl žalobce odvolán z funkce prorektora žalované pro zahraniční styky a vnější vztahy. Uvedl, že souběh výpovědí nemůže způsobit bez dalšího jejich neplatnost a že jednotlivé výpovědi se posuzují samostatně. Dovodil, že jmenováním do funkce prorektora pro studijní a pedagogickou činnost došlo k „trvalé“ změně pracovního poměru žalobce, kdy „jeho jediným druhem práce vykonávaným u žalované byla pozice prorektora“, a že k okamžiku odvolání žalobce z funkce prorektora pro zahraniční styky a vnější vztahy „již neexistovalo jiné pracovní místo, které by žalobce u žalované zastával“. Uzavřel, že žalovaná neměla pro žalobce žádné volné místo, které by mu mohla ve smyslu § 73a odst. 2 zákoníku práce nabídnout, a že proto byl dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákoníku práce. Ve vztahu k výpovědi dané žalobci podle § 52 písm. g) zákoníku práce soud prvního stupně uvedl, že žalobce „vydával za své dílo jiných autorů, aniž by o tomto učinil řádné citace do habilitační práce“. V této souvislosti odkázal na „§ 72 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb.“ a „§ 31 autorského zákona“ a dospěl k závěru, že „došlo k hrubému porušení předpisů upravujících ochranu duševního vlastnictví“, že tak žalobce „činil nejméně s úmyslem nepřímým“ a že se jedná o závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci. Shledal, že „oba výpovědní důvody byly naplněny“ a že není dán naléhavý právní zájem na určení, že pracovní poměr žalobce k žalované trvá. 5. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 3. 2022, č. j. 62 Co 389/2021-201, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby na určení, že pracovní poměr žalobce u žalované nadále trvá, v části výroku o zamítnutí žaloby na určení neplatnosti výpovědí jej změnil tak, že se určuje, že výpověď z pracovního poměru ze dne 15. 4. 2019, č. j. PA-1-174/2019, daná žalovanou žalobci je neplatná, a v části, v níž se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 15. 4. 2019, č. j. PA-1-173/2019, a ve výroku o náhradě nákladů řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že „habilitační řízení vyvolané za účelem dosažení vědeckopedagogického titulu