21 Cdo 3481/2008 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3481/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 9. 2009 Spisová značka:21 Cdo 3481/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.3481.2008.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3481/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce S. m. H. K., proti žalovanému Bc. M. Š., zastoupenému  advokátem, o 60.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 20 C 53/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. dubna 2008 č.j. 21 Co 101/2008-85, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.769,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta. Odůvodnění: Žalobce se domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu 60.000,- Kč s 9,5% úrokem z prodlení od 1.2.2007 do 30.6.2007. Žalobu odůvodnil tím, že dne 16.9.2002 účastníci uzavřeli dohodu o zvýšení kvalifikace ve smyslu ustanovení § 143 zákona č. 65/1965 Sb., „na jejímž základě se žalobce zavázal umožnit žalovanému zvýšení kvalifikace vysokoškolským studiem a žalovaný se zavázal mimo jiné setrvat po získání kvalifikace v pracovním poměru u žalobce po dobu tří let“. Žalovaný ukončil studium v květnu 2005, po celou dobu studia mu žalobce „poskytoval pracovní úlevy a hmotné zabezpečení“. V období od 1.11.2005 do září 2006 byl žalovaný zařazen ve funkci „vedoucího oddělení prevence kriminality“; „od 1.10.2006 byl z důvodu potřeby posílení základní činnosti městské policie, tedy činnosti na úseku zajišťování veřejného pořádku, převeden opět na hlídkovou službu“. Podle názoru žalobce je „kvalifikace, kterou žalovaný získal vysokoškolským studiem, pro funkci strážníka obecně použitelná“ a má za to, že „bude využívána při jeho zařazení na kterémkoliv místě v rámci městské policie“. Protože žalovaný dne 30.11.2006 rozvázal pracovní poměr výpovědí a tento skončil uplynutím výpovědní doby dnem 31.1.2007, „žalovaný nesplnil svůj závazek setrvat po získání kvalifikace v pracovním poměru u žalobce po dobu tří let“, a žalobce má tak vůči němu „nárok na náhradu nákladů spojených se zvyšování kvalifikace“, ve výši, která „byla předmětnou dohodou omezena na částku 60.000,- Kč“. Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 29.11.2007 č.j. 20 C 53/2007-39 žalobě vyhověl. Dospěl k závěru, že žalobce se žalovaným uzavřeli platnou dohodu o zvýšení kvalifikace, že žalovaný po stanovenou dobu nesetrval v pracovním poměru, a že je proto povinen „se podílet na vynaložených nákladech  a zaplatit žalobci  žalovanou částku 60.000,- Kč s přísl.“. Podle názoru soudu prvního stupně „zvýšená kvalifikace byla dobře využitelná i na pozici městského strážníka“, obrana žalovaného, že žalobce nevyužíval získanou kvalifikaci, „je pouze účelová“, přičemž „poměry, které vládly v městské policii a na které žalovaný upozorňoval, jsou pro posouzení věci nerozhodné“. K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 16.4.2008 č.j. 21 Co 101/2008-85 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že „žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem“, a že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení  24.296,- Kč „k rukám zástupce žalovaného“. Odvolací soud po doplnění dokazování porovnal „souhrn znalostí, dovedností a odborných zkušeností, které žalovaný získal vzděláním, s jejich využitelností při jeho práci strážníka, resp. strážníka – vedoucího oddělení prevence“, a dospěl k závěru, že „žalobce kvalifikaci žalovaného získanou studiem VŠ, zaměřeným převážně na práci v sociální oblasti, nevyužíval“. Jednou z oblastí tvořících obsah náplně práce strážníka sice byla práce s rizikovými skupinami, která byla součástí studia, avšak tato práce nebyla jedinou činností strážníka a – jak dále odvolací soud dovodil – žalovaný „tuto práci vykonával (a byl schopen vykonávat) i před zahájením studia. Odvolací soud dovodil, že „poznatky získané studiem nebyly převážně využitelné v práci žalovaného“; a že tedy „po skončení studia mohl žalovaný vykonávat práce významnější a v jiném oboru“. „Nad rámec řečeného“ odvolací soud zdůraznil, že v dané věci nešlo o dohodu o prohloubení kvalifikace, neboť – jak zdůrazňuje – prohlubování kvalifikace směřuje k výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě, zatímco žalovaný „ve skutečnosti získal vyšší a jinou kvalifikaci“. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť podle jeho názoru rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazovaní. Namítá zejména, že „žalovaný neprokázal, že by jeho kvalifikace nebyla využívána“, a že naopak kvalifikace žalovaného byla využívána, když z dokazování „jasně vyplynulo, že příslušný studijní obor je určen mj. pro zaměstnance územních samospráv včetně strážníků obecních (městských) policií“ a „studium je vhodné pro doplnění znalostí a dovedností strážníka“, neboť „při vzdělávání je kladen důraz na znalosti právních norem, jejich aplikaci v praxi, na metody sociální práce, práci s rizikovými skupinami, se seniory, rodinou a dětmi, handicapovanými a národnostními menšinami apod.“. K uvedenému žalobce zdůrazňuje, že „pracovní náplň žalovaného spočívala v komplexním zajišťování místních záležitostí veřejného pořádku v rámci obce, měl plnit operativní úkoly podle okamžité bezpečností a pořádkové situace ve městě“, dále „řešil především konfliktní situace a situace související s porušením právních předpisů, pracuje s rizikovými skupinami“, „působí ve smyslu prevence kriminality“ apod., a že tedy žalovaný „svoje vysokoškolské vzdělání ve funkci strážníka každodenně uplatňoval. Dovolatel je toho názoru, že „strážník, který má v dané oblasti takové „speciální“ vzdělání, může uvedené situace vyřešit snáze a erudovaněji, než strážník, který takové vzdělání nemá“. Dovolatel má dále za to, že v posuzované věci mělo být přihlédnuto k tomu, že „v daném případě se jednalo o studium výhradně na žádost zaměstnance/žalovaného (bez jakéhokoliv podnětu ze strany zaměstnavatele)“, a že také pracovní poměr ukončil žalovaný „pouze na základě svého rozhodnutí“, a v úvahu mělo být vzato i to, „zda fakticky zaměstnanec své znalosti získané studiem mohl při výkonu své práce využít, nikoliv, zda takovou práci mohl vykonávat i zaměstnanec s kvalifikací nižší či bez speciální kvalifikace“. Žalobce proto navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto, neboť z provedených důkazů „vyplynulo, že studium žalovaného bylo odborné a v rámci jeho pracovní náplně nebyla zvýšená kvalifikace využívána“. Zdůrazňuje, že práci strážníka bylo možno vykonávat „i s nižším vzděláním než je vzdělání vysokoškolské“, a že „práci strážníka vykonával stejně kvalitně „i mnohem dříve než ukončil studium na vysoké škole“. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. I když žalobce v dovolání mimo jiné uvedl, že „rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci“, tedy, že dovolání podává z důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že dovolatel podrobuje kritice skutková zjištění odvolacího soudu, která byla podkladem závěru o tom, že „žalobce nevyužíval kvalifikaci žalovaného získanou studiem VŠ, zaměřeným převážně na práci v sociální oblasti“, a že „poznatky získané studiem nebyly převážně využitelné v práci žalovaného v době po skončení studia“. Podstatou jeho námitek je nesouhlas s tím, jak odvolací soud hodnotil provedené důkazy, vztahující se k posouzení otázky, zda kvalifikace žalovaného (který pracoval jako strážník městské policie) získaná studiem „oboru sociální politika a sociální péče“ byla žalobcem využívána; uplatňuje tedy dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.